Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Na Titanu jsou jezera kapalného metanu

Na Titanu jsou jezera kapalného metanu

Titan_jezera.jpg
Vědci našli důkaz, že se na největším Saturnově měsíci Titanu nacházejí jezera kapalného metanu.

Data pořízená radarem 22. července 2006 při těsném průletu sondy Cassini kolem Titanu, přinesla přesvědčivý důkaz, že v současnosti existují na Titanu velké oblasti s kapalným metanem. Radarový snímek pořízený ve falešných barvách ukazuje, co všechno sonda Cassini "vidí". Intenzita barev je úměrná odrazivosti radarového signálu. Barvy neodpovídají tomu, jak by to vidělo lidské oko. (Credit: NASA/JPL/USGS).

Charakteristika jezer:

- tmavé oblasti na radarovém snímku jsou interpretovány jako jezera, popř. kanály s velmi nízkou radarovou odrazivostí - místa v prohlubních (topografických depresích).
- tmavý radarový povrch je hladký a pravděpodobně tvořený kapalinou, horninou, ledem nebo organickými látkami. Více než 75 tmavých radarových místa nebo jezer, která byla pozorována, má průměr od 3 km do více než 70 km.
- některá jezera se jeví zčásti vyschlá, zatímco jiná jsou zaplněna kapalinou. Některá jezera nemusela být naplněna zcela nebo již v minulosti se mohla částečně odpařit. Vyschlá jezera mají na radarových snímcích světlé okraje nebo valy, jejichž barva je podobná okolnímu terénu, který postrádá kapalinu.
- měnící se stav ukazuje, že jezera na Titanu mohou být pouze dočasná. Ale zatím není známa délka trvání těchto periodických změn.
- asi 15 tmavých míst je zaplněno kapalinou a nevykazují žádné důkazy eroze. Tyto tmavé oblasti se podobají pozemským jezerům, které se vytvořily uvnitř impaktních kráterů (např. Clearwater Lakes v Kanadě) nebo uvnitř sopečných kalder (např. Crater Lake v Oregonu). Vzhled prohlubně (deprese) ukazuje spíše na sopečný původ. Je velmi nepravděpodobné, aby byly impaktního původu.
- příkré a velmi zřetelné okraje některých jezer odpovídají jezerům vysychajícím nebo jezerům s prosakující nebo odtékající podzemní kapalinou.
- některá další jezera mají neohraničené a velmi rýhované okraje a postupně se snižuje intenzita radarového signálu směrem ke středu jezera. Pravděpodobně se jedná o jezera, která jsou spojena s kanály, kterými kapalina odtéká nebo o jezera, z nichž odtéká podzemní kapalina.
- vzhled některých jezer připomíná zakřivené a rozšířené kanály. Podobně jako údolí okolo rozvodněné pozemské řeky (např. Lake Powell).
- světlá místa blízko okraje jezera také mohou být "vykukující" vrcholky malých ostrůvků. Plovoucí "ledovce" jsou nepravděpodobné, protože většina materiálů by neplula v kapalných uhlovodících.
- další možností je, že se tyto prohlubně (deprese) a kanály na Titanu vytvořily v minulosti a nyní se zaplnily materiálem o nízké hustotě, proto jsou na radarových snímcích tmavší než jiné části Titanova povrchu.
- nejpřesvědčivější důkazy byly nalezeny na snímcích jezer na severní polokouli Titanu. Zde atmosféra vykazuje jakýsi aktivní koloběh nikoliv vody, ale metanu.
- Titanovy cykly jsou pravděpodobně svázány s dobou oběhu Saturnu kolem Slunce, tj. 29 let. Jezera na polokouli, na níž je zima, by se měla zvětšovat v důsledku metanového deště, zatímco na letní polokouli by se měla zmenšovat nebo zcela vyschnout.

Zdroj: www.spaceflightnow.com a www.jpl.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »