Phoenicidy 2014

Úvod

Mateřským tělesem tohoto roje je ztracená kometa D/1819 W1 (Blanpain), která byla znovuobjevena jako asteroid 2003 WY25. U tohoto asteroidu byla ovšem pozorovaná slabá kometární aktivita (Jewitt 2006, Williams 2013) a následně bylo ztotožněno s původní ztracenou kometou D/1819 W1. Díky tomu bylo toto mateřské těleso zahrnuto mezi periodické komety a jeho současný název je 289P/Blanpain. Kometa D/1819 W1 byla objevena v roce 1819 a byla pozorována pouze při jednom návratu, proto byla až do svého znovuobjevení považována za ztracenou.

Historie roje

První pozorování tohoto meteorického roje (a dosud jediného outburstu) pochází z 5. 12. 1956, kdy byla na jižní polokouli detekována silná meteorická aktivita s radiantem v souhvězdí Fénixe. Pozorování tohoto tehdy nového meteorického roje zaznamenal H. B. Ridley, A. Shain a J. Nakamura. H. B. Ridley identifikoval radiant na pozici (RA/DEC) 15°/−45° s hodinovou frekvencí 100 meteorů, A. Shain na pozici 15°/−58° s hodinovou frekvencí 60 meteorů a J. Nakamura zaznamenal hodinovou frekvenci až 300 meteorů. Další pozorování bylo provedeno v roce 1962, kdy byly první meteory tohoto roje zaznamenány R. Lynchem (Auckland, Nový Zéland) a poslední pak S. C. Venterem (Pretoria, JAR). Aktivita roje však v tomto roce byla výrazně nižší, celkově bylo zaznamenáno pouze 61 meteorů tohoto roje. Z radarových pozorování v roce 1956 (Adelaide Observatory, Austrálie) byla určena maximální hodinová frekvence 30 meteorů a radiant roje na pozici 15°(±2°)/−55°(±3°).

V následujících letech nebyla aktivita zaznamenána, až v letech 1972, 1973 a 1976 (R.A. Mackenzie, BMS) byly detekovány hodinové frekvence Phoenicid mezi 2 až 5 meteory. Vynikající pozorování činnosti tohoto roje bylo organizováno Western Australia Meteor Section (WAMS) v letech 1977 až 1986, např. v roce 1977 byla pozorována ZHR 4,68 ± 1,91 s radiantem na pozici 15°/−57° (aktivita v období 2. 12. – 5. 12., maximum 5. 12.), v roce 1979 byla ZHR 5,67 ± 4,01 s radiantem na pozici 15°/−51° (aktivita v období 5. 12. – 6. 12., maximum 5. 12.). Nejvyšší ZHR dosáhl roj v roce 1985 (8 meteorů) a pozorovací kampaň byla ukončena v roce 1986 (ZHR 4,6 ± 1,6 s maximem aktivity opět 5. 12.). První dráhu meteoru Phoenicid spočítal H. B. Ridley v roce 1957, jeho výsledkem byla parabolická dráha. Nicméně druhá dráha již byla eliptická s periodou 5,1 roku a ukázala na podobnost této dráhy s dráhou ztracené komety D/1819 W1 (Blanpain). A. A. Weiss následně spočítal dvě dráhy meteorů tohoto roje, ovšem z radarových pozorování. V tomto případě byla také první dráha parabolická, druhá ovšem i zde ukázala na eliptickou dráhu s periodou 5,1 roku. Vzhledem k nízké aktivitě tohoto roje v následujících letech byla tato dráha získaná z radarového pozorování brána jako střední dráha proudu meteorického roje Phoenicid.

V současné době je meteorický roj Phoenicid uvedený v seznamu IAU MDC (#254) jako ověřený, pozice radiantu (RA/DEC) je 15,6°/−44,7° a geocentrická rychlost (vg) je velmi nízká, pouze 11,7 km/s. Meteory tohoto roje tak patří vůbec k těm nejpomalejším, které můžeme v průběhu roku sledovat.

Předpověď aktivity v roce 2014

Vzhledem ke znovuobjevení mateřské tělesa Phoenicid bylo možné provést simulaci uvolňování částic z tohoto mateřského tělesa. Watanabe, Sato a Kasuga (2005) ztotožnili díky tomuto modelu outburst v roce 1956 s vlečkami uvolněnými z mateřského tělesa mezi roky 1760 a 1814, přičemž Jenniskens a Lyytinen (2005) dospěli k podobnému závěru. V roce 2014 pak podle tohoto modelu budeme ve velmi příznivých geometrických podmínkách potkávat vlečky uvolněné z mateřského tělesa na počátku 20. století (1909–1930). Níže uvedená tabulka ukazuje parametry jednotlivých vleček, které kříží dráhu Země v roce 2014.

Parametry jednotlivých vleček Phoenicid v roce 2014

Předpověď přepokládá celkem 5 maxim, odpovídajících jednotlivým vlečkám z let 1909 až 1930, rozmezí trvání maxima je pak uváděno mezi 23 UT (1. 12. 2014) až 1 UT (2. 12. 2014). Jednotlivá maxima budou od sebe ovšem velmi těžko odlišitelná, neboť sklon drah je velmi malý a maxima se tudíž budou překrývat. Geometrické podmínky křížení dráhy Země s jednotlivými vlečkami jsou obdobné jako v roce 1956, předpokládaná ZHR je uváděna 150 meteorů. Je ovšem nutné počítat s tím, že aktivita mateřského tělesa na začátku 20. století mohla být nižší, a také s tím, že v tomto roce potkáváme vlečky z pozdních návratů na rozdíl od roku 1956. Pozorování meteorického roje Phoenicid v tomto roce je ovšem velmi důležité, neboť nám zpětně může ukázat, jaká byla aktivita komety 289P/Blanpain na počátku 20. století. Níže uvedený obrázek ukazuje prostorové rozložení vleček z jednotlivých návratů mateřského tělesa pro rok 2014.

Prostorové rozložení vleček Phoenicid v roce 2014

Podmínky pozorování v roce 2014

Radiant meteorického roje Phoenicid, který je uváděný v literatuře (IAU MDC, outburst 1956) se nachází v jižní deklinaci, která neumožňuje pozorování tohoto roje z našich zeměpisných šířek. V tomto roce je ovšem deklinace předpovězeného radiantu pouze mezi −27° a −28°, radiant je proto ze střední Evropy pozorovatelný a je v tomto roce situován do souhvězdí Sochaře (na obrázku vlevo). Pro střední Evropu (E15° N50°) radiant roje vrcholí kolem 18:40 UT ve výšce 13° nad obzorem a zapadá ve 22:10 UT. Vzhledem k velmi nízké geocentrické rychlosti (pouze kolem 9,8 km/s) zvyšuje výšku radiantu zenitální atrakce, která zároveň způsobuje skutečný západ pozorovaného (nikoliv kalkulovaného) radiantu kolem 23:40 UT. Navíc tato velmi nízká geocentrická rychlost (společně s nízkým sklonem drah) bude příčinou velkého plošného rozměru radiantu (až kolem 15°), což bude znesnadňovat jednostaniční identifikaci členů tohoto meteorického roje. Podmínky pro pozorování meteorického roje z hlediska pozice Slunce v okamžik středu maxima (0 UT 2. 12. 2014) jsou uvedeny na obrázku vpravo. Měsíc po první čvrti (osvětlená část 0,773) se bude nacházet poblíž radiantu roje a bude částečně rušit pozorování.

Phoenicidy v databázi EDMOND

V databázi EDMOND se nachází pouze 2 dráhy meteorů patřících k meteorickému roji Phoenicid. Tento návrat je vynikající příležitostí pro studium tohoto roje, neboť pro síť BRAMON se nachází radiant v uvedené době maxima ve výšce nad obzorem mezi 74° (23 UT) a 68° (1 UT) pro pozorovací stanoviště o zeměpisných souřadnicích W50° S15°.

Závěr

V případě, že se vyplní předpověď M. Sata, a to jak časem maxima, tak také předpokládanou ZHR, bude z našich zeměpisných šířek pozorovatelný malý počet meteorů náležejících tomuto roji (max. 10). Ovšem každý z těchto meteorů bude velmi pomalý a také velmi dlouhý (i přes 100°). Každopádně stojí za to věnovat tomuto zvláštnímu roji pozornost, neboť pozorování může přinést doplnění našich znalostí o aktivitě a historii mateřského tělesa meteorického roje Phoenicid.

Zdroj:

http://meteor.kaicho.net/PHO2014/

http://meteorshowersonline.com/showers/phoenicids.html