Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Otevírá se ideální okénko k pozorování Jupiteru

Otevírá se ideální okénko k pozorování Jupiteru

Názorné porovnání velikosti planety Jupiter se Zemí. Autor: NASA.
Názorné porovnání velikosti planety Jupiter se Zemí.
Autor: NASA.
Největší planeta Sluneční soustavy – Jupiter – je k Zemi nejblíže vždy kolem své opozice se Sluncem. Letos taková konstelace nastala 5. ledna 2014. Jupiter se ocitl na opačné straně oblohy oproti Slunci, vycházel za soumraku, zapadal za rozbřesku. Pro milovníky pozorování planet je od tohoto data Jupiter čím dál lépe pozorovatelný. Už v malém dalekohledu jsou vidět jeho nejjasnější měsíce, větší přístroj (na nejbližší hvězdárně) představí i tvář planety plnou oblačných pásů. Jako bonus leží v době své kulminace prakticky nejvýše nad obzorem, co to jde. Vydejte se proto Jupiter pozorovat!

Proč je Jupiter na začátku ledna k Zemi tak blízko? Jupiter se k Zemi přibližuje na minimální vzdálenost prakticky každý rok (ten loňský byl výjimkou potvrzující pravidlo). Přesněji řečeno každou svou synodickou periodu, která je dána jednak oběhem Země kolem Slunce, jednak oběhem Jupiteru kolem Slunce. Jupiter oběhne kolem Slunce jednou za 11,78 roku a obíhá kolem Slunce ve stejném směru jako Země. Za každý rok tak vykoná přibližně 1/12 svého oběhu, a proto je synodická perioda Jupiteru o něco větší, než jeden rok – přibližně 13 měsíců (398,86 dnů). K největšímu přiblížení dochází v období kolem opozice Jupiteru se Sluncem, tedy v čase, kdy se Země nachází mezi Sluncem a Jupiterem. Jupiter je při pohledu ze Země na opačné straně oblohy, je tedy viditelný celou noc. Letos nastala opozice Jupiteru 5. ledna 2014 ve 21 hodin světového času (UT), tj. 22 hodin středoevropského času (SEČ).

I jednotlivé opozice ovšem nejsou stejné. Důvodem je výstřednost drah Země a Jupiteru. Planety neobíhají kolem Slunce po přesných kružnicích, ale po elipsách blízkých kružnicím. Slunce se nachází v jednom z ohnisek těchto elips. Jupiter se dostal do perihelia (nejbližšího bodu své dráhy ke Slunci) v březnu 2011 (v afeliu, nejvzdálenějším bodě dráhy, se ocitne v roce 2017). Výstředná je ovšem i dráha Země a obě elipsy jsou různě orientované.

Rozdíl mezi vzdáleností Jupiteru od Slunce v periheliu a v afeliu je téměř 80 miliónů kilometrů. Uvážíme-li, že střední vzdálenost Země od Slunce činí 149,6 miliónu kilometrů (kolísá v rozpětí 6 miliónů kilometrů), je to relativně vysoká hodnota. Letošní opozice nebyla extrémní. Planeta se nejblíže k Zemi dostala již 4. ledna 2014 v 18 hodin UT a její aktuální vzdálenost byla 4,2105 AU. Jasnost planety v tomto čase činila −2,7 mag, průměr disku dosáhl přibližně 46,7″ a planeta se bude zpětně pohybovat souhvězdím Blíženců. Na obloze bude k nalezení po celou noc. Nejvýš na obloze, kolem místní půlnoci, bude Jupiter téměř 63° nad obzorem.

Nenechte si tuto příležitost ujít. Minimálně až do následující opozice v únoru 2015 takto královskou planetu neuvidíte. Pokud vám ovšem počasí nedovolilo podívat se na oblohu v noci ze 4. na 5. ledna, nezoufejte. Podobně příznivé podmínky pro pozorování Jupitera budou i v několika následujících týdnech.

Karel Halíř
Hvězdárna v Rokycanech
http://hvr.cz/




O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »