Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Otevírá se ideální okénko k pozorování Jupiteru

Otevírá se ideální okénko k pozorování Jupiteru

Názorné porovnání velikosti planety Jupiter se Zemí. Autor: NASA.
Názorné porovnání velikosti planety Jupiter se Zemí.
Autor: NASA.
Největší planeta Sluneční soustavy – Jupiter – je k Zemi nejblíže vždy kolem své opozice se Sluncem. Letos taková konstelace nastala 5. ledna 2014. Jupiter se ocitl na opačné straně oblohy oproti Slunci, vycházel za soumraku, zapadal za rozbřesku. Pro milovníky pozorování planet je od tohoto data Jupiter čím dál lépe pozorovatelný. Už v malém dalekohledu jsou vidět jeho nejjasnější měsíce, větší přístroj (na nejbližší hvězdárně) představí i tvář planety plnou oblačných pásů. Jako bonus leží v době své kulminace prakticky nejvýše nad obzorem, co to jde. Vydejte se proto Jupiter pozorovat!

Proč je Jupiter na začátku ledna k Zemi tak blízko? Jupiter se k Zemi přibližuje na minimální vzdálenost prakticky každý rok (ten loňský byl výjimkou potvrzující pravidlo). Přesněji řečeno každou svou synodickou periodu, která je dána jednak oběhem Země kolem Slunce, jednak oběhem Jupiteru kolem Slunce. Jupiter oběhne kolem Slunce jednou za 11,78 roku a obíhá kolem Slunce ve stejném směru jako Země. Za každý rok tak vykoná přibližně 1/12 svého oběhu, a proto je synodická perioda Jupiteru o něco větší, než jeden rok – přibližně 13 měsíců (398,86 dnů). K největšímu přiblížení dochází v období kolem opozice Jupiteru se Sluncem, tedy v čase, kdy se Země nachází mezi Sluncem a Jupiterem. Jupiter je při pohledu ze Země na opačné straně oblohy, je tedy viditelný celou noc. Letos nastala opozice Jupiteru 5. ledna 2014 ve 21 hodin světového času (UT), tj. 22 hodin středoevropského času (SEČ).

I jednotlivé opozice ovšem nejsou stejné. Důvodem je výstřednost drah Země a Jupiteru. Planety neobíhají kolem Slunce po přesných kružnicích, ale po elipsách blízkých kružnicím. Slunce se nachází v jednom z ohnisek těchto elips. Jupiter se dostal do perihelia (nejbližšího bodu své dráhy ke Slunci) v březnu 2011 (v afeliu, nejvzdálenějším bodě dráhy, se ocitne v roce 2017). Výstředná je ovšem i dráha Země a obě elipsy jsou různě orientované.

Rozdíl mezi vzdáleností Jupiteru od Slunce v periheliu a v afeliu je téměř 80 miliónů kilometrů. Uvážíme-li, že střední vzdálenost Země od Slunce činí 149,6 miliónu kilometrů (kolísá v rozpětí 6 miliónů kilometrů), je to relativně vysoká hodnota. Letošní opozice nebyla extrémní. Planeta se nejblíže k Zemi dostala již 4. ledna 2014 v 18 hodin UT a její aktuální vzdálenost byla 4,2105 AU. Jasnost planety v tomto čase činila −2,7 mag, průměr disku dosáhl přibližně 46,7″ a planeta se bude zpětně pohybovat souhvězdím Blíženců. Na obloze bude k nalezení po celou noc. Nejvýš na obloze, kolem místní půlnoci, bude Jupiter téměř 63° nad obzorem.

Nenechte si tuto příležitost ujít. Minimálně až do následující opozice v únoru 2015 takto královskou planetu neuvidíte. Pokud vám ovšem počasí nedovolilo podívat se na oblohu v noci ze 4. na 5. ledna, nezoufejte. Podobně příznivé podmínky pro pozorování Jupitera budou i v několika následujících týdnech.

Karel Halíř
Hvězdárna v Rokycanech
http://hvr.cz/




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »