Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Může Země přežít zánik Slunce?

Může Země přežít zánik Slunce?

GD_362.jpg
Planetární soustavy mohou existovat i kolem hvězd, které dospěly ke konci svého života, explodovaly a jejich nitro se smrštilo. Nová pozorování ukazují, že asteroidy a prachové disky, a snad dokonce i planety, mohou obíhat kolem bílých trpaslíků, tj. kolem hvězd, ve kterých vyhořelo nukleární palivo, které prošly fází červeného obra a jež pomalu chladnou.

Z toho lze vyvodit, že rovněž v naší Sluneční soustavě je určitá možnost zachování života po předpokládaném zániku vnitřních planet, až Slunce exploduje a zvětší svůj objem natolik, že pohltí i dráhu Země a další oblast Sluneční soustavy. Avšak může se jednat pouze o ojedinělé formy života.

Nový objev byl publikován v časopise Astrophysical Journal. Jeho základem byla pozemní spektroskopická pozorování s vysokým rozlišením, zaměřená na bílého trpaslíka GD 362. Pozorování se uskutečnilo pomocí dalekohledů Gemini North, IRTF a Magellan na Mauna Kea, Havajské ostrovy. Pozorování prokázala neočekávaný přebytek infračerveného záření ve světle hvězdy, stejně tak jako obrovské množství vápníku - druhé nejvyšší množství, jaké kdy bylo zjištěno u bílého trpaslíka.Přítomnost vápníku ve spektru může být vysvětlena pouze dopadem prachu na povrch bílého trpaslíka. Přebytek infračerveného záření lze zase nejlépe vysvětlit přítomností velmi tenkého, plochého a velmi temného disku kolem hvězdy, jehož vnější okraj může sahat do vzdálenosti snad až jednoho miliónu kilometrů. Disk musí být složen z prachu, který je rovnoměrně rozložen až k povrchu hvězdy, čímž dochází k jeho postupnému pádu na povrch bílého trpaslíka a k jeho vypařování, což se projevuje jako přebytek vápníku a dalších kovů ve spektru hvězdy.

Avšak je zde jeden problém: takový prachový disk mohl přečkat pouze několik století. Dávno se měl rozplynout nebo skončit na povrchu hvězdy. Ale od vzniku bílého trpaslíka uplynulo několik miliard let. Musí zde tedy existovat nějaký proces, který průběžně doplňuje pozorovaný disk prachu. V době exploze činila hmotnost hvězdy přibližně 7 hmotností Slunce. Po vyhoření nukleárního paliva v jejím nitru přešla explodující hvězda do fáze červeného obra. Po delším období nestability a ztrátě velkého množství materiálu se zbytek hvězdy zhroutil do podoby bílého trpaslíka. Tento mimořádně horký objekt pomalu chladnul po dobu několika miliard let. Astronomové vypočítali, že k výbuchu hvězdy mohlo dojít někdy před 2 až 5 miliardami roků. Současná hmotnost bílého trpaslíka se rovná zhruba hmotnosti Slunce.

To však nemůže být ojedinělý případ. Jestliže je přebytek kovů důkazem akrece prachu, "pak by to znamenalo, že na kovy bohatí bílí trpaslíci - kterých je 25 % všech bílých trpaslíků - mohou mít planetární disky, a možná i planetární systémy," říká Mukremin Kilic (University of Texas), který je vedoucím týmu observatoře IRTF. "Planetárních soustav může být více, než si myslíme." Zatím jsou známi pouze dva bílí trpaslíci s prachovým diskem. Ten druhý má označení G29-38 a obsahuje 100krát méně prachu než GD 362.

"Nyní máme otevřeno nové astronomické okno, abychom zjistili, jak by se planetární soustavy jako je naše Sluneční soustava, mohly chovat v příštích několika miliardách roků," říká Ben Zuckerman, astronom z UCLA. Podobně může vypadat i budoucí osud naší Sluneční soustavy.

Zdroj: newscientistspace a www.spaceref
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »