Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové důkazy o dopadu planetky před 2,63 miliardami let

Nové důkazy o dopadu planetky před 2,63 miliardami let

Dopady velkých těles zanechávají na zemském povrchu stopy v podobě impaktních kráterů, které však zub čas v řádech desítek miliónů let většinou smaže. Zanechávají však i stopy v usazeninách v podobě nejrůznějších anomálních vrstev, které můžeme studovat i s odstupem miliard let.

prekambrické vrstevy pískovce ve východní Africe
prekambrické vrstevy pískovce ve východní Africe
Podobná vrstva byla před časem objevena v 2,63 miliardy let staré břidlici v oblasti Jeerinah (oblast kratonu Pilbara na severozápadě Austrálie). Jde o vrstvičku pouhých 1-5 mm silnou s výskytem malinkých kuliček - sférulí. Kromě toho vrstva obsahuje podstatně vyšší obsah vzácného prvku iridia. Vykazuje přibližně desetinásobnou koncentraci (15,5 ppb) iridia oproti okolním vrstvám břidlic. Již zmiňované drobné sférule o velikosti zrníček písku vykazují stopy rychlého vychladnutí, mají matný povrch a jsou tvořeny kapičkami křemičitanové taveniny.

Před nedávnem se podařilo zřejmě stejnou vrstvu objevit i ve dvou nových lokalitách. V jednom ze vzorků inkriminované vrstvy se sférulemi byla nalezena ostrohranná zrna křemene (o velikosti kolem 100 mikrometrů) se stopami plošných deformací. Představují tak nejstarší šokově poškozená zrna v impaktních vyvrženinách, starší než 2 miliardy let. Nález pozůstatků šokově metamorfovaných křemenných zrn v hornině staré 2,63 miliardy let, která navíc je poznamenána vícečetnými epizodami metamorfózy znamená, že jejich nepřítomnost v jiných vrstvách impaktních vyvrženin možná není jen otázkou jejich zachování. Přítomnost šokově metamorfovaného křemene a abnormálně vysoká koncentrace iridia ve vrstvě obsahující navíc kuličky taveniny jsou dostatečnými důkazy pro dopad mimozemského tělesa, pravděpodobně na kontinent.

Odhady založené na geochemických datech naznačují, že vrstvička sférulí obsahuje 2-3 hmotnostní procenta materiálu pocházejícího z chondritických meteoritů (meteoritu). Jestliže připustíme reálnou souvislost mezi vrstvami v Carawine (východní část kratonu Pilbara) a Monteville (Jižní Afrika) pak jde o pozůstatky stejného impaktu, jehož vyvrženiny pokryly oblast o velikosti kolem 32 000 km čtverečních. Jedná se tak o jednu z největších událostí v dosud probádaných vrstvách prekambrických hornin.

Obrázek: Sledy vrstev prekambrických pískovců ve východní Africe také skrývají řadu zajímavých informací o historii naší planety. Foto: Libor Lenža.

Zdroj: gsajournals.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

Libor Lenža

Libor Lenža

Narodil se v roce 1969 a již od mladých let se věnoval přírodě a technice. Na počátku studia střední školy se začal věnovat astronomii. Nejprve působil v Klubu astronomů v Havířově pod vedení Ing. Miloně Bury a dalších. Jeho zájem o astronomii i kosmonautiku se rychle prohluboval. Již od mladých let se věnuje popularizaci nejen astronomie a kosmonautiky. V roce 1991 začal pracovat na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako odborný pracovník se zaměřením na pozorování projevů sluneční aktivity, ale i další oblasti observační astronomie a popularizaci. V roce 1995 se na této instituci ujal práce ředitele. Ve vedení této hvězdárny působí do dnešních dnů. Věnuje se také řízení projektů a projektových úkolů nejen v oblasti astronomie. Zakládal Valašskou astronomickou společnost, několik funkčních období působil jako její předseda. Spolupracuje s Českou astronomickou společností a dalšími organizacemi. Připravuje a organizuje řadu aktivit, akcí a projektů a také přednáší. Kromě astronomie se věnuje také dalším oblastem přírodních věd, zejména geologii, chemii, spektroskopii, ale také novým technologiím a energetice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »