Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Oceán také na Titanu – měsíci planety Saturn?

Oceán také na Titanu – měsíci planety Saturn?

Titan - snímek v infračerveném oboru spektra.
Titan - snímek v infračerveném oboru spektra.
Nejen jezera kapalných uhlovodíků na povrchu, ale i oceán kapalné vody pod povrchem – to vše se ukrývá na Titanu – měsíci planety Saturn.

Americká kosmická sonda Cassini, která od července 2004 zkoumá planetu Saturn, poskytla důkazy, které ukazují na přítomnost podpovrchového oceánu, tvořeného tekutou vodou a čpavkem, na Saturnově měsíci Titan. Tento objev, zjištěný pomocí radaru na palubě sondy, byl publikován 21. 3. 2008 v časopise Science.

„S dunami z organického materiálu, jezery, koryty a pohořími má Titan velmi rozmanitý a aktivní povrch, který se ze všech těles ve Sluneční soustavě nejvíce podobá Zemi,“ říká Ralph Lorenz, hlavní autor článku a člen vědeckého týmu radaru na sondě Cassini (Johns Hopkins Applied Physics Laboratory, Laurel, Maryland, USA). „Nyní jsme objevili změny v rotaci měsíce Titan, které nám poskytují jakési okno pro studium vnitřní podpovrchové struktury Titanu.“

Členové vědeckého týmu využili palubní radar SAR (Synthetic Aperture Radar) sondy Cassini k získání informací o povrchu měsíce při devatenácti průletech kolem Titanu v období od října 2005 do května 2007. Radar je schopen proniknout skrz hustou, v optickém oboru neprůhlednou mlhu, bohatou na metan a poskytnout tak detailní doposud nevídané informace o vzhledu a složení vybraných oblastí na povrchu měsíce.

Na základě zpracování dřívějších radarových měření určili astronomové polohy 50 významných bodů na povrchu měsíce. Následně hledali stejná jezera, kaňony a pohoří v množství dat z radaru, vyslaných na Zemi sondou Cassini při dalších průletech. Zjistili, že tyto povrchové útvary se posunuly ze svých původních poloh až o 30 km. Soustavné posouvání povrchových útvarů lze vysvětlit za předpokladu, že by ledová kůra měsíce byla oddělena od pevného jádra podpovrchovou vrstvou kapalné látky, umožňující snadnější pohyb povrchových útvarů.

Předpokládaná vnitřní stavba měsíce Titan.
Předpokládaná vnitřní stavba měsíce Titan.

„Jsme přesvědčeni, že zhruba 100 km pod povrchem, pokrytým vrstvou ledu a materiálem bohatým na organické látky, se nachází oceán kapalné vody, smíchané s amoniakem,“ říká Bryan Stiles (JPL – Jet Propulsion Laboratory, NASA). Bryan Stiles je spoluautorem publikovaného článku.

Hlavním cílem mise Cassini-Huygens je výzkum měsíce Titan, protože může uchovávat díky povrchové teplotě kolem -180 °C jako v mrazničce četné chemické sloučeniny, které mohly být základem pro vznik života na Zemi. Navíc Titan je jediným měsícem ve Sluneční soustavě, který je obklopen hustou atmosférou. Hustota této atmosféry 1,5krát převyšuje hustotu pozemského ovzduší. Titan je největším měsícem planety Saturn (a druhým největším měsícem ve Sluneční soustavě) – svým průměrem převyšuje velikost planety Merkur. (Kdoví, jak by to dopadlo v případě, že by se Titan nacházel na místě planety Mars.)

„Kombinace prostředí bohatého na organické látky a kapalné vody je velmi přitažlivá pro astrobiology,“ říká Lorenz. „Další výzkum rotace Titanu nám umožní lépe porozumět jeho vodnímu prostředí a protože pohyb kůry a větry vanoucí v atmosféře jsou spolu svázány, mohli bychom pozorovat sezónní změny v posunu povrchových útvarů již v příštích několika letech.“

Na další průlet sondy kolem měsíce Titan nebudou astronomové čekat příliš dlouho. Již 25. 3. 2008 sonda Cassini prolétne ve výšce 1000 km nad jeho povrchem. V činnosti bude mj. přístroj s názvem Ion and Neutral Mass Spectrometer, jehož úkolem bude zkoumat horní vrstvy atmosféry Titanu. Během těsného přiblížení bude další přístroj na palubě sondy Cassini s názvem Visual and Infrared Mapping Spectrometer pořizovat fotografie s vysokým rozlišením, zachycující oblast jihovýchodního kvadrantu měsíce Titan.

Zdroj: www.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »