Na Merkuru je skutečně voda?
V roce 1991 se astronomové pokusili pomocí radaru zmapovat některé oblasti na povrchu Merkuru, které nebyly detailně vyfotografovány sondou Mariner 10. Přitom získali velmi silné radarové ozvěny od polárních oblastí, které vysvětlovali tak, že se zde nachází zmrzlá voda, možná v podobě jíní či ledu. Po srovnání se snímky z Marineru 10 se zjistilo, že se tento led nachází v místech, kde existují poměrně velké krátery. Vzhledem k malému sklonu rotační osy Merkuru nemůže na dno těchto kráterů svítit Slunce. Teplota se zde stále pohybuje na hodnotě kolem -150 °C.
Nyní kosmická sonda MESSENGER (start 3. 8. 2004), vypuštěná americkou organizací NASA a kroužící kolem Merkuru od března 2011 potvrdila, že tyto jasné radarové odrazy přesně odpovídají hlubokým kráterům poblíž pólů, na jejichž dno nikdy nedopadají sluneční paprsky.
V úvodu článku je publikována nová vybarvená mozaika povrchu Merkuru v okolí jižního pólu planety. Tyto "mrazící boxy" jsou na obrázku znázorněny jako tmavé skvrny. Podle Nancy Chabotové (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory in Laurel, Maryland) plná jedna pětina povrchu v okruhu 200 km od jižního pólu Merkuru se nachází v trvalém stínu. "To je docela v souladu s předpokladem, že zde existuje vodní led," dodává Nancy Chabotová.
S poznatky získanými sondou MESSENGER za dobu prvních šesti měsíců na oběžné dráze (což odpovídá jednomu slunečnímu dni na Merkuru) vystoupili astronomové 6. října 2011 ve speciální sekci konference European Planetary Science Congress and the Division for Planetary Sciences (EPSC-DPS) of the American Astronomical Society (Nantes, Francie). Nové objevy byly publikovány v podobě 30 dokumentů a posterů.
"Jestliže si představíte, že stojíte u základny obelisku Washington Monument, pak vrchol lávy by se nacházel nad vámi ve výšce přibližně 12krát převyšující Washington Monument," říká James Head (Brown University), hlavní autor jednoho článku.
Na základě výzkumu sondou MESSENGER byla rovněž sestavena první globální mapa rozložení plazmy - především iontů sodíku - v magnetosféře Merkuru, ve velkém prostoru poblíž planety, kde je dominantní její magnetické pole. Závěry těchto pozorování odhalily, že slabá magnetosféra Merkuru poskytuje planetě velmi chatrnou ochranu před intenzivním slunečním větrem. Důsledkem je velmi nepřátelské prostředí na povrchu planety a extrémní kosmické počasí.
Zdroj: news.sciencemag.org a www.enn.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
