Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Neviditelné komety křižují sluneční soustavu

Neviditelné komety křižují sluneční soustavu

C_2001_Q4.jpg
Podle názoru některých astronomů může být naše sluneční soustava zaplněna velkým množstvím téměř neviditelných komet, které mnohonásobně zvyšují nebezpečí katastrofických událostí - srážek Země s velkými nebeskými tělesy.

Takováto tělesa zatím ještě nikdy astronomové nepozorovali přímo. Avšak vědci jsou přesvědčeni, že pouze přítomnost těchto temných komet v našem kosmickém okolí může uspokojivě vysvětlit dávnou astronomickou záhadu: proč pozorujeme pouze nepatrnou část komet, jejichž existenci předpokládají dosavadní teorie?

Nyní se předpokládá, že většina komet k nám přilétá z tzv. Oortova oblaku. Jedná se o oblast na samém vnějším okraji sluneční soustavy, ve vzdálenosti 100 000krát dále od Slunce, než obíhá Země. Zde jsou soustředěny miliardy ledových kometárních jader. Působením různých vlivů (například vlivem galaktických slapů, vznikajících v důsledku přemísťování hvězd) část kometárních jader zamíří do mezihvězdného prostoru, velká část se jich vydá do centrálních oblastí sluneční soustavy - napospas slunečnímu žáru, gravitaci Slunce a přitažlivosti velkých planet.

Z bývalých "obyvatel" Oortova oblaku se postupně stanou komety s oběžnou dobou 20 až 200 let, kroužící kolem Slunce po velice protáhlých eliptických drahách. Jejich oběžné dráhy jsou různě skloněny k ekliptice, v níž leží oběžné dráhy planet. Vezmeme-li v úvahu velikost Oortova oblaku, pak dojdeme k závěru, že by se na oběžných drahách kolem Slunce mělo nacházet přibližně 3000 komet, což je asi 400krát více, než pozorujeme.

Obvykle se tento nesoulad vysvětluje tak, že se komety velice rychle (během jednoho či dvou oběhů kolem Slunce po nové dráze) rozpadají na balvany menších rozměrů. Avšak matematický model, který vypracoval Bill Napier z observatoře Armagh Observatory v Severním Irsku, tento předpoklad vyvrací. Pokud by tomu tak opravdu bylo, potom by úlomky komet musely způsobovat velké množství mimořádně vydatných meteorických "dešťů". Takovýchto úkazů by bylo mnohem více, než v současnosti pozorujeme (možná až 30 za rok). Napier dochází k závěru, že velký počet komet skutečně existuje, ale my je všechny nepozorujeme.

Na teorii, vysvětlující "neviditelnost" velkého počtu komet spolupracoval Napier se známým astrobiologem z univerzity v Cardiffu (Wales), kterým je Chandra Wickramasinghe.

Wickramasinghe se domnívá, že například Sedna, nejvzdálenější známý objekt ve sluneční soustavě, může mít velice tmavého průvodce (předpoklad na základě zjištěné pomalé rotace tělesa), jehož povrch je pokryt materiálem s vysokým obsahem uhlíku. Podobně i další objekty Oortova oblaku, podle názoru Napiera, mohou být velmi tmavá tělesa. A pokud se vydají do vnitřních oblastí sluneční soustavy, pohlcují sluneční záření, neodrážejí ho a tudíž nejsou pozorovatelné. Velmi slabě však mohou "svítit" v oboru infračerveného záření. Je tedy šance, že družice, jako je například americký infračervený dalekohled Spitzer či připravovaná družice WISE na oběžné dráze kolem Země, tato tělesa v budoucnu odhalí a potvrdí tak předpoklad Napiera.

Určitým důkazem mohou být výsledky kosmické sondy Stardust, která v lednu 2004 prolétla kolem komety Wild 2 za účelem sběru částic v její "atmosféře". Při studiu komety bylo zjištěno, že obsahuje poměrně velké množství uhlíkatých sloučenin.

Zdroj: nature.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



44. vesmírný týden 2024

44. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 10. do 3. 11. 2024. Měsíc je viditelný na ranní obloze a bude v novu. Na večerní obloze slábne kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a u Slunce zaniká zbytek z komety C/2024 S1 (ATLAS). Venuše je krátce po západu vidět velmi nízko nad jihozápadem, Saturn brzy vrcholí nad jihem, ale Jupiter a Mars jsou nejlépe vidět v druhé polovině noci. Slunce opět zdobí aktivní skupina skvrn, silné erupce nám dávají naděje na polární záři. Crew Dragon s posádkou mise Crew-8 konečně dorazil z ISS. SpaceX nadále vypouští mnoho vláčků družic Starlink. Nově se můžeme setkat i s modrou barvou těchto družic. Problém představuje také náhlý rozpad družice Intelsat 33e na geostacionární dráze. Chystá se start pilotované lodi Šen-čou 19.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2024 obdržel snímek „Čiastočné zatmenie Mesiaca nad Dómom Sv. Alžbety“, jehož autorem je Robert Barsa.     18. září 2024 v ranních hodinách se nad jednou z nejvýznamnějších památek východního Slovenska, Dómem svaté Alžběty v

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

C/2023 A3 Tsuchinshan-Atlas

Kométa C/2023 A3 Tsuchinshan-Atlas Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Geminy EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, Siril, Pixinsight, Adobe photoshop 177x30 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 30 flats, master darks, master darkflats 2.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »