Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nejvzdálenější oceán ve Sluneční soustavě

Nejvzdálenější oceán ve Sluneční soustavě

Pohled na planetu Neptun z povrchu měsíce Triton
Pohled na planetu Neptun z povrchu měsíce Triton
Na kompozitním obrázku NASA je v horní části znázorněná planeta Neptun, jak bychom ji viděli z povrchu jejího měsíce Triton. Jižní pól Neptunu je vlevo; zřetelně je na jižní polokouli planety viditelná tzv. Velká tmavá skvrna - velká anticyklona v atmosféře planety. Tento pohled byl vytvořen na základě snímků pořízených v roce 1989 americkou sondou Voyager 2.

Na první pohled vypadá Triton jako každý jiný ledový měsíc - jednotvárné pusté těleso kroužící kolem Neptunu, nejvzdálenější planety Sluneční soustavy. Avšak Triton je jiný.

Především obíhá kolem Neptunu pozpátku - opačným směrem než rotuje samotná planeta. Takovýto směr oběhu nemá žádný jiný velký měsíc. A žádný měsíc se také nemohl zformovat na retrográdní dráze kolem planety, takže Triton musel začít svůj život někde jinde, než byl obří planetou zachycen. Jeho povrch se velmi podobá Plutu a pravděpodobně má původ ve stejné oblasti - tj. ve vnitřní části Kuiperova pásu, těsně za drahou Neptunu.

Když sonda Voyager 2 prolétla v roce 1989 kolem Tritonu, vyslala na Zemi snímky jeho zmrzlého povrchu. Na něm byly odhaleny známky kryovulkanismu - výronů podpovrchové tekutiny, která po rozlití na povrchu velmi rychle zmrzla v důsledku nízkých teplot na vnějším okraji Sluneční soustavy. Triton patří na seznam těles naší planetární soustavy, která jsou geologicky aktivní.

Jeho ledový povrch je rovněž jedinečný: převážně je složen z dusíku, zčásti vykazuje "melounovou" strukturu terénu a zdobí jej polární čepička zmrzlého metanu.

Víme, že Triton byl zachycen planetou Neptun. Proces zachycení tělesa začíná na velmi protáhlé eliptické dráze a jak interaguje s planetou, oběžná dráha tělesa velikosti Tritonu se velmi rychle stává dráhou blížící se kružnici. Při tomto procesu se uvolňuje energie, která způsobuje zahřívání nitra měsíce. Stoupající teplota vedla k roztavení nejen ledu ve vnějších vrstvách Tritonu, ale i jeho jádra o průměru 1900 km. Následovalo postupné ochlazování do jeho současného ledového stavu.

Některé dřívější modely předpokládaly existenci oceánu na Tritonu, avšak ve velice tenké podpovrchové vrstvě. Saswata Hier-Majumder (University of Maryland, College Park) se svým studentem Jodi Gaemanem nyní rozpracovali model do větších detailů, který bere v úvahu jak radioaktivní rozpad minerálů v jádru měsíce, tak i jeho orbitální interakci, což může vést k zahřívání měsíce.

Ačkoliv teplo uvolňované při radioaktivním rozpadu je podstatně vyšší než energie uvolňovaná v důsledku působení slapových sil, samotné teplo z jádra by nemohlo udržet vnější vrstvy před zmrznutím po dobu existence Sluneční soustavy, tj. po dobu více než 4,5 miliardy roků.

Avšak Saswata Hier-Majumder a Jodi Gaeman zjistili, že dokonce i malé množství tepla uvolněného v důsledku působení gravitačních sil způsobuje podstatné rozdíly. Jeho vliv se uplatňuje na základě toho, že podpovrchový oceán pokrývá vrstva ledu. "Povrch chladnoucího oceánu je zakryt pokrývkou zadržující teplo," říká Saswata Hier-Majumder. Dokud se téměř kruhová oběžná dráha měsíce, jejíž poloměr je 350 000 km, odchyluje o několik kilometrů, měl by mít Triton stále přítomný oceán pod ledovým povrchem.

Vodní oceán obsahuje podstatné množství čpavku, který udržuje vodu v tekutém stavu před zamrznutím, pokud teplota neklesne na hodnotu kolem -90 °C. Zatímco zde může existovat nejvzdálenější kapalný oceán ve Sluneční soustavě, přesto není tak studený, jako jezera uhlovodíků na Saturnově měsíci Titan, kde se teplota pohybuje kolem -180 °C.

Zdroj: www.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2022

20. vesmírný týden 2022

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 5. do 22. 5. 2022. Měsíc bude v úplňku a nastává zatmění, u nás viditelné nízko nad obzorem jako částečné. Přehlídku planet viditelných okem nabízí ranní obloha. Nejjasnější Venuše se úhlově vrací ke Slunci. Lépe je vidět Jupiter a nejvýše jsou ráno Mars a Saturn. Skvrny na povrchu Slunce jsou stále k vidění a aktivita hvězdy je zvýšená. Astronomové publikovali záběr černé díry v centru naší Galaxie. InSight zaznamenala na Marsu dosud nejsilnější otřes. Po dvou startech Falconu 9 v minulém týdnu očekáváme tento týden třetí. ULA plánuje otestovat svoji kosmickou loď Starliner. Vynikající český astronom Ivan Šolc by se letos dožil 95 let.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Carina a sopka

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2022 získal snímek „Carina a sopka“, jehož autorem je Lukáš Veselý Mlhovina Carina, sopečný ostrov La Palma i samotný kráter vulkánu Cumbre Vieja, to vše se vešlo vítězi dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce do jednoho fotografického

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Setkání planetek.

Setkání planetek. Rozměry obrázku jsou 30 x 15 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Planetka (7335) 1989 JA je řazena do typu Apollo a prochází nejblíže Zemi mezi roky 1916 až 2194. V době fotografování byla od Země vzdálena 0.072 au a jasnost měla 13.2 magnitudy. O deset dní později bude o magnitudu jasnější a více než dvakrát blíže, ale na jižní obloze. V roce 1989 ji objevila E. Helinová na Mt. Palomaru. Planetka (15903) Rolandflorrie byla podstatně slabší, asi 17.3 magnitudy a nacházela se ve vzdálenosti 1.385 au od Země. V roce 1997 ji objevil amatérský astronom trpící v dětství Aspergerovým syndromem T. Handley v Burlingtonu (New Jersey) a dal jí jména svých rodičů.

Další informace »