Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Obrovská bouře na planetě Saturn

Obrovská bouře na planetě Saturn

Obří bouře na planetě Saturn (2011) - foto sonda Cassini
Obří bouře na planetě Saturn (2011) - foto sonda Cassini
Astronomové analyzovali data z kosmické sondy Cassini, která vůbec poprvé v tak velkém detailu zachytila na planetě Saturn obrovskou bouři, která svými rozměry 8krát překračuje plochu zemského povrchu.

Dne 5. 12. 2010 sonda Cassini poprvé vyfotografovala bouři, která zuřila v atmosféře planety. Objevila se přibližně na 35. stupni severní šířky. Fotografie pořízené o 12 týdnů později (25. 2. 2011) ukázaly bouři obepínající již celou planetu - viz obrázek níže.

Nová bouře byla přibližně 500krát větší než předcházející bouře, kterou sonda Cassini pozorovala na Saturnu po dobu několika měsíců na přelomu let 2009 a 2010. Vědci studovali rovněž zvukové projevy hromů této bouře a analyzovali snímky pořízené v období od prosince 2010 do února 2011.

Data z přístroje Radio and Plasma Wave Science (RPWS) ukázala, že záblesky světla byly asi 10krát četnější než v době sledování jiné bouře v roce 2004, krátce po příletu sondy k planetě Saturn. Když byla bouře nejintenzivnější, produkovala více než 10 blesků za sekundu. Dokonce přístroj RPWS s milisekundovým rozlišením, nacházející se na palubě sondy Cassini, jen obtížně rozlišoval jednotlivé signály během nejintenzivnější periody.

Sonda Cassini již studovala 10 bouří na Saturnu od okamžiku, co vstoupila na oběžnou dráhu kolem planety. Po celou dobu panovalo na jižní polokouli planety léto, byla plně osvětlená Sluncem a nebyla zastíněná prstenci. Pozorované bouře putovaly skrz oblast jižní polokoule přezdívanou "Alej bouří" (Storm Alley). Osvětlení jižní polokoule Sluncem však pokleslo v srpnu 2009, kdy na severní polokouli začalo jaro.

Obrovská bouře na planetě Saturn, vyfotografovaná sondou Cassini
Obrovská bouře na planetě Saturn, vyfotografovaná sondou Cassini
"Tato bouře je ohromující, protože ukazuje, jak se zde mění roční období a jak sluneční záření může dramaticky rozbouřit počasí na Saturnu," říká Georg Fischer (Austrian Academy of Sciences in Graz), hlavní autor článku a člen vědeckého týmu přístroje RPWS na sondě Cassini.

Výsledky z pozorování této bouře jsou první aktivitou nové kampaně s názvem "Saturn Storm Watch". Během tohoto programu sonda Cassini pozorovala pravděpodobnou bouřkovou oblast na Saturnu v přestávkách mezi naplánovanými aktivitami. Ve stejný den, kdy přístroj RPWS zaregistroval první blesky, byly kamery namířeny v rámci pozorovací kampaně na správnou oblast, aby pořídily snímek malé a jasné oblačnosti. Protože analýza snímku nebyla hotova okamžitě, poslal Fischer zprávu astronomům amatérům celého světa, aby pořídili více snímků. Záplava amatérských fotografií pomohla vědcům vystopovat pohyb bouře a zjistit, jak rychle rostla, až se v průběhu ledna 2011 roztáhla kolem celé planety.

Nové detaily této bouře doplňují již dříve popsané atmosférické poruchy na základě pozorování přístrojem Composite Infrared Spectrometer (CIRS) na palubě sondy Cassini a dalekohledem VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři ESO (European South Observatory). Jedná se o největší bouři pozorovanou přístroji na kosmické sondě obíhající kolem Saturnu. Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil fotografie stejně velké bouře v roce 1990.

Kosmická sonda Cassini byla vypuštěna 15. října 1997. Po gravitačním manévru u planety Jupiter (30. prosince 2000) zamířila k ke svému cíli - k planetě Saturn. Na oběžnou dráhu kolem planety byla navedena 1. července 2004. V současné době se počítá s provozováním sondy do roku 2017. Budou-li palubní přístroje fungovat, může být výzkum Saturnu ještě prodloužen.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »