Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetky poháněné Sluncem

Planetky poháněné Sluncem

27. srpna 2003 3,5m NTT v Chile
27. srpna 2003 3,5m NTT v Chile
Mezinárodní tým astronomů úplně poprvé pozoroval zrychlování rotace dvou planetek způsobené Sluncem, tzv. YORP efekt. Vědci tak potvrdili, dosud jen teoretické předpoklady, že sluneční záření může ve sluneční soustavě roztáčet malá tělesa (až do velikosti 50 km).

Astronomové zjistil, že doba rotace planetky 2000 PH5 v současnosti klesá asi o 1 milisekundu za rok jako důsledek ohřívání povrchu planetky Sluncem. Sluneční světlo jemně „šťouchne“ do planetky na denní straně, kde povrch světlo pohlcuje a ohřívá se a po otočení na noční stranu se teplo zase vyzáří. I když je to téměř neměřitelně slabá síla, účinky trvající milióny let už tak zanedbatelné nejsou. Protože planetky mají většinou nepravidelný tvar, tak se neotáčí, ale vykazují jakýsi „kroutivý“ pohyb. Výsledkem může být velmi rychlá rotace, rychlejší než u jakékoliv známé planetky ve sluneční soustavě nebo dokonce může vést až k rozbiti planetky.

Astronomové jsou přesvědčeni, že efekt YORP (Yarkovsky-O"Keefe-Radzievskii-Paddack effect) může mít na svědomí tak velké zvýšení rychlosti rotace některých planetek, že se rozpadnou a vytvoří binární planetky (tj. soustava dvou planetek, které obíhají kolem společného těžiště). U jiných zase dojde k takovému zpomalení rotace, že jedna otočka u nich může trvat i mnoho dnů. YORP efekt také hraje důležitou roli v proměnlivosti oběžných drah planetek mezi Marsem a Jupiterem, včetně těch blízkozemních. Navzdory svému významu účinky YORP efektu nebyly až do dneška u těles sluneční soustavy nikdy přímo pozorovány.

Přímo v „akci“ byl YORP efekt přistižen až u malé blízkozemní planetky (54509) 2000 PH5 a to rozsáhlou sítí pozemských optických i radarový dalekohledů.

Už krátce po svém objevu v roce 2000 bylo reálné, že planetka 2000 PH5 by mohla být ideálním kandidátem na odhalení YORP efektu. S rozměrem pouhých 114 metry je relativně malá, ale o to více citlivá k účinkům slunečního záření. Rovněž se otáčí velmi rychle – jeden „planetkový den“ trvá jen asi 12 pozemských minut, to naznačuje, že YORP efekt působí na planetku již nějakou dobu. S těmito výchozími informacemi zahájil tým astronomů dlouhodobou monitorovací kampaň planetky s cílem odhalit jakékoliv i nepatrné změny v rychlosti její rotace.

Během 4 let Stephen Lowry, Alan Fitzsimmons a další zkoumali snímky planetky z řady dalekohledů včetně 8,2m Very Large Telescope (VLT, ESO, Chile), 3,5m New Technology Telescope (NTT, ESO, Chile), 3,5m Calar Alto (Španělsko), ale i dalších dalekohledů z České republiky, Kanárských ostrovů, Havaje Španělska a Chile. S těmito přístroji astronomové změřili nepatrné variace jasnosti způsobené rotací planetky.

Ve stejnou dobu radarový tým pod vedením Patrika Taylora a Jean-Luca Margota (Cornell University) využil jedinečných schopností radioteleskopů Arecibo (Portoriko) a Goldstone (Kalifornie) a pozorovali „záchvěvy“ planetky a analyzovali radarové odezvy v okolí planetky.

„S touto technikou jsme mohli sestavit 3-D model tvaru planetky, který nám poskytl potřebné detaily pro srovnání pozorování a teorie,“ řekl Taylor.

Po pečlivé analýze optických i radarových dat, získaných během 4 let, se potvrdilo, že rychlost rotace planetky neustále roste a to rychlostí, která odpovídá teorii YORP. Naměření hodnoty odpovídají vytvořenému 3-D modelu planetky.

Pro zjištění budoucnosti planetky provedli astronomové detailní počítačové simulace s použitím změřené síly YORP efektu a vytvořeného modelu. Zjistili, že oběžná dráha okolo Slunce by mohla zůstat stálá během následujících 35 miliónů let, ale 2000 PH5 by se stala nejrychleji rotující známou planetkou ve sluneční soustavě. Lowry předpokládá, že její rotace bude za asi 14 miliónů let pouhých 20 sekund.

„Tato výjimečně rychlá rotace by mohla způsobit přetvoření samotné planetky nebo dokonce rozdělení, vedoucí k narození nového binárního systému,“ řekl Lowry. Výsledky měření jsou důležité pro porozumění binárním planetkám nebo planetkám s měsíčkem. Dosud se předpokládalo, že vznikají pouze při srážkách nebo při gravitačním zachycení. Ale díky efektu YORP se planetky mohou rozpadat samy.

Druhý tým matematika Mikko Kaasalainena (University of Helsinki, Finsko) použil archivní pozorování z let 1980 až 2005 planetky 1862 Apollo. Jedná se o tzv. „křížiče“, tj. planetku, která kříží dráhu Země kolem Slunce a mnohdy se k Zemi přiblíží i na velmi malou vzdálenost. Planetka 1862 Apollo je mnohem větší (1,4 km) než PH5 a její doba rotace (3 hodiny) se zkracuje asi o 4 milisekundy za rok, což je opět ve shodě s předpověďmi.

Pro současníky je účinek malinký - vyžadovalo by to 2,6 miliónů let, aby efekt YORP rychlost otáčení planetky 1862 Apollo zdvojnásobil. Ale protože YORP nemění pouze rychlost, ale i dráhu planetky kolem Slunce, jsou podle Kaasalainena tato měření důležitá pro zpřesnění trajektorií planetek, zvláště těch, které ohrožují Zemi srážkou. „Tyto malinké změny v oběžné dráze se mohou významně projevit už za 30 let.“

Obrázek:
Planetka 2000 PH5 vyfotografovaná 27. srpna 2003 3,5m NTT v Chile (rozmezí expozic 77 minut). Credit: ESO

Zdroj: www.sciencedaily.com a space.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »