Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oceán na Titanu může být velmi slaný

Oceán na Titanu může být velmi slaný

Vnitřní struktura Saturnova měsíce Titan Autor: NASA/JPL/SSI/Univ. of Arizona/G. Mitri/University of Nantes
Vnitřní struktura Saturnova měsíce Titan
Autor: NASA/JPL/SSI/Univ. of Arizona/G. Mitri/University of Nantes
Vědci analyzovali data získaná sondou NASA s názvem Cassini a získali pevné důkazy o tom, že kapalný oceán pod zmrzlým povrchem největšího Saturnova měsíce Titan může být slaný jako voda v Mrtvém moři na Zemi.

Nové závěry byly získány na základě studia gravitace a topografie při opakujících se průletech sondy kolem Titanu během uplynulých 10 let. Na základě dat ze sondy Cassini vědci prezentovali nový model struktury Titanu, z čehož vyplynulo zlepšené pochopení struktury vnější ledové kůry měsíce. Objev byl publikován v časopise Icarus.

„Titan se stále projevuje jako fascinující těleso. Prostřednictvím kosmické sondy Cassini, jejíž činnost byla již několikrát prodloužena, jsme odkryli nová tajemství tak rychle, jak to jen šlo,“ říká Linda Spilker, členka týmu Cassini (JPL, Pasadena), která se nepodílela na zpracování získaných dat.

Dodatečné objevy potvrzují dřívější náznaky, že ledová kůra měsíce Titan je pevná a stále dochází k jejímu namrzání. Astronomové zjistili, že relativně vysoká hustota oceánu Titanu je nutná, aby bylo možné vysvětlit získané údaje o gravitaci. Z toho vyplývá, že oceán je pravděpodobně mimořádně slaným roztokem vody s rozpuštěnými solemi, které obsahují síru, sodík a draslík.

Podle pozemských standardů se jedná o extrémně slaný oceán,“ říká Guiseppe Mitri z univerzity v Nantes (Francie), který je hlavním autorem článku. „Tyto poznatky mohou změnit náš pohled na tento oceán jako na možný domov pro současný život, avšak podmínky zde zřejmě budou velmi odlišné od těch, které zde panovaly v minulosti.“ Data ze sondy Cassini rovněž naznačují, že tloušťka ledové kůry Titanu nepatrně kolísá místo od místa.

Dalším důsledkem pevné ledové kůry, vyplývajícím z uvedené studie, je, že jakýkoliv únik plynného metanu do atmosféry Titanu musí nastávat skrz rozptýlené „horké skvrny“ – podobné horkým skvrnám na Zemi, které například umožňují růst řetězce Havajských ostrovů. Metan na Titanu zřejmě není důsledkem tepelného proudění (konvekce) nebo deskové tektoniky, která by recyklovala ledovou kůru.

Jak se metan dostává do atmosféry Titanu, to je otázka, která je dlouhodobým zájmem astronomů, neboť molekuly tohoto plynu jsou během krátké doby (z geologického hlediska) rozbíjeny slunečním zářením. Titan vlastní atmosféru obsahující přibližně 5 % metanu. Z toho vyplývají určité procesy, myšleno přírodní geologické procesy, kterými musí být tento plyn do atmosféry průběžně doplňován. Z výzkumu vyplývá, že procesy zodpovědné za obnovení metanu v ovzduší Titanu jsou lokální a občasné.

„Z našeho výzkumu vyplývá, že hledat náznaky unikajícího metanu pomocí sondy Cassini je obtížné a spíše bude vyžadovat nové kosmické sondy, které budou schopny najít lokální zdroje metanu,“ říká Jonathan Lunine, vědecký pracovník projektu Cassini na Cornell University, Ithaca, New York, jeden ze spoluautorů článku. „Stejně jako na Marsu, i zde to bude značně náročný úkol.“

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »