Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Může být na Plutu podpovrchový oceán?

Může být na Plutu podpovrchový oceán?

Předpokládaná stavba trpasličí planety Pluto
Předpokládaná stavba trpasličí planety Pluto
Pluto může pod ledovým povrchem ukrývat oceán kapalné vody. Pravděpodobně i další tělesa v mrazivých oblastech naší Sluneční soustavy mohou rovněž ukrývat podpovrchové oceány, které by mohly poskytovat vhodné podmínky pro život.

Teplota na povrchu Pluta se udržuje kolem -230 °C, avšak astronomové již dlouhou dobu přemýšlejí o tom, zda tato trpasličí planeta může být zahřívána vnitřním teplem k vytvoření kapalného prostředí pod povrchovou ledovou kůrou.

Guillaume Robuchon a Francis Nimmo (University of California, Santa Cruz) prohlašují, že existuje určitá naděje. Podle jejich výpočtů závisí existence zdejšího oceánu na dvou parametrech: na množství radioaktivního draslíku v kamenném jádru Pluta a na vrstvě ledu, která oceán pokrývá.

Měření hustoty naznačují, že kamenné jádro představuje asi 40 % objemu trpasličí planety Pluto. Pokud jádro obsahuje radioaktivní draslík 40 alespoň v počtu 75 atomů z miliardy přítomných částic, jeho rozpad může produkovat dostatečné množství tepla k tání části vrstvy ledu, který je pravděpodobně tvořen směsí dusíku a vody.

"Jádro Pluta by mohlo obsahovat přinejmenším toto odhadované množství draslíku, a možná ještě větší," říká William McKinnom (Washington University, St Louis, Missouri). Poukazuje na to, že Země, která se pravděpodobně zformovala s menším množstvím těkavých látek v důsledku menší vzdálenosti od Slunce (a tedy za vyšší teploty), má minimálně 10krát vyšší koncentraci draslíku ve svém jádru.

Avšak pouhá přítomnost zdroje tepla není dostačující podmínkou k dlouhodobému udržení oceánů. Teplo přicházející z jádra je spouštěcím elementem konvekce (proudění) v okolním ledu, avšak pokud bude konvekce příliš rychlá, teplo zkrátka unikne do kosmického prostoru ještě předtím, než dojde k natavení ledu.

Vzhled Pluta na snímcích pořízených pomocí HST
Vzhled Pluta na snímcích pořízených pomocí HST
Viskozita ledu závisí na velikosti jednotlivých ledových částeček - čím menší ledová zrníčka, tím snadněji led teče. Tuto charakteristiku nelze měřit na dálku ze Země, avšak tvar Pluta by mohl odhalit důkazy přítomnosti oceánu. Rotace Pluta se zpomaluje v důsledku gravitačního působení jeho velkého měsíce Charona. Rychle rotující těleso má větší rovníkový průměr, avšak vše ještě závisí na struktuře nitra, na přítomnosti nebo nepřítomnosti vrstvy kapalné látky. Kosmická sonda NASA s názvem New Horizons by měla pořídit detailní snímky tvaru trpasličí planety Pluto při průletu v červenci 2015 a pomoci tak odhalit toto její tajemství.

Další vzdálená ledová tělesa mohou rovněž vlastnit oceány, což by mohlo znamenat, že vnější oblast Sluneční soustavy je potenciálně zralá pro život. "Je velmi vzrušující pomyšlení, že tyto trpasličí planety mohou mít biologický potenciál," říká Alan Stern, vědecký vedoucí projektu New Horizons.

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »