Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Obrovská bouře na planetě Saturn

Obrovská bouře na planetě Saturn

Obří bouře na planetě Saturn (2011) - foto sonda Cassini
Obří bouře na planetě Saturn (2011) - foto sonda Cassini
Astronomové analyzovali data z kosmické sondy Cassini, která vůbec poprvé v tak velkém detailu zachytila na planetě Saturn obrovskou bouři, která svými rozměry 8krát překračuje plochu zemského povrchu.

Dne 5. 12. 2010 sonda Cassini poprvé vyfotografovala bouři, která zuřila v atmosféře planety. Objevila se přibližně na 35. stupni severní šířky. Fotografie pořízené o 12 týdnů později (25. 2. 2011) ukázaly bouři obepínající již celou planetu - viz obrázek níže.

Nová bouře byla přibližně 500krát větší než předcházející bouře, kterou sonda Cassini pozorovala na Saturnu po dobu několika měsíců na přelomu let 2009 a 2010. Vědci studovali rovněž zvukové projevy hromů této bouře a analyzovali snímky pořízené v období od prosince 2010 do února 2011.

Data z přístroje Radio and Plasma Wave Science (RPWS) ukázala, že záblesky světla byly asi 10krát četnější než v době sledování jiné bouře v roce 2004, krátce po příletu sondy k planetě Saturn. Když byla bouře nejintenzivnější, produkovala více než 10 blesků za sekundu. Dokonce přístroj RPWS s milisekundovým rozlišením, nacházející se na palubě sondy Cassini, jen obtížně rozlišoval jednotlivé signály během nejintenzivnější periody.

Sonda Cassini již studovala 10 bouří na Saturnu od okamžiku, co vstoupila na oběžnou dráhu kolem planety. Po celou dobu panovalo na jižní polokouli planety léto, byla plně osvětlená Sluncem a nebyla zastíněná prstenci. Pozorované bouře putovaly skrz oblast jižní polokoule přezdívanou "Alej bouří" (Storm Alley). Osvětlení jižní polokoule Sluncem však pokleslo v srpnu 2009, kdy na severní polokouli začalo jaro.

Obrovská bouře na planetě Saturn, vyfotografovaná sondou Cassini
Obrovská bouře na planetě Saturn, vyfotografovaná sondou Cassini
"Tato bouře je ohromující, protože ukazuje, jak se zde mění roční období a jak sluneční záření může dramaticky rozbouřit počasí na Saturnu," říká Georg Fischer (Austrian Academy of Sciences in Graz), hlavní autor článku a člen vědeckého týmu přístroje RPWS na sondě Cassini.

Výsledky z pozorování této bouře jsou první aktivitou nové kampaně s názvem "Saturn Storm Watch". Během tohoto programu sonda Cassini pozorovala pravděpodobnou bouřkovou oblast na Saturnu v přestávkách mezi naplánovanými aktivitami. Ve stejný den, kdy přístroj RPWS zaregistroval první blesky, byly kamery namířeny v rámci pozorovací kampaně na správnou oblast, aby pořídily snímek malé a jasné oblačnosti. Protože analýza snímku nebyla hotova okamžitě, poslal Fischer zprávu astronomům amatérům celého světa, aby pořídili více snímků. Záplava amatérských fotografií pomohla vědcům vystopovat pohyb bouře a zjistit, jak rychle rostla, až se v průběhu ledna 2011 roztáhla kolem celé planety.

Nové detaily této bouře doplňují již dříve popsané atmosférické poruchy na základě pozorování přístrojem Composite Infrared Spectrometer (CIRS) na palubě sondy Cassini a dalekohledem VLT (Very Large Telescope) na Evropské jižní observatoři ESO (European South Observatory). Jedná se o největší bouři pozorovanou přístroji na kosmické sondě obíhající kolem Saturnu. Hubblův kosmický dalekohled HST pořídil fotografie stejně velké bouře v roce 1990.

Kosmická sonda Cassini byla vypuštěna 15. října 1997. Po gravitačním manévru u planety Jupiter (30. prosince 2000) zamířila k ke svému cíli - k planetě Saturn. Na oběžnou dráhu kolem planety byla navedena 1. července 2004. V současné době se počítá s provozováním sondy do roku 2017. Budou-li palubní přístroje fungovat, může být výzkum Saturnu ještě prodloužen.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »