Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planeta Devět - planeta, která nemá existovat

Planeta Devět - planeta, která nemá existovat

Planeta Devět v představách umělce. V pozadí vidíme Slunce.
Autor: Caltech/R. Hurt (IPAC)

Zprávy o tom, že ve vzdálených končinách Sluneční soustavy existuje pravděpodobně další planeta, plnily titulky především na počátku roku 2016. Otázkou však zůstává, jak a kde by mohla devátá planeta vzniknout. Astronomové mají různé scénáře získané díky počítačovým simulacím. Výsledek zní: planeta Devět by ve skutečnosti neměla vzniknout.

Americký astronom Mike Brown, objevitel „desáté planety“ Eris, která byla nakonec klasifikována „pouze“ jako trpasličí planeta, a jeho kolegaKonstantin Batygin z Kalifornského technologického institutu studují dráhy objektů Kuiperova pásu a existenci další planety. Planeta, pro kterou se mezitím vžilo označení „planeta Devět“  má být asi desetkrát dál od Slunce než Pluto a má mít velikost Neptunu.

Jak by ale mohla tato planeta, kterou doposud nikdo nepozoroval, dosáhnout takové dráhy? Astronomové se pokoušejí právě tohle vypátrat a provedli celou řadu simulací. Výsledek: vše hovoří pro existenci Deváté planety, ale vysvětlení jejího vzniku chybí, říká astronomka Gongjie Li z Kalifornského technologického institutu.

Li a Adams odhadují možnost, že planeta Devět vznikla při průchodu cizí hvězdy pouze na 10 procent, přičemž i předtím musela být planeta na neobvykle vzdálené dráze.

Tímto problémem se zabýval také Scott Kenyon a Benjamin Bromley  (Univerzita v Utahu), kteří simulovali model vzniku planety Devět na vzdálené orbitě. „Nejjednodušší řešení je, že ve Sluneční soustavě vzniklo více plynných obrů,“ říká Kenyon. "Tato vznikla v místech, kde se tvořili také Jupiter se Saturnem. Vlivem gravitačních vlivů mezi světy však byla planeta Devět odkloněna na svou pozdější vzdálenou dráhu."

Podle výpočtů astronomů Kenyona a Bromleye je myslitelný také vznik ve vzdálenějších místech od Slunce. "Za určitých okolností by zde mohla planeta dostatečně rychle vzniknout a potom být odkloněna procházející hvězdou ještě na vzdálenější dráhu. Který scénář je ten pravý však zjistíme až po objevení deváté planety, „vyšťouchlý“ plynný obr by měl vypadat jako Neptun. V okrajových částech soustavy vzniklá planeta jako obrovské Pluto bez plynu,“ říká Kenyon.

Li a Adams zkoumali také pravděpodobnost, že planeta Devět byla zachycena z nějakého procházejícího planetárního systému nebo také že se jednalo o potulnou planetu bez vlastního Slunce, kterou si Slunce „osvojilo“. Tyto scénáře vzniku deváté planety mají však ještě menší pravděpodobnost než ta předchozí, pouze asi 2 procenta.

Li a Adams uveřejnili svou studii v časopise Astrophysical Joural Letters. Výzkum astronomů Kenyona a Bromleye má vyjít jako dva články v Astrophysical Journal

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astronews.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.

Štítky: Planeta Devět


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »