Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevena nová devátá planeta Sluneční soustavy?
Michal Hron Vytisknout článek

Objevena nová devátá planeta Sluneční soustavy?

Planeta Devět je podle teoretických předpokladů veliká jako Neptun - v současnosti nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy.
Autor: NASA

Astronomové z Caltechu (Pasadena, CA) uveřejnili v časopise Astronomical Journal článek, který popisuje jejich práci na průzkumu těles Kupierova pásu, vedoucí k popisu hypotetické veliké planety obíhající za daleko za oběžnou drahou Neptunu. Těleso je zatím předpovězeno matematickým modelem, následovat bude vizuální hon po Planetě Devět.

Předpovězená planeta je pět až desetkrát těžší než Země při průměru dvou- až čtyřnásobném průměru Země. V prvních odhadech se dokonce mluvilo o velikosti podobné planetě Neptun. Vzdálenost oběžné dráhy u této planety by byla dvacetinásobná oproti Neptunu (asi 90 miliard kilometrů u nové planety oproti 5,5 miliardám kilometrů u Neptunu). Rok by na nové planetě trval mezi deseti a patnácti tisíci lety. Rok na Neptunu trvá 165 let.

Mike Brown (vlevo) a Konstantin Batygin - autoři práce vedoucí k teoretickému objevení Planety Devět. Autor: Lance Hayashida/Caltech
Mike Brown (vlevo) a Konstantin Batygin - autoři práce vedoucí k teoretickému objevení Planety Devět.
Autor: Lance Hayashida/Caltech
Autoři výzkumu výzkumu, Mike Brown a Konstantin Batygin, se aktivně podíleli na iniciativě vedoucí k přeformulování pojmu planeta podle Mezinárodní astronomické unie (IAU) a tím zapříčiněné deklasifikaci Pluta do nově definované kategorie trpasličích planet v roce 2006. Pro mnohé je tedy poněkud ironické, že jejich pozdější práce možná povede k “obnovení” počtu planet ve Sluneční soustavě na devět. V každém případě hypotetická Planeta Devět by podle všeho splňovala aktuální definici planety co do hmotnosti, velikosti i pročištěností své oběžné dráhy.

Vědce navedl k objevu planety výzkum malých těles Kupierova pásu, konkrétně článek publikovaný v roce 2014, který upozorňuje na zvláštní koordinaci oběžných drah třinácti z jeho drobných objektů. Šestice těchto těles se prakticky dokonale shodovala v úhlu přísluní (perihelionu) oproti rovině Sluneční soustavy i ve vzdálenosti přísluní od Slunce. Toto pozorování bylo obtížně možné vysvětlit jako náhodné. Pozorovaná konfigurace, ve které se shodují v obou parametrech by měla nastat s pravděpodobností 0,007 %. Následné matematické modelování vedlo vědce k utvrzení se v tom, že je ve hře gravitace dalšího hmotného tělesa - Planety Devět.

Předpokládaná dráha teoretické nové deváte planety ve Sluneční soustavě. Autor: NASA.
Předpokládaná dráha teoretické nové deváte planety ve Sluneční soustavě.
Autor: NASA.
Jak by se Planeta Devět dostala na svou předpovězenou dráhu, není jisté. Není pravděpodobné, že se zformovala ve své aktuální vzdálenosti od Slunce, protože v takto vzdálených oblastech Sluneční soustavy by pravděpodobně nebyl dostatek materiálu. V raných fázích Sluneční soustavy se těžký materiál koncentroval primárně poblíž centrální hvězdy, kde z něj vznikly terestrické planety, zatímco lehčí prvky a materiály byly “odváty” dál od středu akrečního disku, aby zformovaly plynné planety. Je pravděpodobné, že se předpovězená planeta zformovala na bližší orbitě a později byla nějakou gravitační interakcí vystřelena na svou současnou dráhu.

Nebylo by to poprvé, kdy se planeta prozradila gravitačním působením na své okolí. Objev Neptunu Johannem Gallem v roce 1846 byl uskutečněn na základě předpovědi Le Verriera odvozené z deformačních vlivů, kterými jeho gravitace působila na pohyb již tehdy známého Uranu.

V tuto chvíli jsou na stole teoretické argumenty pro existenci deváté planety, nicméně dokud nebude k dispozici důkaz v podobě ověřeného pozorování, zůstává objev pouze teoretickým. Brown a Batygin tuto práci světové astronomické komunitě usnadnili tím, že propočetli oběžnou dráhu tělesa. Planeta se může ovšem nacházet kdekoliv na této dlouhé lince.

Video: Nová 9. planeta Sluneční soustavy?
(Autor: NASA, anglicky)

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Search for Planet Nine: Premonition
[2] Caltech Researchers Find Evidence of a Real Ninth Planet
[3] Záhadná Planeta X by mohla být devátou planetou Sluneční soustavy



O autorovi

Michal Hron

Člen Západočeské pobočky České astronomické společnosti. Vyrostl pod kopcem s rokycanskou Hvězdárnou. Zapadl do kolektivu kroužku hvězdárny v Plzni, kde se stal jedním z pravidelných účastníků letního pozorovacího praktika. V Plzni později dobrovolnická práce přešla v částečný úvazek. Na možnost rozvíjet astronomii jako koníčka dostal i při studijních pobytech v USA. Obloha z Mauna Kea nebo Yosemitského národního parku patří mezi nejsilnější vzpomínky. Podílel se na ustanovení Manětínské oblasti tmavé oblohy a pravidelně pomáhá při organizaci akcí pro veřejnost. Dokončuje studium na Anglo-Americké Vysoké škole v Praze. Navštivte Stránky autora.

Štítky: Planeta Devět, Planeta X


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »