Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší kaňon ve sluneční soustavě
Veselý Jan Vytisknout článek

Největší kaňon ve sluneční soustavě

VM_HPHK_kino.jpg
Kaňon Valles Marineris je téměř tak hluboký, jako je Mt. Everest vysoký. Široký je místy stovky kilometrů. Nenajdete jej však na Zemi. Táhne se v délce 4000 km přes pětinu obvodu Marsu. Od 22. dubna letošního roku si na Zemi, konkrétně na hvězdárně v Hradci Králové, můžete prohlédnout alespoň model Valles Marineris v měřítku 1:910 000. Není to jediný model Valles Marineris na Zemi, dle dostupných informací je však největší a tudíž nejpodrobnější.

Podle topografických dat, která získaly sondy NASA, model vytvořili studenti Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové (http://kvv.wz.cz/). Na královéhradecké hvězdárně bude model Valles Marineris využíván při výukovém programu o geologii planet a budou jej moci zhlédnout i návštěvníci programů pro veřejnost.

Valles Marineris je ve skutečnosti celý systém rovnoběžných údolí, který vznikl před miliardami roků podél tektonických zlomů. Zřejmě v důsledku sopečné činnosti v nedaleké oblasti Tharsis se kůra Marsu otevřela podobně jako když při pečení praskne bochník chleba. Údolí byla dále dotvářena činností vody a půdními sesuvy. Podílel se i vítr. Voda uvolněná z hornin, která se systémem kaňonů občas valila, zalévala severní polokouli Marsu, kde se v minulosti alespoň po přechodnou dobu udržoval oceán.

Systém kaňonů byl pojmenován podle sondy Mariner 9, která v roce 1971 pořídila první ucelenou fotografickou přehlídku povrchu Marsu. Valles Marineris tedy znamená Údolí Marineru, ale v češtině se zabydlel název Údolí Marinerů, snad díky snaze kompenzovat skutečnost, že slovo údolí vystupuje v latinském názvu v množném čísle (jednotné číslo by bylo Vallis), což český překlad nedokáže postihnout. Valles Marineris je spolu s korovou výdutí Tharsis klíčem k pochopení geologické minulosti Marsu. Podrobný průzkum dalšími sondami, zejména Mars Global Surveyor a Mars Odyssey, odhlalil vrstvy sedimentů, stopy po sesuvech a činnosti vody a větru. Přesto je zkoumání Valles Marineris teprve na začátku.

Na Zemi se podobné útvary nacházejí zpravidla pod hladinou oceánů. Na povrchu Země se Valles Marineris asi nejvíce podobá riftová zóna na severovýchodě Afriky. Na první pohled se Údolí Marinerů podobá i Grand Canyon na řece Colorado v Arizoně, proto je s ním často srovnáván. Neprávem, protože Grand Canyon vznikl činností řeky a ne v důsledku tektonických zlomů v riftové zóně.

Topografická data, která měli autoři modelu k dispozici, poskytla hrubý tvar údolí, jemné detaily museli doplnit podle fotografií. O tom, jak skvěle si s problémem tvůrci modelu - Jaroslav Svoboda, Marie Spáčilová, Hubert Pospíchal, Jitka Švástová a Rudolf Valkoun - poradili, se můžete přijít přesvědčit v sobotu 22. dubna 2006 v 18 hodin na královéhradeckou hvězdárnu. Jeden z původců nápadu pořídit model Valles Marineris, Karel Zubatý, nás seznámí s historií vzniku modelu, Jaroslav Svoboda pak vylíčí podrobnosti o samotné výrobě modelu. Po slavnostním odhalení modelu prosloví Miroslav Brož, druhý z pachatelů myšlenky, krátkou přednášku o geologii Marsu a vzniku údolí. Nakonec bude promítnut krátký film "Let Údolím Marinerů" s komentářem Jana Veselého. Film byl vytvořen na základě dat sondy Mars Odyssey (http://themis.asu.edu). Pro tuto příležitost byl opatřen českým "dabingem". Na závěr je pro zájemce připravena kuloárová diskuse se skromným pohoštěním a zevrubnou prohlídkou modelu.

Zdroj: Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové




O autorovi

Jan Veselý

Jan Veselý

Zabývá se popularizací astronomie a příbuzných věd. Od roku 2018 pracuje v novém týmu Planetária Praha, kam přesídlil po téměř třiceti letech působení na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové. Specializuje se především na předpovídání a výpočty výjimečných úkazů na obloze a velmi důkladně se zajímá o planetu Mars a její výzkum. O astronomii, zkoumání vesmíru, ale i vztahu lidí k světu kolem nás píše na blogu (dříve zde), publikuje sloupky v příloze Orientace Lidových novin, články na Neviditelném psu a v časopise Vesmír.

Své studenty na Gymnáziu Boženy Němcové se snaží vést k pochopení, jak (skvěle a jednoduše) funguje vesmír, ať už na úrovni atomu, kuchyně, laboratoře, Sluneční soustavy, Galaxie nebo celé kosmické pavučiny. Kromě fyzikálního pohledu na svět jej zajímá hlasitá hudba (od pankáčů po Šostakoviče), divadlo, opera, výtvarné umění a historie.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »