Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší objekt od roku 1930

Největší objekt od roku 1930

V uplynulém týdnu byl zaregistrován objev objektu, který je vzdálený sedm miliard kilometrů od Země. Jedná se o planetoid větší než měsíc Pluta, a potvrdí-li se jeho existence, může to být největší objekt objevený ve sluneční soustavě od roku 1930, kdy byla poprvé zpozorována její devátá planeta - Pluto.

Planetoid byl označen jako 2004 DW je vůči Plutu zhruba poloviční, ale je podle prvních odhadů asi o deset procent větší než Quaoar - zatím největší podobný pozorovaný objekt, který má v průměru 1280 kilometrů. "V tuto chvíli se zdá, že by mohl být větší, než Quaoar, čímž by se velikostí zařadil hned za Pluto," uvedl Mike Brown. Podle předběžných měření se objekt, jenž se nachází za oběžnou dráhou Neptunu, pohybuje po eliptické orbitě, jejíž nejbližší vzdálenost ke Slunci je 4,3 miliard kilometrů a nejvzdálenější 7,5 miliard kilometrů, oběžná doba kolem Slunce by měla být asi 252 let.
Mike Brown z kalifornského technologického institutu objevil objekt 2004 DW spolu s několika dalšími kolegy v pondělí večer v observatoři Palomar v San Diegu s pomocí 122centimetrového teleskopu Samuela Oschina. Teleskop má speciální kameru o 150 megapixelech, používanou k pořízení třech snímků jednoho místa oblohy v devadesátiminutových intervalech. Jejich srovnáním se pak zjišťuje přítomnost nějakého vzdáleného objektu, který mění polohu.




O autorovi

Petr Bartoš

Petr Bartoš

Petr Bartoš (*1971, Hvězdárna Sezimovo Ústí) je jihočeský popularizátor astronomie. K astronomii ho již v dětství přivedl populární seriál Okna vesmíru dokořán a od té doby se jí věnuje amatérsky. Profesně nyní pracuje jako analytik. V roce 1993 se stal členem České astronomické společnosti a od roku 1998 působí na Hvězdárně Františka Pešty v Sezimově Ústí. Spoluzakládal Astronomickou olympiádu, cenu Littera astronomica, několik let redigoval Kosmické rozhledy. Nyní se věnuje především projektům souvisejícím s historií astronomie: První století ČAS, Mapa astronomických míst, Muzeum astronomie Táborska až Čech, Skupina pro historii ČAS, Josef Jan Frič, ...



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »