Opportunity na začátku další dvouleté mise

Tým dostal nedávno zelenou k již 10. prodloužení mise o další dva roky, což je skvělá zpráva už i s ohledem na naše obavy v loňském roce. Slavilo se také 40 let od přistání Vikingu. Jednička přistála 20. července 1976, dvojka 7. srpna. Mezitím však dorazilo na pláně Meridiani jaro a robot se dal do další intenzivnější činnosti. Pomalu končíme s průzkumem údolí Maratónu a už se chystá jízda za dalšími zážitky. A máme se na co těšit. V plánu je prý návštěva míst, která dosud žádný marsovský robot nenavštívil a čeká nás prý další náročné testování vozítka. Předtím ještě Opportunity dokončí svou práci v Marathon Valley.

Během července ještě vozítko studovalo horniny na podkladu údolí Maratónu, ale s koncem měsíce se přesunulo blíže severnímu okraji údolí a fotografovalo zde nejvíce východně položené skalní výchozy panoramatickou kamerou. Jakmile bude fotografování dokončeno, čeká nás zmíněná nová prodloužená mise.

Maratónské údolí bylo vybráno jako vhodná lokalita pro výzkum během poslední marsovské zimy. Jednak mělo vhodně orientované svahy k tomu, aby mohlo být solárními panely napájené vozítko co nejvíce nakloněno ke slunci a také proto, že orbitální družice Mars Reconnaissance Orbiter zde pozorovalo zvýšený výskyt jílovitých minerálů, které vznikají za působení vody (smektity ze skupiny fylosilikátů). Minerály, které zde Opportunity objevila byly nejen nejstaršími takovými horninami, jaké byly dosud na povrchu Marsu zkoumány, ale vozítko vyfotografovalo zóny, kde voda pronikala na povrch (viz červené zóny na obrázku vpravo). Když v období mezi třemi a čtyřmi miliardami let nazpět vznikl kráter Endeavour, vznikaly zde jílovité usazeniny v přítomnosti relativně malého množství vody. V těchto horninách však můžeme pozorovat červené pruhy, kde voda prýštila ve velkém množství a zůstávala zde po dlouhou dobu.

S koncem mise v Marathon Valley se přešlo i ke změně v názvech zkoumaných míst. Dosud názvy souvisely s americkými průzkumníky Lewisem a Clarkem, nyní se na počest Vikingů z let sedmdesátých přešlo na názvy podle kamenů v okolí míst přistání těchto sond. Mezi prvními úspěšnými sondami na povrchu Marsu a posledními vozítky je jedno významné pojítko. V týmu Viking a mnoha dalších sond na oběžné dráze i na povrchu Marsu (včetně Opportunity a Curiosity) je totiž významně zapojen Raymond Arvidson, geolog a dnes jeden ze zástupců šéfa mise. Nejznámější jméno spojené s Vikingy je však bezpochyby člověk na obrázku, Carl Sagan.

Další plán je následující. Vozítko by se mělo vydat na jih k okraji údolí (Knudsen Ridge) a mělo by se pokusit proniknout jeho okrajem a zatočit vlevo, což v praxi znamená z kopce dolů směrem k plochému dnu kráteru Endeavour. Kdyby se mezera v okraji údolí (zvaná Lewis & Clark Gap) ukázala jako příliš obtížná na opuštění údolí, jelo by se dále na jih a teprve poté podél údolí z kopce dolů. Pokud půjde vše dobře, vozítko bude při cestě z kopce zároveň cestovat v čase marsovskou geologickou minulostí.

A dál? Opportunity by měla dostat příležitost opustit část valů kráteru s vrcholkem Tribulation a popojet k dalšímu, zvanému Cape Byron. A mohli bychom se opakovat, ale i zde by mělo navštívit horniny, jaké žádný robot na Marsu dosud nespatřil. Nachází se zde velmi staré, vodou utvářené strouhy z Noachianské éry (před 3,7 až 4 miliardami let). Když vezmeme v potaz, že podle našich představ byl v té době Mars velmi podobný Zemi, máme se jistě na co těšit.

Mimochodem, na Univerzitě John Hopkins v Laboratoři aplikované fyziky (JHUAPL), proběhla právě 29. července tisková konference, na které bylo prezentováno, že v současnosti pozorované strouhy na valech kráterů by neměly být utvářeny vodními bahnotoky, protože zde nejsou stopy po působení vody, ani vhodné minerály. Předpokládá se, že je utváří namrzající a poté uvolňovaný led oxidu uhličitého. Samozřejmě strouha v oblasti Cape Byron je úplně jiná, ale o to napínavější další průzkum může být. Ani vědci, geologové, si nejsou dnes jisti, jak vznikla. Zda rychlým nebo pomalým proudem vody, náhlým bahnotokem a podobně.

Úplně nejzazší výhled mise naznačuje, že Opportunity by se poté měla vydat na úplné dno kráteru a snad studovat obří dunové pole, které se zde nachází. Navíc se po cestě nachází čerstvé impaktní krátery. Vozítko je úměrně svému věku ve velmi dobré kondici a všichni se shodují, že nás čeká možná nejnapínavější část celé mise.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Emily Lakdawalla, The Planetary Society Blogs
[2] Fórum Unmannedspaceflight.com

Převzato: Kosmonautix.cz