Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nová jasná kometa objevena na snímcích přístroje SWAN

Nová jasná kometa objevena na snímcích přístroje SWAN

Kometa s předběžným označením SWAN 25B na snímku z dálkově ovládaného dalekohledu na farmě Tivoli v Namibii.
Autor: Michael Jäger, Gerald Rhemann

Na obloze můžeme nyní pozorovat jasnou kometu C/2025 A6 (Lemmon) a také se hodně mluvilo o mezihvězdné kometě 3I/ATLAS. Mezitím tu máme náhle další, ještě jasnější kometu, jejíž objev ohlásil známý hledač komet Vladimir Bezugly, který si jí všiml na snímcích přístroje SWAN kosmické observatoře SOHO. Aktuálně se jedná o nejjasnější kometu, protože dosahuje asi 7 mag. Kometa aktuálně není viditelná na naší obloze, přesto první poobjevový snímek ze Země pořídil liberecký astronom Martin Mašek.

Předběžné výpočty dráhy naznačují, že se bude od Slunce úhlově vzdalovat a prolétne poměrně blízko Zemi ve vzdálenosti 0,25 au v druhé polovině října. Pokud se ukáže, že náhlé zjasnění komety způsobil její rozpad, může kometa opět zeslábnout a zmizet z oblohy úplně. Náhlý objev komety opět ukázal, že v určité oblasti oblohy blízko Slunci lze najít jasnou kometu, kterou nemohou najít specializované přehlídky oblohy.

Komety si všiml 11. září 2025 amatérský astronom Vladimir Bezugly z Dnipra na Ukrajině. Na snímcích ultrafialového detektoru SWAN vypadala jako světlá skvrnka postupně se vzdalující od Slunce východním směrem podél ekliptiky. Na snímcích přístroje SWAN, pořízených od 9. září, můžeme objekt předběžně označený SWAN25B sledovat vlevo od tmavé skvrny, což je zakryté okolí Slunce. 

Animace části pole přístroje SWAN s vyznačeným objektem SWAN25B. Animace pokrývá období od 7. srpna do 8. září 2025 a na závěr tedy vidíme snímky z doby objevu komety. Autor: ESA/NASA/LATMOS SOHO/SWAN.
Animace části pole přístroje SWAN s vyznačeným objektem SWAN25B. Animace pokrývá období od 7. srpna do 8. září 2025 a na závěr tedy vidíme snímky z doby objevu komety.
Autor: ESA/NASA/LATMOS SOHO/SWAN.

Přístroj SWAN je vhodným k objevování komet úhlově příliš blízko Slunci. A to i přesto, že jeho rozlišení je asi 1° na pixel. Důvodem je, že snímá v ultrafialovém oboru spektra a v něm září široké okolí hlavy komety díky disociaci vodních molekul. A právě tak můžeme snímat kometu v čarách ionizovaného vodíku (podobně, jako Slunce v čáře H-alfa).

Na obrázku vidíme několik dříve detekovaných komet v přístroji SWAN, které Vladimir Bezugly objevil nebo spoluobjevil. Autor: ESA/NASA/LATMOS SOHO/SWAN
Na obrázku vidíme několik dříve detekovaných komet v přístroji SWAN, které Vladimir Bezugly objevil nebo spoluobjevil.
Autor: ESA/NASA/LATMOS SOHO/SWAN

Jakkoli je přístroj SWAN ideální pro objev komet nedaleko Slunce, k potvrzení objevu jsou nutné snímky z pozemských observatoří. A právě proto Vladimir kontaktoval Martina Maška z Fyzikálního ústavu AV ČR, zda by mohl pořídit snímky, které by případný objev potvrdily. Jméno tohoto astronoma si jistě vybavíte díky objevu po něm pojmenované komety loni o Vánocích. Martin naplánoval snímání dané oblasti oblohy pomocí robotického dalekohledu FRAM nedaleko Cerro Paranal v Chile. Martin Mašek k tomu na diskuzní síti Comet Mailing list poznamenal: “Byl jsem velmi příjemně překvapen, když se na snímcích objevila tak jasná kometa s velmi dlouhým ohonem. — Očekával jsem, jak je často obvyklé, pouze slabý mlhavý obláček.” Sám objevitel Vladimir Bezugly k tomu poznamenal: “Kam moje paměť sahá, tohle je jedna z nejjasnějších komet, jaké kdy byly na snímcích přístroje SWAN nalezeny”.

Kometa provizorně označená SWAN25B na unikátním prvním snímku z pozemské observatoře. Autor: FRAM/FZÚ/Martin Mašek
Kometa provizorně označená SWAN25B na unikátním prvním snímku z pozemské observatoře.
Autor: FRAM/FZÚ/Martin Mašek

Předběžné výpočty dráhy komety a odhad dalšího vývoje 

Pokud bychom vycházeli pouze z pozemských pozorování, oblouk dráhy by byl krátký a nepřesnost obrovská. Kometu se však podařilo dohledat také na snímcích přístroje STEREO A HI1 z přelomu srpna a září, který má mnohem vyšší rozlišení než SWAN na SOHO (STEREO A je sonda pohybující se nyní jakoby před naší Zemí podél její dráhy a je určena k pozorování Slunce a jeho okolí).

Astronom Sam Deen spočítal předběžnou dráhu a zjistil, že kometa pravděpodobně prošla perihelem ve vzdálenosti kolem 0,5 au od Slunce dne 12. 9. 2025. Dále zjistil, že kometa se má během října poměrně hodně přiblížit Zemi, a to na vzdálenost 0,25 au! Pokud bude předběžně spočtená dráha potvrzena, máme tu ještě jednu zajímavost. Sam Deen zjistil, že Země by na začátku října měla projít proudem meteoroidů, které kometa uvolnila. To znamená, že není vyloučeno pozorování meteorického roje ve dnech 4. až 6. října. Pozorovatelé na Zemi by mohli vidět zvýšený počet padajících meteorů, ale je to značně nejisté.

Trojúhelníkový tvar hlavy komety patrný na snímku pořízeném pomocí dálkově ovládaného dalekohledu Autor: Jost Jahn
Trojúhelníkový tvar hlavy komety patrný na snímku pořízeném pomocí dálkově ovládaného dalekohledu
Autor: Jost Jahn

Je tu ještě jedna věc, kterou je třeba vzít v úvahu. Upozornil na ni například astronom Michael Mattiazzo. Vzhledem k neobvykle velkému jasu komety SWAN25B je možné, že kometa prochází rozpadem. Pokud by se to potvrdilo, kometa by v dalších dnech mohla začít výrazně slábnout. Zjasnění, neboli outburst komety, to je něco, s čím se u komet setkáváme často kolem průletu perihelem. A zvláště u komet letících tak blízko Slunci. Nápovědou, zda se kometa rozpadá, bývají záběry hlavy komety ve tvaru trojúhelníku. Známým příkladem je například kometa C/1996 Q1 (Tabur). Zatím toho o kometě SWAN25B mnoho nevíme a nemá ještě ani označení z Minor Planet Center. Teprve další pozorování ukáží, jak to s ní bude.

Kdybychom nebyli ve střední Evropě, ale na jižní polokouli, kde sklon ekliptiky vůči obzoru je strmější, měli bychom nízko nad západním obzorem možnost pozorovat na večerní obloze Marsu hvězdy Spica v Panně. A právě sem se nyní promítá i nově objevená kometa.

Kometa SWAN25B a jasná hvězda Spica vlevo nahoře Autor: Michael Mattiazzo
Kometa SWAN25B a jasná hvězda Spica vlevo nahoře
Autor: Michael Mattiazzo

Předběžně spočtená dráha naznačuje, že kometa by měla být od října lépe viditelná i ze střední Evropy, nejlépe od druhé poloviny října nad jižním obzorem. Až dostane oficiální označení od MPC, určitě se k její viditelnosti ještě vrátíme. Samozřejmě pokud se mezitím nerozpadne…

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Comets Mailing List comets-ml@groups.io, září 2025
[2] Skyhuntblog, Trygve Prestgard
[3] Earthsky, Eddie Irizarry



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Kometa SWAN


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »