Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší kaňon ve sluneční soustavě
Veselý Jan Vytisknout článek

Největší kaňon ve sluneční soustavě

VM_HPHK_kino.jpg
Kaňon Valles Marineris je téměř tak hluboký, jako je Mt. Everest vysoký. Široký je místy stovky kilometrů. Nenajdete jej však na Zemi. Táhne se v délce 4000 km přes pětinu obvodu Marsu. Od 22. dubna letošního roku si na Zemi, konkrétně na hvězdárně v Hradci Králové, můžete prohlédnout alespoň model Valles Marineris v měřítku 1:910 000. Není to jediný model Valles Marineris na Zemi, dle dostupných informací je však největší a tudíž nejpodrobnější.

Podle topografických dat, která získaly sondy NASA, model vytvořili studenti Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové (http://kvv.wz.cz/). Na královéhradecké hvězdárně bude model Valles Marineris využíván při výukovém programu o geologii planet a budou jej moci zhlédnout i návštěvníci programů pro veřejnost.

Valles Marineris je ve skutečnosti celý systém rovnoběžných údolí, který vznikl před miliardami roků podél tektonických zlomů. Zřejmě v důsledku sopečné činnosti v nedaleké oblasti Tharsis se kůra Marsu otevřela podobně jako když při pečení praskne bochník chleba. Údolí byla dále dotvářena činností vody a půdními sesuvy. Podílel se i vítr. Voda uvolněná z hornin, která se systémem kaňonů občas valila, zalévala severní polokouli Marsu, kde se v minulosti alespoň po přechodnou dobu udržoval oceán.

Systém kaňonů byl pojmenován podle sondy Mariner 9, která v roce 1971 pořídila první ucelenou fotografickou přehlídku povrchu Marsu. Valles Marineris tedy znamená Údolí Marineru, ale v češtině se zabydlel název Údolí Marinerů, snad díky snaze kompenzovat skutečnost, že slovo údolí vystupuje v latinském názvu v množném čísle (jednotné číslo by bylo Vallis), což český překlad nedokáže postihnout. Valles Marineris je spolu s korovou výdutí Tharsis klíčem k pochopení geologické minulosti Marsu. Podrobný průzkum dalšími sondami, zejména Mars Global Surveyor a Mars Odyssey, odhlalil vrstvy sedimentů, stopy po sesuvech a činnosti vody a větru. Přesto je zkoumání Valles Marineris teprve na začátku.

Na Zemi se podobné útvary nacházejí zpravidla pod hladinou oceánů. Na povrchu Země se Valles Marineris asi nejvíce podobá riftová zóna na severovýchodě Afriky. Na první pohled se Údolí Marinerů podobá i Grand Canyon na řece Colorado v Arizoně, proto je s ním často srovnáván. Neprávem, protože Grand Canyon vznikl činností řeky a ne v důsledku tektonických zlomů v riftové zóně.

Topografická data, která měli autoři modelu k dispozici, poskytla hrubý tvar údolí, jemné detaily museli doplnit podle fotografií. O tom, jak skvěle si s problémem tvůrci modelu - Jaroslav Svoboda, Marie Spáčilová, Hubert Pospíchal, Jitka Švástová a Rudolf Valkoun - poradili, se můžete přijít přesvědčit v sobotu 22. dubna 2006 v 18 hodin na královéhradeckou hvězdárnu. Jeden z původců nápadu pořídit model Valles Marineris, Karel Zubatý, nás seznámí s historií vzniku modelu, Jaroslav Svoboda pak vylíčí podrobnosti o samotné výrobě modelu. Po slavnostním odhalení modelu prosloví Miroslav Brož, druhý z pachatelů myšlenky, krátkou přednášku o geologii Marsu a vzniku údolí. Nakonec bude promítnut krátký film "Let Údolím Marinerů" s komentářem Jana Veselého. Film byl vytvořen na základě dat sondy Mars Odyssey (http://themis.asu.edu). Pro tuto příležitost byl opatřen českým "dabingem". Na závěr je pro zájemce připravena kuloárová diskuse se skromným pohoštěním a zevrubnou prohlídkou modelu.

Zdroj: Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



29. vesmírný týden 2024

29. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 15. 7. do 21. 7. 2024. Měsíc bude na konci týdne v úplňku. Na obloze prochází nízko položenými souhvězdími a 17. 7. se potká s hvězdou Antares ve Štíru. Planety jsou nejlépe vidět ráno, především Saturn a zlepšuje se už i viditelnost Marsu s Jupiterem. Aktivita Slunce je střední. Evropská raketa Ariane 6 při prvním startu uspěla a horní stupeň uvolňující palivo byl vidět i z ČR. Před 130 lety se narodil Georges Lemaître, který odvodil vztah rozpínání vesmíru známý dnes jako Hubbleův zákon. Před 55 lety proběhlo první přistání lidí na Měsíci, mise Apollo 11. Před 30 lety dopadla na Jupiter kometa Shoemaker-Levy 9.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2024 obdržel snímek „Oblouk polární záře nad Mikulovem a Svatým kopečkem“, jehož autorem je Vlastimil Vojáček.     Polární záře. Kdo by ji neznal. Byť třeba jen ze slavné divadelní hry Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

ISS nad západním obzorem

Další informace »