Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oceán na Titanu může být velmi slaný

Oceán na Titanu může být velmi slaný

Vnitřní struktura Saturnova měsíce Titan Autor: NASA/JPL/SSI/Univ. of Arizona/G. Mitri/University of Nantes
Vnitřní struktura Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/JPL/SSI/Univ. of Arizona/G. Mitri/University of Nantes
Vědci analyzovali data získaná sondou NASA s názvem Cassini a získali pevné důkazy o tom, že kapalný oceán pod zmrzlým povrchem největšího Saturnova měsíce Titan může být slaný jako voda v Mrtvém moři na Zemi.

Nové závěry byly získány na základě studia gravitace a topografie při opakujících se průletech sondy kolem Titanu během uplynulých 10 let. Na základě dat ze sondy Cassini vědci prezentovali nový model struktury Titanu, z čehož vyplynulo zlepšené pochopení struktury vnější ledové kůry měsíce. Objev byl publikován v časopise Icarus.

„Titan se stále projevuje jako fascinující těleso. Prostřednictvím kosmické sondy Cassini, jejíž činnost byla již několikrát prodloužena, jsme odkryli nová tajemství tak rychle, jak to jen šlo,“ říká Linda Spilker, členka týmu Cassini (JPL, Pasadena), která se nepodílela na zpracování získaných dat.

Dodatečné objevy potvrzují dřívější náznaky, že ledová kůra měsíce Titan je pevná a stále dochází k jejímu namrzání. Astronomové zjistili, že relativně vysoká hustota oceánu Titanu je nutná, aby bylo možné vysvětlit získané údaje o gravitaci. Z toho vyplývá, že oceán je pravděpodobně mimořádně slaným roztokem vody s rozpuštěnými solemi, které obsahují síru, sodík a draslík.

Podle pozemských standardů se jedná o extrémně slaný oceán,“ říká Guiseppe Mitri z univerzity v Nantes (Francie), který je hlavním autorem článku. „Tyto poznatky mohou změnit náš pohled na tento oceán jako na možný domov pro současný život, avšak podmínky zde zřejmě budou velmi odlišné od těch, které zde panovaly v minulosti.“ Data ze sondy Cassini rovněž naznačují, že tloušťka ledové kůry Titanu nepatrně kolísá místo od místa.

Dalším důsledkem pevné ledové kůry, vyplývajícím z uvedené studie, je, že jakýkoliv únik plynného metanu do atmosféry Titanu musí nastávat skrz rozptýlené „horké skvrny“ – podobné horkým skvrnám na Zemi, které například umožňují růst řetězce Havajských ostrovů. Metan na Titanu zřejmě není důsledkem tepelného proudění (konvekce) nebo deskové tektoniky, která by recyklovala ledovou kůru.

Jak se metan dostává do atmosféry Titanu, to je otázka, která je dlouhodobým zájmem astronomů, neboť molekuly tohoto plynu jsou během krátké doby (z geologického hlediska) rozbíjeny slunečním zářením. Titan vlastní atmosféru obsahující přibližně 5 % metanu. Z toho vyplývají určité procesy, myšleno přírodní geologické procesy, kterými musí být tento plyn do atmosféry průběžně doplňován. Z výzkumu vyplývá, že procesy zodpovědné za obnovení metanu v ovzduší Titanu jsou lokální a občasné.

„Z našeho výzkumu vyplývá, že hledat náznaky unikajícího metanu pomocí sondy Cassini je obtížné a spíše bude vyžadovat nové kosmické sondy, které budou schopny najít lokální zdroje metanu,“ říká Jonathan Lunine, vědecký pracovník projektu Cassini na Cornell University, Ithaca, New York, jeden ze spoluautorů článku. „Stejně jako na Marsu, i zde to bude značně náročný úkol.“

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »