Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oceán na Titanu může být velmi slaný

Oceán na Titanu může být velmi slaný

Vnitřní struktura Saturnova měsíce Titan Autor: NASA/JPL/SSI/Univ. of Arizona/G. Mitri/University of Nantes
Vnitřní struktura Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/JPL/SSI/Univ. of Arizona/G. Mitri/University of Nantes
Vědci analyzovali data získaná sondou NASA s názvem Cassini a získali pevné důkazy o tom, že kapalný oceán pod zmrzlým povrchem největšího Saturnova měsíce Titan může být slaný jako voda v Mrtvém moři na Zemi.

Nové závěry byly získány na základě studia gravitace a topografie při opakujících se průletech sondy kolem Titanu během uplynulých 10 let. Na základě dat ze sondy Cassini vědci prezentovali nový model struktury Titanu, z čehož vyplynulo zlepšené pochopení struktury vnější ledové kůry měsíce. Objev byl publikován v časopise Icarus.

„Titan se stále projevuje jako fascinující těleso. Prostřednictvím kosmické sondy Cassini, jejíž činnost byla již několikrát prodloužena, jsme odkryli nová tajemství tak rychle, jak to jen šlo,“ říká Linda Spilker, členka týmu Cassini (JPL, Pasadena), která se nepodílela na zpracování získaných dat.

Dodatečné objevy potvrzují dřívější náznaky, že ledová kůra měsíce Titan je pevná a stále dochází k jejímu namrzání. Astronomové zjistili, že relativně vysoká hustota oceánu Titanu je nutná, aby bylo možné vysvětlit získané údaje o gravitaci. Z toho vyplývá, že oceán je pravděpodobně mimořádně slaným roztokem vody s rozpuštěnými solemi, které obsahují síru, sodík a draslík.

Podle pozemských standardů se jedná o extrémně slaný oceán,“ říká Guiseppe Mitri z univerzity v Nantes (Francie), který je hlavním autorem článku. „Tyto poznatky mohou změnit náš pohled na tento oceán jako na možný domov pro současný život, avšak podmínky zde zřejmě budou velmi odlišné od těch, které zde panovaly v minulosti.“ Data ze sondy Cassini rovněž naznačují, že tloušťka ledové kůry Titanu nepatrně kolísá místo od místa.

Dalším důsledkem pevné ledové kůry, vyplývajícím z uvedené studie, je, že jakýkoliv únik plynného metanu do atmosféry Titanu musí nastávat skrz rozptýlené „horké skvrny“ – podobné horkým skvrnám na Zemi, které například umožňují růst řetězce Havajských ostrovů. Metan na Titanu zřejmě není důsledkem tepelného proudění (konvekce) nebo deskové tektoniky, která by recyklovala ledovou kůru.

Jak se metan dostává do atmosféry Titanu, to je otázka, která je dlouhodobým zájmem astronomů, neboť molekuly tohoto plynu jsou během krátké doby (z geologického hlediska) rozbíjeny slunečním zářením. Titan vlastní atmosféru obsahující přibližně 5 % metanu. Z toho vyplývají určité procesy, myšleno přírodní geologické procesy, kterými musí být tento plyn do atmosféry průběžně doplňován. Z výzkumu vyplývá, že procesy zodpovědné za obnovení metanu v ovzduší Titanu jsou lokální a občasné.

„Z našeho výzkumu vyplývá, že hledat náznaky unikajícího metanu pomocí sondy Cassini je obtížné a spíše bude vyžadovat nové kosmické sondy, které budou schopny najít lokální zdroje metanu,“ říká Jonathan Lunine, vědecký pracovník projektu Cassini na Cornell University, Ithaca, New York, jeden ze spoluautorů článku. „Stejně jako na Marsu, i zde to bude značně náročný úkol.“

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



50. vesmírný týden 2018

50. vesmírný týden 2018

Přehled událostí na obloze od 10. 12. do 16. 12. 2018. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je vidět Mars, nedaleko něj Neptun a výše v Rybách je Uran. Merkur a Venuše jsou vidět ráno. Máme poslední týden vidět bez měsíčního svitu kometu 46P/Wirtanen v jejím přiblížení k Zemi. Výše na obloze je i pěkná kometa 64P/Swift-Gehrels. Sonda InSight už hýbe rukou a fotografuje okolí. U ISS zakotvila nákladní loď Dragon. Jeden ze dvou Falconů musel přistát do moře a podařilo se jej vyzvednout na pevninu. Start Delty IV Heavy z Kalifornie má odklady. Čína vyslala k Měsíci sondu Chang’e 4. Přistát má v pánvi Aitken na jihu Luny. Před 30 lety začala éra telekomunikačních družic Astra a před 25 lety začal Hubble vidět ostře.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LBN 777 - Orlí hlava

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2018 obdržel snímek „LBN 777 – Orlí hlava“, jehož autorem je Martin Myslivec   S objekty na noční obloze je to tak. Buď mají tak trochu nudná, byť pro neznalé někdy záhadná označení jako M, NGC, LBN, IC, GUM, DUN, vdB, Arp, Ced, … a mnoho

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 46P Wirtanen

Využil jsem další jasnou toskánskou noc a kochal se kometou 46P Wirtanen, která se pomalu přibližuje k Plejádám. Složenina 20 snímků z Fuji X-Pro2 + Fujinon XF 23/f1.4. Každý jednotlivý snímek clona 2.2, expozice 30 sekund, ISO 6400. Montáž iOptron SkyTracker. Složeno v programu StarryLandscapeStacker, doladělo v Affinity Photo.

Další informace »