Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka se roztrhla na dva kusy a chová se jak kometa

Planetka se roztrhla na dva kusy a chová se jak kometa

Planetka 288P je dvojplanetkou s komou. Modře je znázorněna vzájemná oběžná dráha obou těles.
Autor: NASA/ESA/HST

Velké překvapení čekalo astronomy, když se podrobně podívali na planetku 288P obíhající v hlavním pásu planetek. Ukázalo se, že jde o dvě kolem sebe obíhající tělesa. Navíc je obklopuje koma, kterou normálně pozorujeme jen u komet. Vysvětlení přinesl tento týden časopis Nature.

Protože planetka obíhá v hlavním pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem, je od nás i při nejbližším přiblížení k Zemi stovky milionů kilometrů daleko. Německo-americká skupina astronomů počkala na nejvhodnější dobu. Ta nastala v září roku 2016, kdy se planetka blížila k přísluní a zároveň byla na své dráze dostatečně blízko Zemi, aby mělo smysl se snažit z fotografických snímků vypozorovat nějaké detaily. V tu chvíli astronomové planetku pozorovali Hubbleovým kosmickým dalekohledem.

Prapodivná planetka
Planetku 288P si nevybrali náhodou. Byla objevena roku 2006 jako zcela tuctová planetka, jenže roku 2011 dalekohled přehlídky oblohy Pan-STARSS1 zjistil, že u planetky je prachový ohon. Ten byl pozorovatelný ještě několik měsíců a pak se rozplynul. Jeho existence jasně svědčila o tom, že na planetce došlo k nějaké povrchové aktivitě. Jistě nebylo náhodné, že k aktivitě došlo po průchodu planetky přísluním, kdy je její povrch Sluncem nejvíce zahřátý. Závěr z roku 2011 zněl, že planetka patří ke skupině 24 planetek, o nichž se věří, že vznikly rozpadem přibližně 11 km velkého tělesa před asi 7,5 miliony let.

Ne jedna, ale dvě
Nová pozorování z roku 2016 ale přinesla velké překvapení. Snímky z HST jasně ukázaly, že nejde o jednu planetku, nýbrž o dvě. Obíhají kolem společného těžiště ve vzdálenosti asi 100 km. Oba „kusy“ mají navíc zhruba stejnou velikost, což je ve světě dvojplanetek velmi nezvyklé.

Spektroskopická pozorování dále odhalila, že kolem dvojplanetky je koma tvořená sublimací vodního ledu. Planetka 288P se rázem stala jedinou známou dvojplanetkou hlavního pásu, která vykazuje kometární aktivitu.

Zpomal, nebo to nevydržíš
Únik vodního ledu je důkazem, že planetka nemůže být příliš stará. Při stamilionech přiblížení ke Slunci by už o všechen led dávno přišla. Astronomové se tedy domnívají, že dvojplanetka existuje maximálně 5000 let. Jako nejpravděpodobnější scénář připadá v úvahu situace, kdy dvojplanetka vznikla roztržením jediného tělesa. To se rozpadlo díky příliš vysoké rychlosti otáčení kolem své osy.

Planetek, které rotují příliš rychle a v kosmických měřítcích se „každou chvíli“ mohou rozpadnout, je známo už celkem dost. Planetka 288P je dokladem toho, co se stane, když k tomu dojde. Při rozpadu se obnaží vnitřek planetky a ten je poprvé vystaven slunečním paprskům. Vzniká planetka s kometární aktivitou. Při podrobnějším pátrání se jistě podaří takových případů najít víc.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] spacetelescope.org
[2] Asteroids IV



O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Kometa , Planetka, Dvojplanetka


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »