Planetka 2024 YR4 aktuálně větším rizikem než Apophis
Autor: NASA/JPL/SSD
Planetka 2024 YR4 nyní zaujala i širší veřejnost. Není divu, pravděpodobnost její srážky se Zemí v prosinci 2032 se ukázala jako nenulová a nyní bylo oznámeno, že vzrostla na 2,8 %, čímž překonala i Apophis, což je mnohem větší a nebezpečnější planetka. Je třeba připomenout, že Apophis se s námi v nejbližší době nesrazí a že planetka 2024 YR4 je poměrně malá na to, aby znamenala katastrofu pro velké území. A konečně i kdyby se na nás řítila, máme pár možností s tím něco udělat. Pojďme si připomenout, jak se taková pravděpodobnost srážky upřesňuje a proč může brzy náhle klesnout na nulu.
Planetka 2024 YR4 byla objevena 27. prosince 2024 jedním z dalekohledů přehlídky oblohy ATLAS umístěným v Chile v Jižní Americe. Jak bylo později zjištěno výpočtem její dráhy, minula Zemi dva dny před jejím objevením 25. 12. ve vzdálenosti 828 800 km, což je možné vyjádřit ve vzdálenostech Měsíce jako 2,156 LD (lunar distances).
Z provizorního označení je zřejmé, že byla objevena ve druhé polovině prosince (Y) a jako 117 objekt v této části měsíce (R4). Podle spektroskopických a fotometrických pozorování se usuzuje, že se jedná o kamennou planetku (pravděpodobně typu S s převahou křemíku v horninách). Planetka se nyní vzdálí od Země a bude krátce pozorovatelná dalekohledem JWST. Poté se vrátí 17. 12. 2028. Díky následným pozorováním bude moci být upřesněna její dráha.
Autor: ESA
Planetka zaujala média na konci ledna, když z výpočtů nyní známé dráhy vyplynulo, že s pravděpodobností téměř 2 % se může srazit se Zemí 22. 12. 2032. A z dalších měření vyplynulo, že pravděpodobnost dokonce vzrostla na 2,8 procenta ke dni 18. 2., čímž byl překonán předchozí rekord stanovený blízkozemní planetkou (99942) Apophis z roku 2004. Jeho nejvyšší pravděpodobnost srážky se Zemí byla tehdy 2,7 %. Dnes však víme, že ve dvou následujících návratech se Apophis se Zemí nesrazí.
Je paradoxní, že zvýšená pravděpodobnost srážky je důsledkem našich stále se zlepšujících poznatků o budoucí dráze planetky, protože s tím, jak se zmenšuje oblast, kde se pravděpodobně bude planetka 22. 12. 2032 nacházet, tím větší část této oblasti Země vyplňuje. Z toho ale vyplývá, že i když Země bude vyplňovat stále větší oblast pravděpodobného výskytu planetky, jak se bude upřesňovat její dráha, může se stát (a pravděpodobně se tak i stane), že pravděpodobnost srážky náhle spadne na nulu. To proto, že stále užší "úsečka" náhle přestane zasahovat Zemi.
Pro případnou budoucí srážku by bylo dobré znát blíže velikost a další fyzikální parametry tělesa. Nyní vycházíme pouze z její odrazivosti a nejpravděpodobnějšího složení. Podle toho, jak moc odrazivý její povrch je, měla by její velikost sahat do rozmezí 40 až 90 metrů.
Srážka s podobně velkým tělesem přesahujícím svou velikostí Čeljabinský meteorit a sahající až do oblasti Tunguzského tělesa z roku 1908 by nebyla ničím příjemným. Ale stále máme dost možností s tím něco udělat. V první řadě budeme moci upřesnit tvar a složení tělesa a tím i odhadnout jeho soudržnost. A jak ukázal i příklad impaktoru do planetky Dimorphos, můžeme i pozměnit trošičku jeho dráhu a tím případně změnit dráhu tak, aby se srážka dala vyloučit. A když k tomu přidáme, že nyní je asi 1% šance, že zasáhne Měsíc, tak si můžeme položit otázku, zda by nebylo nakonec extrémně zajímavé, kdyby zasáhla právě našeho souputníka.
Autor: ESO/O. Hainaut et al.
Aktualizace:
Již 21. února přišla zpráva, že pravděpodobnost zásahu planetkou 2024 YR4 dramaticky klesla z 3,1 na 0,36 %. To dobře souhlasí s očekáváním. Přesto situace ještě není uzavřena a planetku bude třeba i nadále sledovat.
Vývoj pravděpodobnostní oblasti v okolí Země a Měsíce v průběhu pozorovací kampaně ukazuje následující video ESO:
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Blogs.esa.int
[2] Wikipedia
O autorovi
Martin Gembec
Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.
Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.
Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.
