Může Země přežít zánik Slunce?

Z toho lze vyvodit, že rovněž v naší Sluneční soustavě je určitá možnost zachování života po předpokládaném zániku vnitřních planet, až Slunce exploduje a zvětší svůj objem natolik, že pohltí i dráhu Země a další oblast Sluneční soustavy. Avšak může se jednat pouze o ojedinělé formy života.

Nový objev byl publikován v časopise Astrophysical Journal. Jeho základem byla pozemní spektroskopická pozorování s vysokým rozlišením, zaměřená na bílého trpaslíka GD 362. Pozorování se uskutečnilo pomocí dalekohledů Gemini North, IRTF a Magellan na Mauna Kea, Havajské ostrovy. Pozorování prokázala neočekávaný přebytek infračerveného záření ve světle hvězdy, stejně tak jako obrovské množství vápníku - druhé nejvyšší množství, jaké kdy bylo zjištěno u bílého trpaslíka.Přítomnost vápníku ve spektru může být vysvětlena pouze dopadem prachu na povrch bílého trpaslíka. Přebytek infračerveného záření lze zase nejlépe vysvětlit přítomností velmi tenkého, plochého a velmi temného disku kolem hvězdy, jehož vnější okraj může sahat do vzdálenosti snad až jednoho miliónu kilometrů. Disk musí být složen z prachu, který je rovnoměrně rozložen až k povrchu hvězdy, čímž dochází k jeho postupnému pádu na povrch bílého trpaslíka a k jeho vypařování, což se projevuje jako přebytek vápníku a dalších kovů ve spektru hvězdy.

Avšak je zde jeden problém: takový prachový disk mohl přečkat pouze několik století. Dávno se měl rozplynout nebo skončit na povrchu hvězdy. Ale od vzniku bílého trpaslíka uplynulo několik miliard let. Musí zde tedy existovat nějaký proces, který průběžně doplňuje pozorovaný disk prachu. V době exploze činila hmotnost hvězdy přibližně 7 hmotností Slunce. Po vyhoření nukleárního paliva v jejím nitru přešla explodující hvězda do fáze červeného obra. Po delším období nestability a ztrátě velkého množství materiálu se zbytek hvězdy zhroutil do podoby bílého trpaslíka. Tento mimořádně horký objekt pomalu chladnul po dobu několika miliard let. Astronomové vypočítali, že k výbuchu hvězdy mohlo dojít někdy před 2 až 5 miliardami roků. Současná hmotnost bílého trpaslíka se rovná zhruba hmotnosti Slunce.

To však nemůže být ojedinělý případ. Jestliže je přebytek kovů důkazem akrece prachu, "pak by to znamenalo, že na kovy bohatí bílí trpaslíci - kterých je 25 % všech bílých trpaslíků - mohou mít planetární disky, a možná i planetární systémy," říká Mukremin Kilic (University of Texas), který je vedoucím týmu observatoře IRTF. "Planetárních soustav může být více, než si myslíme." Zatím jsou známi pouze dva bílí trpaslíci s prachovým diskem. Ten druhý má označení G29-38 a obsahuje 100krát méně prachu než GD 362.

"Nyní máme otevřeno nové astronomické okno, abychom zjistili, jak by se planetární soustavy jako je naše Sluneční soustava, mohly chovat v příštích několika miliardách roků," říká Ben Zuckerman, astronom z UCLA. Podobně může vypadat i budoucí osud naší Sluneční soustavy.

Zdroj: newscientistspace a www.spaceref
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí