Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Nejsilnější roj roku přichází aneb pozorujte Geminidy

Geminidy v roce 2013 nad sopkou Teide
Autor: Juan Carlos Casado

Již tento týden, v noci ze středy na čtvrtek, náš čeká maximum nejsilnějšího pravidelného roje, Geminid. Meteorický roj Geminid má radiant v souhvězdí Blíženců, je aktivní od 4. do 17. prosince a frekvence dosahuje běžně 120 meteorů za hodinu. V letošním roce připadá maximum na 6:30 UT, což je pro pozorovatele ve střední Evropě velmi výhodné, radiant meteorického roje je před svítáním velmi vysoko na obloze. Meteory náležející tomuto roji jsou spíše pomalejší, jejich geocentrická rychlost je kolem 35 km/s.

Historie meteorického roje Geminid

Objev tohoto meteorického roje přišel poměrně náhle. V roce 1862 identifikoval R. P. Greg (Manchester, Anglie) meteory vylétávající z radiantu v souhvězdí Blíženců (Gemini). Aktivitu nového roje zaznamenal ve dnech od 10. do 12.prosince. Nezávisle byl meteorický roj objeven ve stejném roce B. V. Marshem a A. C. Twiningem v USA. A. S. Herschel zaznamenal meteory vycházející ze souhvězdí Blíženců v noci z 12. na 13. prosince 1863, stejně jako tři bolidy patřící tomuto meteorickému roji v letech 1863 a 1864. Během 70. let 19. století se stala pozorování Geminid častějšími v souvislosti s tím, jak si astronomové uvědomili jejich existenci.

První odhad frekvencí Geminid přišel v roce 1877, hodinová frekvence byla stanovena na 14 meteorů za hodinu. Stejné frekvence byly určeny pozorovateli v Anglii v roce 1892, ale bylo zjištěno, že množství jasných meteorů je prakticky dvojnásobné jako v roce 1877. V roce 1896 byla hodinová frekvence stanovena, opět pozorovateli v Anglii, na 23 meteorů za hodinu, ale byla pozorována řada jasných světle zelených meteorů. Tato barva je pro meteory patřící roji Geminid typická, vzhledem k jejich složení.

Uvedené hodnoty hodinových frekvencí se v průběhu 20. století zvyšovaly. Zpočátku dosahovaly 20 meteorů za hodinu, ve 30. letech už ovšem 50 meteorů a ve 40. letech pak 60 meteorů za hodinu. Nárůst pokračoval i v 60. letech (65 meteorů za hodinu) a v 70. letech (80 meteorů za hodinu). V 80. letech 20. století se předpokládalo, že aktivita meteorické roje bude postupně klesat a kolem roku 2120 již měla být frekvence meteorické roje pouze kolem 40 meteorů za hodinu. Geminidy ovšem přinesly překvapení a na počátku 21. století dosahovaly jejich frekvence 100 meteorů za hodinu a v posledních letech dosahují běžně hodnot mezi 120 a 140 meteory za hodinu. To činí meteorický roj Geminid nejsilnějším pravidelným rojem vůbec, protože Perseidy dosahují běžně v maximu frekvencí pouze kolem 80 meteorů za hodinu.

Průběh aktivity meteorického roje Geminid v roce 2015, vizuální pozorování Autor: IMO
Průběh aktivity meteorického roje Geminid v roce 2015, vizuální pozorování
Autor: IMO

Mateřské těleso meteorického roje Geminid

Dne 11. října 1983 byl S. Greenem a J. K. Daviesem nalezen při prohlídce dat získaných družicí IRAS rychle se pohybující asteroid v souhvězdí Draka. Další noc byl tento objev potvrzen C. Kowalem (Palomar Observatory, Kalifornie, USA), který objekt pozoroval Schmidtovou komorou o průměru 48 palců. Asteroid získal předběžné označení 1983 TB. Po předběžných výpočtech dráhy tohoto tělesa přednesl F. L. Whipple 25. října 1983 názor, že dráha tohoto tělesa je velmi podobná drahám meteorů náležejících meteorickému roji Geminid. Další pozorování potvrdila spojení asteroidu a meteorického roje a asteroid nakonec získal trvalé označení 3200 Phaeton. Jednalo se o první případ, kdy byl jako mateřské těleso meteorického roje identifikován asteroid.

Geminidy v roce 2017

Maximum meteorického roje nastává v roce 2017 ráno 14. prosince, v 6:30 UT. Radiant meteorického roje se nachází v souhvězdí Blíženců (RA=112°, DEC=33°) poblíž dvojice výrazných hvězd – Castora a Polluxe. Aktivitu přesahující 50 meteorů za hodinu je možné pozorovat i v nocích, které předchází noci maxima. Obvykle je možné pozorovat vyšší aktivitu již od noci z 11. na 12. prosince a v noci následující. Podmínky pro pozorování Geminid jsou v letošním roce velmi příznivé, Měsíc mezi poslední čtvrtí a novem vychází 14. prosince ve 3:35 SELČ a nebude svým svitem rušit pozorování maxima meteorického roje. Počasí je v těchto dnech poněkud nejisté. Zatím se zdá, že vyjasnění může přijít nad ránem 13. a zatahovat se má večer 14. 12., takže je pozorování zatím s otazníkem.

Pozice radiantu meteorického roje Geminid a jeho pohyb v průběhu aktivity Autor: IMO
Pozice radiantu meteorického roje Geminid a jeho pohyb v průběhu aktivity
Autor: IMO

Geminidy v databázi EDMOND

Meteorický roj Geminid je v počtu vícestaničních drah druhým nejsilnějším rojem v databázi EDMOND po hlavním roji letní sezóny – Perseidách. Nižší počet drah Geminid v databázi, než v případě Perseid, je způsoben nepříznivým počasím v prosinci, kdy je počet příznivých nocí výrazně nižší než v srpnu v případě Perseid. Databáze EDMOND obsahuje celkem 17 781 drah Geminid, které splňují Drummondovo kritérium podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s limitní hodnotou DD < 0,1.

Souhrnný snímek z noci maxima Geminid v roce 2015 ze stanice Val Terbi Autor: FMA
Souhrnný snímek z noci maxima Geminid v roce 2015 ze stanice Val Terbi
Autor: FMA

Pro výpočet střední dráhy meteorického roje bylo použito nižší limitní hodnoty Drummondova kritéria, a to DD < 0,03, tomuto kritériu vyhovělo 8 982 drah Geminid, které tvoří samotné jádro meteorického roje. Maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 261,4 (13. 12.) s poloměrem maxima (FWHM) 1,2 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 112,9°/32,4° se standardní odchylkou (RA/DEC) 1,3°/0,6°. Relativně velký poloměr maxima je pro tento roj charakteristický, obvykle je možné sledovat vysoké počty Geminid ve dvou po sobě jdoucích nocích. Průměrná rychlost Geminid byla stanovena na 33,46 ± 0,67 km/s, meteory roje tedy patří mezi spíše pomalejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Geminid jsou následující: velká poloosa (a) 1,275 AU, perihélium (q) 0,1473 AU, excentricita (e) 0,885, sklon (i) 22,45° (meteorický roj je prográdní), délka výstupního uzlu (node) 261,4431° a délka argumentu perihélia (peri) 324,273°.

Přehled drah Geminid v databázi EDMOND, střední dráha proudu meteorického roje je vyznačena červenou přerušovanou čarou Autor: Jakub Koukal
Přehled drah Geminid v databázi EDMOND, střední dráha proudu meteorického roje je vyznačena červenou přerušovanou čarou
Autor: Jakub Koukal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] IMO
[2] EDMOND



O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: Meteorický roj, EDMOND, Geminidy


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »