Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Objevena nová devátá planeta Sluneční soustavy?
Michal Hron Vytisknout článek

Objevena nová devátá planeta Sluneční soustavy?

Planeta Devět je podle teoretických předpokladů veliká jako Neptun - v současnosti nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy.
Autor: NASA

Astronomové z Caltechu (Pasadena, CA) uveřejnili v časopise Astronomical Journal článek, který popisuje jejich práci na průzkumu těles Kupierova pásu, vedoucí k popisu hypotetické veliké planety obíhající za daleko za oběžnou drahou Neptunu. Těleso je zatím předpovězeno matematickým modelem, následovat bude vizuální hon po Planetě Devět.

Předpovězená planeta je pět až desetkrát těžší než Země při průměru dvou- až čtyřnásobném průměru Země. V prvních odhadech se dokonce mluvilo o velikosti podobné planetě Neptun. Vzdálenost oběžné dráhy u této planety by byla dvacetinásobná oproti Neptunu (asi 90 miliard kilometrů u nové planety oproti 5,5 miliardám kilometrů u Neptunu). Rok by na nové planetě trval mezi deseti a patnácti tisíci lety. Rok na Neptunu trvá 165 let.

Mike Brown (vlevo) a Konstantin Batygin - autoři práce vedoucí k teoretickému objevení Planety Devět. Autor: Lance Hayashida/Caltech
Mike Brown (vlevo) a Konstantin Batygin - autoři práce vedoucí k teoretickému objevení Planety Devět.
Autor: Lance Hayashida/Caltech
Autoři výzkumu výzkumu, Mike Brown a Konstantin Batygin, se aktivně podíleli na iniciativě vedoucí k přeformulování pojmu planeta podle Mezinárodní astronomické unie (IAU) a tím zapříčiněné deklasifikaci Pluta do nově definované kategorie trpasličích planet v roce 2006. Pro mnohé je tedy poněkud ironické, že jejich pozdější práce možná povede k “obnovení” počtu planet ve Sluneční soustavě na devět. V každém případě hypotetická Planeta Devět by podle všeho splňovala aktuální definici planety co do hmotnosti, velikosti i pročištěností své oběžné dráhy.

Vědce navedl k objevu planety výzkum malých těles Kupierova pásu, konkrétně článek publikovaný v roce 2014, který upozorňuje na zvláštní koordinaci oběžných drah třinácti z jeho drobných objektů. Šestice těchto těles se prakticky dokonale shodovala v úhlu přísluní (perihelionu) oproti rovině Sluneční soustavy i ve vzdálenosti přísluní od Slunce. Toto pozorování bylo obtížně možné vysvětlit jako náhodné. Pozorovaná konfigurace, ve které se shodují v obou parametrech by měla nastat s pravděpodobností 0,007 %. Následné matematické modelování vedlo vědce k utvrzení se v tom, že je ve hře gravitace dalšího hmotného tělesa - Planety Devět.

Předpokládaná dráha teoretické nové deváte planety ve Sluneční soustavě. Autor: NASA.
Předpokládaná dráha teoretické nové deváte planety ve Sluneční soustavě.
Autor: NASA.
Jak by se Planeta Devět dostala na svou předpovězenou dráhu, není jisté. Není pravděpodobné, že se zformovala ve své aktuální vzdálenosti od Slunce, protože v takto vzdálených oblastech Sluneční soustavy by pravděpodobně nebyl dostatek materiálu. V raných fázích Sluneční soustavy se těžký materiál koncentroval primárně poblíž centrální hvězdy, kde z něj vznikly terestrické planety, zatímco lehčí prvky a materiály byly “odváty” dál od středu akrečního disku, aby zformovaly plynné planety. Je pravděpodobné, že se předpovězená planeta zformovala na bližší orbitě a později byla nějakou gravitační interakcí vystřelena na svou současnou dráhu.

Nebylo by to poprvé, kdy se planeta prozradila gravitačním působením na své okolí. Objev Neptunu Johannem Gallem v roce 1846 byl uskutečněn na základě předpovědi Le Verriera odvozené z deformačních vlivů, kterými jeho gravitace působila na pohyb již tehdy známého Uranu.

V tuto chvíli jsou na stole teoretické argumenty pro existenci deváté planety, nicméně dokud nebude k dispozici důkaz v podobě ověřeného pozorování, zůstává objev pouze teoretickým. Brown a Batygin tuto práci světové astronomické komunitě usnadnili tím, že propočetli oběžnou dráhu tělesa. Planeta se může ovšem nacházet kdekoliv na této dlouhé lince.

Video: Nová 9. planeta Sluneční soustavy?
(Autor: NASA, anglicky)

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Search for Planet Nine: Premonition
[2] Caltech Researchers Find Evidence of a Real Ninth Planet
[3] Záhadná Planeta X by mohla být devátou planetou Sluneční soustavy



O autorovi

Michal Hron

Člen Západočeské pobočky České astronomické společnosti. Vyrostl pod kopcem s rokycanskou Hvězdárnou. Zapadl do kolektivu kroužku hvězdárny v Plzni, kde se stal jedním z pravidelných účastníků letního pozorovacího praktika. V Plzni později dobrovolnická práce přešla v částečný úvazek. Na možnost rozvíjet astronomii jako koníčka dostal i při studijních pobytech v USA. Obloha z Mauna Kea nebo Yosemitského národního parku patří mezi nejsilnější vzpomínky. Podílel se na ustanovení Manětínské oblasti tmavé oblohy a pravidelně pomáhá při organizaci akcí pro veřejnost. Dokončuje studium na Anglo-Americké Vysoké škole v Praze. Navštivte Stránky autora.

Štítky: Planeta Devět, Planeta X


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »