Nové důkazy existence oceánu na Marsu
Autor: NASA
„Vědci dlouho předpokládali, že nížiny na severní polokouli Marsu jsou vyschlým dnem oceánu, avšak doposud neobjevili žádné přesvědčivé důkazy pro tento předpoklad,“ říká Mike Lamb, odborný asistent geologie na Caltech a spoluautor článku popisujícího výsledky výzkumu. Článek byl publikován v časopise Journal of Geophysical Research.
„Ačkoliv nové objevy mají daleko k důkazu existence dávného oceánu na Marsu, poskytují tomuto předpokladu doposud největší podporu,“ říká Roman DiBiase, postgraduální student na Caltech a hlavní autor článku.
Popis k následujícímu obrázku:
Autor: DiBiase et al. a USGS/NASA Landsat
Větší část severní polokoule Marsu tvoří rovinaté nížiny o nižších nadmořských výškách než na polokouli jižní, a tak se zdá být podobná oceánským pánvím vytvořeným na Zemi. Hranice mezi nížinami a hornatým terénem by tvořila pobřežní linii hypotetického oceánu.
Vědci z Caltech použili nové snímky s vysokým rozlišením pořízené sondou NASA s názvem MRO (Mars Reconnaissance Orbiter) a na nich studovali oblast o rozloze 100 kilometrů čtverečních, která se rozprostírá vpravo od bývalého pobřeží. Dřívější družicové snímky ukázaly, že tato oblast – část velkého regionu s názvem Aeolis Dorsa, která se nachází zhruba 1000 km od kráteru Gale, kde nyní provádí výzkum pojízdná laboratoř Curiosity – je pokryta útvary podobnými brázdám, nazývanými inverzní říční koryta (inverted channels).
Popis k následujícímu obrázku:
Autor: DiBiase et al.
Tato inverzní říční koryta vznikala tak, že materiál podobný hrubému štěrku a drobným kamenům byl v průběhu času unášen řekami a ukládán v níže položených oblastech. Jakmile řeka vyschla, jemný materiál – menší zrníčka jílu, prachu a písku – podél toku řeky erodoval a byl odnášen pryč, přičemž zde zůstal jen navrstvený hrubozrnný materiál. Tyto zbývající sedimenty dnes pozorujeme jako vyvýšeniny, které sledují tok dávných řek.
Snímky, bez kterých by nebyla tato zajímavá krajina objevena, vědci získali pomocí kamery HiRISE na palubě kosmické sondy MRO. Pořízením snímků z různých míst oběžné dráhy bylo možné sestavit trojrozměrné obrazy (stereo snímky), které umožnily vědcům určit topografii marťanského povrchu. Kamera HiRISE je schopna rozlišit na povrchu Marsu útvary o délce 25 cm a zmapovat výškový profil s rozlišením jednoho metru.
Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
