Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nečekaná podobnost Marsu a Venuše

Nečekaná podobnost Marsu a Venuše

solar_wind.jpg
Současná pozorování sond Mars Express a Venus Express poskytují planetologům data, která dokazují, že planety Mars a Venuše jsou si nečekaně podobné a jejich atmosféry jsou strhávány do okolního meziplanetárního prostoru.

Sondy Mars Express a Venus Express jsou mimořádné zejména proto, že na své palubě nesou velmi podobné vědecké přístroje - spektrometry a detektory zahrnující vlnová pásma od ultrafialového po infračervené, analyzátory plazmatu a magnetometr. Některé např. detektory ASPERA (Analyser Space Plasmas a Energetic Atoms), jejichž hlavním úkolem je studium interakcí slunečního větru s horními vrstvami atmosféry, jsou prakticky identické. To vědcům umožňuje, aby porovnávali obě planety – používají tzv. srovnávací planetologii.

Sonda Mars Express odstartovala 2. června 2003 a k rudé planetě přiletěla 25. prosince 2003. Sonda Venus Express odstartovala 9. listopadu 2005 a na polární dráhu kolem Venuše byla navedena 6. května 2006. Obě evropské sondy startovaly z ruského kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu.

Sondy přímo zkoumají magnetosféry za planetami, protože právě odtud z atmosféry unikají elektricky nabité částice. Rovněž poprvé odhalily únik celých atomů z atmosféry Venuše. Také ukázaly, že na Marsu únik vzrostl 10krát v prosinci 2006, kdy na Slunci byla zaznamenána extrémně silná erupce.

Planetologové doufají, že pozorování současných ztrát v obou atmosférách umožní „vrátit čas“ a porozumět minulosti planet. „Tyto závěry nám poskytují potenciál k porovnání vývoje klimatu planet,“ říká David Brain (University of California, Berkeley), vědecký pracovník ASPERA na obou sondách.

Nová pozorování naznačují, že navzdory rozdílům ve velikosti a vzdálenosti od Slunce planety Mars a Venuše jsou si překvapivě podobné. U obou planet existují proudy elektricky nabitých částicí, které odtékají z jejich atmosfér. Částice jsou urychlovány interakcí se slunečním větrem.

Země je chráněna magnetosférou, proto sluneční vítr nereaguje přímo s atmosférou. Ale ani Mars a ani Venuše nemají magnetické pole generované jádrem planety (tzv. dynamovým efektem). Obě planety nemají dostatečně silná magnetická pole, takže jejich atmosféry trpí přímým působením slunečního větru.

Zajímavé je, že tato interakce vytváří slabé magnetické pole, které obklopuje každou z obou planet a na noční straně je protaženo do dlouhého ohonu. Atmosféra Venuše je mohutná a hustá, zatímco na Marsu je slabá a řídká. Navzdory těmto rozdílům magnetometry na sondách objevily, že struktury magnetických polí obou planet jsou si podobné.

„Je to proto, že hustota ionosféry ve výšce 250 km nad povrchem planet je překvapivě podobná,“ říká Tielong Zhang (Institut für Weltraumforschung, Österreiche Akademie der Wissenschaften, Graz, Rakousko), vědecká pracovnice magnetometru na Venus Express.

Ionosféra – atmosférická obálka, která obklopuje planetu. Vytváří ji sluneční záření dopadající na horní vrstvy atmosféry, kde ionizuje molekuly atmosférických plynů. Přítomnost volných elektronů a iontů způsobuje elektrickou vodivost. Na Zemi se vyskytuje ve výšce asi 60 km až 500 km a má velký význam pro šíření radiových vln, které se od ní mohou odrážet a tím se dostat daleko od vysílače.

Důležitá pro magnetická pole Marsu a Venuše je jejich vzdálenost od Slunce, protože hustota slunečního větru klesá směrem od Slunce. Magnetické pole Venuše je silnější a proud unikajících částic z atmosféry „vytéká“. Na Marsu je pole slabší a částice unikají jednotlivě. „To je základní rozdíl mezi oběma planetami,“ říká Stas Barabash (Swedish Institute of Space Physics, Kiruna, Švédsko), vědecký pracovník ASPERA na obou sondách.

Další rozdíl mezi Marsem a Venuší je ten, že magnetometry ukázaly na Marsu pozůstatky globálního magnetického pole – magnetické pruhy a „kapsy“ vázáné na kůru planety, což svědčí o magnetickém dynamu, které pracovalo několik miliónů let po vzniku planety a produkovalo tehdy relativně silné magnetické pole. V některých oblastech tyto magnetické „kapsy“ atmosféru chrání, jinde pomáhají atmosféře unikat do vesmíru.

Složitost různorodých procesů odhalených na Venuši a Marsu znamená, že planetologové zatím nemají úplný obraz. Vyřešení všech problémů zabere čas. „Čím déle budou obě sondy pracovat společně, tím déle můžeme sledovat, co se doopravdy děje,“ říká Brain.

Obrázek: Sluneční vítr strhává atmosféry Venuše a Marsu do okolního prostoru (animace). Kredit: ESA/C. Carreau

Zdroj: www.sciencedaily.com a ESA




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Nova V488sge

Nova 488sge v naší galaxii dalekohledem Seestar30

Další informace »