Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Phoenicidy 2014

Phoenicidy 2014

Blanpain Autor: BMO
Blanpain
Autor: BMO
Po negativním pozorování outburstu Drakonid v říjnu letošního roku se blíží další předpovězená sprška nepravidelného meteorického roje – Phoenicid. Předpověď vychází z práce Mikiyi Sata a Jun-ichi Watanabeho, která byla publikována v roce 2010 a která předpokládá možnost návratu tohoto meteorického roje v letech 2008, 2014 a 2019. A právě rok 2014 je zde prezentován jako největší možnost pro pozorování Phoenicid, přičemž jediný outburst byl doposud pozorován v roce 1956.

Úvod

Mateřským tělesem tohoto roje je ztracená kometa D/1819 W1 (Blanpain), která byla znovuobjevena jako asteroid 2003 WY25. U tohoto asteroidu byla ovšem pozorovaná slabá kometární aktivita (Jewitt 2006, Williams 2013) a následně bylo ztotožněno s původní ztracenou kometou D/1819 W1. Díky tomu bylo toto mateřské těleso zahrnuto mezi periodické komety a jeho současný název je 289P/Blanpain. Kometa D/1819 W1 byla objevena v roce 1819 a byla pozorována pouze při jednom návratu, proto byla až do svého znovuobjevení považována za ztracenou.

Historie roje

První pozorování tohoto meteorického roje (a dosud jediného outburstu) pochází z 5. 12. 1956, kdy byla na jižní polokouli detekována silná meteorická aktivita s radiantem v souhvězdí Fénixe. Pozorování tohoto tehdy nového meteorického roje zaznamenal H. B. Ridley, A. Shain a J. Nakamura. H. B. Ridley identifikoval radiant na pozici (RA/DEC) 15°/−45° s hodinovou frekvencí 100 meteorů, A. Shain na pozici 15°/−58° s hodinovou frekvencí 60 meteorů a J. Nakamura zaznamenal hodinovou frekvenci až 300 meteorů. Další pozorování bylo provedeno v roce 1962, kdy byly první meteory tohoto roje zaznamenány R. Lynchem (Auckland, Nový Zéland) a poslední pak S. C. Venterem (Pretoria, JAR). Aktivita roje však v tomto roce byla výrazně nižší, celkově bylo zaznamenáno pouze 61 meteorů tohoto roje. Z radarových pozorování v roce 1956 (Adelaide Observatory, Austrálie) byla určena maximální hodinová frekvence 30 meteorů a radiant roje na pozici 15°(±2°)/−55°(±3°).

V následujících letech nebyla aktivita zaznamenána, až v letech 1972, 1973 a 1976 (R.A. Mackenzie, BMS) byly detekovány hodinové frekvence Phoenicid mezi 2 až 5 meteory. Vynikající pozorování činnosti tohoto roje bylo organizováno Western Australia Meteor Section (WAMS) v letech 1977 až 1986, např. v roce 1977 byla pozorována ZHR 4,68 ± 1,91 s radiantem na pozici 15°/−57° (aktivita v období 2. 12. – 5. 12., maximum 5. 12.), v roce 1979 byla ZHR 5,67 ± 4,01 s radiantem na pozici 15°/−51° (aktivita v období 5. 12. – 6. 12., maximum 5. 12.). Nejvyšší ZHR dosáhl roj v roce 1985 (8 meteorů) a pozorovací kampaň byla ukončena v roce 1986 (ZHR 4,6 ± 1,6 s maximem aktivity opět 5. 12.). První dráhu meteoru Phoenicid spočítal H. B. Ridley v roce 1957, jeho výsledkem byla parabolická dráha. Nicméně druhá dráha již byla eliptická s periodou 5,1 roku a ukázala na podobnost této dráhy s dráhou ztracené komety D/1819 W1 (Blanpain). A. A. Weiss následně spočítal dvě dráhy meteorů tohoto roje, ovšem z radarových pozorování. V tomto případě byla také první dráha parabolická, druhá ovšem i zde ukázala na eliptickou dráhu s periodou 5,1 roku. Vzhledem k nízké aktivitě tohoto roje v následujících letech byla tato dráha získaná z radarového pozorování brána jako střední dráha proudu meteorického roje Phoenicid.

V současné době je meteorický roj Phoenicid uvedený v seznamu IAU MDC (#254) jako ověřený, pozice radiantu (RA/DEC) je 15,6°/−44,7° a geocentrická rychlost (vg) je velmi nízká, pouze 11,7 km/s. Meteory tohoto roje tak patří vůbec k těm nejpomalejším, které můžeme v průběhu roku sledovat.

Předpověď aktivity v roce 2014

Vzhledem ke znovuobjevení mateřské tělesa Phoenicid bylo možné provést simulaci uvolňování částic z tohoto mateřského tělesa. Watanabe, Sato a Kasuga (2005) ztotožnili díky tomuto modelu outburst v roce 1956 s vlečkami uvolněnými z mateřského tělesa mezi roky 1760 a 1814, přičemž Jenniskens a Lyytinen (2005) dospěli k podobnému závěru. V roce 2014 pak podle tohoto modelu budeme ve velmi příznivých geometrických podmínkách potkávat vlečky uvolněné z mateřského tělesa na počátku 20. století (1909–1930). Níže uvedená tabulka ukazuje parametry jednotlivých vleček, které kříží dráhu Země v roce 2014.

Parametry jednotlivých vleček Phoenicid v roce 2014

Předpověď přepokládá celkem 5 maxim, odpovídajících jednotlivým vlečkám z let 1909 až 1930, rozmezí trvání maxima je pak uváděno mezi 23 UT (1. 12. 2014) až 1 UT (2. 12. 2014). Jednotlivá maxima budou od sebe ovšem velmi těžko odlišitelná, neboť sklon drah je velmi malý a maxima se tudíž budou překrývat. Geometrické podmínky křížení dráhy Země s jednotlivými vlečkami jsou obdobné jako v roce 1956, předpokládaná ZHR je uváděna 150 meteorů. Je ovšem nutné počítat s tím, že aktivita mateřského tělesa na začátku 20. století mohla být nižší, a také s tím, že v tomto roce potkáváme vlečky z pozdních návratů na rozdíl od roku 1956. Pozorování meteorického roje Phoenicid v tomto roce je ovšem velmi důležité, neboť nám zpětně může ukázat, jaká byla aktivita komety 289P/Blanpain na počátku 20. století. Níže uvedený obrázek ukazuje prostorové rozložení vleček z jednotlivých návratů mateřského tělesa pro rok 2014.

Prostorové rozložení vleček Phoenicid v roce 2014


Podmínky pozorování v roce 2014

Phoenicidy 2014 Autor: Sato
Phoenicidy 2014
Autor: Sato
Phoenicidy 2014 Autor: Sato
Phoenicidy 2014
Autor: Sato
Radiant meteorického roje Phoenicid, který je uváděný v literatuře (IAU MDC, outburst 1956) se nachází v jižní deklinaci, která neumožňuje pozorování tohoto roje z našich zeměpisných šířek. V tomto roce je ovšem deklinace předpovězeného radiantu pouze mezi −27° a −28°, radiant je proto ze střední Evropy pozorovatelný a je v tomto roce situován do souhvězdí Sochaře (na obrázku vlevo). Pro střední Evropu (E15° N50°) radiant roje vrcholí kolem 18:40 UT ve výšce 13° nad obzorem a zapadá ve 22:10 UT. Vzhledem k velmi nízké geocentrické rychlosti (pouze kolem 9,8 km/s) zvyšuje výšku radiantu zenitální atrakce, která zároveň způsobuje skutečný západ pozorovaného (nikoliv kalkulovaného) radiantu kolem 23:40 UT. Navíc tato velmi nízká geocentrická rychlost (společně s nízkým sklonem drah) bude příčinou velkého plošného rozměru radiantu (až kolem 15°), což bude znesnadňovat jednostaniční identifikaci členů tohoto meteorického roje. Podmínky pro pozorování meteorického roje z hlediska pozice Slunce v okamžik středu maxima (0 UT 2. 12. 2014) jsou uvedeny na obrázku vpravo. Měsíc po první čvrti (osvětlená část 0,773) se bude nacházet poblíž radiantu roje a bude částečně rušit pozorování.


Phoenicidy v databázi EDMOND

V databázi EDMOND se nachází pouze 2 dráhy meteorů patřících k meteorickému roji Phoenicid. Tento návrat je vynikající příležitostí pro studium tohoto roje, neboť pro síť BRAMON se nachází radiant v uvedené době maxima ve výšce nad obzorem mezi 74° (23 UT) a 68° (1 UT) pro pozorovací stanoviště o zeměpisných souřadnicích W50° S15°.

Závěr

V případě, že se vyplní předpověď M. Sata, a to jak časem maxima, tak také předpokládanou ZHR, bude z našich zeměpisných šířek pozorovatelný malý počet meteorů náležejících tomuto roji (max. 10). Ovšem každý z těchto meteorů bude velmi pomalý a také velmi dlouhý (i přes 100°). Každopádně stojí za to věnovat tomuto zvláštnímu roji pozornost, neboť pozorování může přinést doplnění našich znalostí o aktivitě a historii mateřského tělesa meteorického roje Phoenicid.


Zdroj:

http://meteor.kaicho.net/PHO2014/

http://meteorshowersonline.com/showers/phoenicids.html




O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. Od roku 1995 je vedoucím Hvězdárny Kroměříž. V současné době působí jako hlavní koordinátor databáze EDMOND (European viDeo MeteOr Network Database). Doplňující činností je pak vizuální pozorování komet. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: Phoenicidy


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa 12P/Pons-Brooks

Pořízeno fotoaparátem Canon EOS 7D přes NT Sky-Watcher 200/1000 na montáži GHEQ-5. Čas expozice 35s.

Další informace »