Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  O víkendu uvidíme poslední roj „Velké čtyřky“

O víkendu uvidíme poslední roj „Velké čtyřky“

Geminidy  Autor: Erno Berko
Geminidy
Autor: Erno Berko
Již jen pár dní a čeká nás jeden z nejhezčích a nejspolehlivějších meteorických rojů roku. V případě jasného počasí tento roj pozorovatele nikdy nezklame. Geminidy také vykazují vysoké zastoupení bolidů (meteory jasnější jak Venuše)! Geminidy jsou aktivní od 4. do 17. prosince. Maximum roje letos nastává 14. prosince ve 13 h SEČ a ZHR (zenitální korigovaná hodinová frekvence) je 120 meteorů. Geminidy patří spíše k pomalejším meteorům, vstupní rychlost částic vstupujících do atmosféry je kolem 34 km/s.

Jak již samotný název napovídá, radiant roje (bod na obloze, ze kterého meteory jakoby vylétávají) se nachází v souhvězdí Blíženců poblíž obou nejjasnějších hvězd – Castora a Polluxe. Souhvězdí je nad obzorem po celou noc, Měsíc se bude nacházet těsně před poslední čtvrtí a neměl by tedy svým svitem příliš rušit.

Geminidy jsou také zajímavé v tom, že mají období své výrazné aktivity velmi ploché. Odhady říkají, že dva dny kolem maxima ZHR neklesají pod polovinu své maximální hodnoty.


Historie roje

Objevení tohoto roje se událo poměrně náhle v šedesátých letech 19. století. Poprvé byl pozorován v roce 1862 Robertem B. Gregem (Anglie, Manchester), který pozoroval meteory vylétávající ze souhvězdí Blíženců dvě noci po sobě od 10. do 12. prosince. Téhož roku potvrdili meteorickou aktivitu kolem tohoto data také další dva pozorovatelé, B. V. Marsh a A. C. Twining ze Spojených Států. Během sedmdesátých let 19. století bylo pozorování kolem tohoto data stále častější a astronomové si uvědomili, že se jedná opravdu o nový aktivní meteorický roj.

V 19. století byl roj dále pozorován v roce 1877, kdy hodinová frekvence byla udávána 14 meteorů. Podobná aktivita byla zjištěna pozorovateli v Anglii v roce 1892. Zajímavé ovšem bylo, že v tomto roce bylo pozorováno téměř 2× tolik jasných meteorů než v roce 1877. V roce 1896 se pak počet zvýšil na 23 meteorů za hodinu. Angličané, kteří pozorovali roj, viděli spoustu jasných světle zelených meteorů. Uváděné frekvence se pak nadále zvyšovaly během 20. století až na 80 meteorů za hodinu v sedmdesátých letech, tato aktivita pak přetrvala do konce 20. století.

Významný pokrok v chápání tohoto meteorického roje nastal v roce 1947. Tehdy byl F. L. Whipple zapojen do projektu Harvard Meteor. Jednalo se o fotografický průzkum zaměřený na lepší pochopení meteorických rojů a získání údajů, které by mohly být použity pro výpočet orbitálních elementů. Při analýze Geminid našel Whipple oběžnou dobu jen 1,65 roku, dále vysokou excentricitu a nízký sklon drah. Tato krátká oběžná doba vznikla kvůli chybě, kterou způsobila tehdejší metodika pozorování.

Tehdejší výsledky přitahovaly pozornost astronoma Miroslava Plavce z Prahy, který začal zkoumat, jak gravitace planet dokáže změnit dráhu meteoroidů. Zjistil, že pouze dvě planety mají vliv na oběžnou dráhu Geminid – Země a Jupiter. Obě mají za následek rychlý retrográdní posun výstupního uzlu. Každých 60 let se v důsledku tohoto jevu maximum předbíhá o jeden den. Dále také ukázal, že gravitační vlivy jsou natolik velké, že postupně dochází k přesunu průsečíku drah Geminid a Země. Tak Plavec vysvětlil proč se hodinová frekvence v průběhu 19. a 20. století zvyšovala, ale také to, že činnost roje bude klesat, až úplně vymizí, jelikož se dráhy roje a Země neprotnou. Tato teorie byla potvrzena později výpočty, které ukazují, že roj Geminid má omezenou dobu životnosti přibližně mezi roky 1800 až 2100.

Poloha radiantu v průběhu činnosti meteorického roje Geminid


Mateřské těleso roje

Otázka týkající se původu roje byla dlouho nevysvětlena a snažilo se jí vysvětlit hodně astronomů, mezi nimi také Plavec či L. Kresák. V roce 1983 objevili S. Green a J. K. Davies rychle se pohybující asteorid v souhvězdí Draka. Byly provedeny orbitální výpočty a o pár dní později po objevu vyjádřil Whipple stanovisko, že tento asteroid se pohybuje po dráze téměř totožné s rojem Geminid. Po dalším potvrzení dostal asteroid trvalé označení 3200 Phaethon. To bylo poprvé, co byl asteroid spojen s meteorickým rojem a doplnil tak chybějící článek v hledání souvislosti mezi meteorickými roji a vesmírnými tělesy.


Novodobé pozorování díky kamerové síti

V současné době víme o tomto roji nové informace hlavně díky databázi drah meteoroidů EDMOND. Ve stávající databázi (verze 5.0, revize 04/2014) bylo nalezeno 6167 drah, které podle katalogu IAU MDC (J8) patří k tomuto meteorickému roji.

Dráhy všech Geminid, které splňují Drummondovo kritérium podobnosti drah (D´ < 0,1).

Meteorický roj Geminid je tak v počtu vícestaničních drah druhým nejsilnějším rojem v databázi EDMOND po hlavním roji letní sezóny – Perseidách. Pro přiřazení jednotlivých drah k tomuto roji bylo použito Drummondova kritéria podobnosti drah (v porovnání se střední dráhou roje) s maximální hodnotou D´ < 0,1, maximum činnosti roje bylo zjištěno v solární délce (sol) 261,3 (13. 12.) s poloměrem maxima (FWHM) 1,5 dne a poloha radiantu (RA/DEC) 112,8°/32,4° se standardní odchylkou (RA/DEC) 1,7°/0,8°. Relativně velký poloměr maxima je pro tento roj charakteristický, obvykle je možné sledovat vysoké počty Geminid ve dvou po sobě jdoucích nocích.

Průměrná rychlost Geminid byla stanovena na 33,4 ± 1,0 km/s, meteory roje tedy patří mezi spíše pomalejší, které můžeme v průběhu roku pozorovat. Orbitální elementy střední dráhy proudu Geminid jsou následující: velká poloosa (a) 1,3 AU, perihélium (q) 0,1 AU, excentricita (e) 0,9, sklon (i) 22,4° (meteorický roj je prográdní), délka výstupního uzlu (node) 261,3° a délka argumentu perihélia (peri) 324,3°. Na obrázku nahoře jsou uvedeny dráhy všech Geminid, které splňují dané Drummondovo kritérium podobnosti drah, včetně střední dráhy proudu Geminid, na obrázku dole pak vzhled radiantu Geminid během období jejich činnosti.

Velikost a tvar radiantu Geminid – fyzické radianty všech drah splňujících Drummondovo kritérium.



Zdroj:

http://meteorshowersonline.com/geminids.html

http://www.imo.net/calendar/2014#gem

http://cement.fireball.sk/




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »