Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetka Sylvia a její dva měsíce

Planetka Sylvia a její dva měsíce

Planetka_Sylvia_1.jpg
Astronom Franck Marchis (University of California, Berkeley, USA) s týmem spolupracovníků z Observatoire de Paris (Francie) objevili první trojplanetku: dvě malé planetky obíhají po různých drahách kolem větší planetky s názvem (87) Sylvia, která byla objevena v roce 1866. Některé z planetek, obíhajících kolem Slunce, tak mohou vlastnit svůj miniaturní "planetární systém".

K objevu byl použit dalekohled Yepun s objektivem o průměru 8,2 m, který je součástí pozorovacího systému VLT (Very Large Telescope) na Cerro Paranal v Chile. Astronomové využili výjimečně ostrý obraz, který poskytuje použití tzv. adaptivní optiky NACO. NACO je zkratka pro adaptivní systém NAOS (Nasmyth Adaptive Optics Systém) a infračervenou kameru a spektrograf CONICA, pracující v blízké infračervené oblasti záření. Toto zařízení je nainstalováno právě na dalekohledu Yepun, jednom ze čtyř dalekohledů o průměru 8,2 m systému VLT. Astronomové tak byli schopni získat obrázky velkého počtu planetek v průběhu období 6 měsíců.

Jedním z pozorovaných asteroidů byla planetka (87) Sylvia, o níž je od roku 2001 známo, že má průvodce - malý měsíc; jedná se tedy o dvojitou planetku (dvojplanetku). Zjistili to Mike Brown a Jean-Luc Margot během pozorování dalekohledem Keck. Pro pozorování planetky dalekohledem Yepun použili astronomové již zmiňované zařízení NACO. Získali celkem 27 snímků planetky za období dvou měsíců. Na každém z těchto snímků je viditelný i malý průvodce planetky, což umožnilo astronomům určit velice přesně jeho dráhu. Avšak na 12 snímcích objevili astronomové ještě dalšího menšího a bližšího průvodce. Planetka Sylvia je tedy trojplanetkou! Bylo navrženo, aby se měsíce planetky Sylvia jmenovaly Romulus a Remus (Rhea Sylvia byla mytologická matka zakladatelů Říma).

Planetka_Sylvia_2.jpg

Oba měsíce planetky Sylvia jsou poměrně malé, obíhají po kruhových drahách blízko povrchu planetky ve stejné rovině a stejným směrem. Nejbližší nově objevený měsíc - Remus - o průměru 7 km obíhá kolem planetky jednou za 33 hodiny ve vzdálenosti 710 km. Vzdálenější měsíc Romulus vykoná jeden oběh za 87,6 hodiny. Obíhá ve vzdálenosti 1360 km a jeho průměr je 18 km.

Planetka (87) Sylvia je jedním z velkých objektů, nacházejících se v hlavním pásu planetek, který se rozprostírá mezi drahami planet Mars a Jupiter. Poměrně velké množství snímků z aparatury NACO napovídá, že tvar planetky Sylvia připomíná velkou bramboru, jejíž rozměry jsou 380 x 260 x 230 km. Planetka přitom velice rychle rotuje - jednu otočku vykoná za 5 hodin a 11 minut.

Přesná měření drah obou měsíčků umožnila astronomům velice přesně vypočítat hmotnost a hustotu planetky Sylvia. Její hustota je pouze o 20 % vyšší než hustota vody. Její složení zřejmě odpovídá vodnímu ledu a kamenným úlomkům, představujícím prvotní materiál planetek. "Mohla by obsahovat až 60 % prázdného prostoru," předpokládá spoluobjevitel měsíců Daniel Hestroffer (Observatoire de Paris).

"Je velmi pravděpodobné, že se jedná o hromadu kamenné drti," dodává Franck Marchis. Tyto planetky jsou tvořeny volným nahromaděním kamenů, pravděpodobně jako důsledek vzájemných srážek. Dvě planetky do sebe narazily a došlo k jejich rozbití. Postupně se z těchto velkých úlomků zformovala nová planetka - jednotlivé úlomky se volně nakupily na jednu "hromadu". Její měsíce jsou zřejmě úlomky, které opustily místo srážky a později byly zachyceny gravitací nově vzniklé planetky, kolem níž začaly obíhat. "Protože proces srážek byl mezi planetkami poměrně častý, předpokládáme, že objevíme další mnohonásobné systémy, jako je planetka Sylvia a její dva měsíce."

Sylvia je 87. objevenou planetkou. Poprvé byla pozorována na observatoři v Madrasu (Indie) 16. 5. 1866. O její objev se zasloužil astronom Norman R. Pogson.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »