Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Planetky poháněné Sluncem

Planetky poháněné Sluncem

27. srpna 2003 3,5m NTT v Chile
27. srpna 2003 3,5m NTT v Chile
Mezinárodní tým astronomů úplně poprvé pozoroval zrychlování rotace dvou planetek způsobené Sluncem, tzv. YORP efekt. Vědci tak potvrdili, dosud jen teoretické předpoklady, že sluneční záření může ve sluneční soustavě roztáčet malá tělesa (až do velikosti 50 km).

Astronomové zjistil, že doba rotace planetky 2000 PH5 v současnosti klesá asi o 1 milisekundu za rok jako důsledek ohřívání povrchu planetky Sluncem. Sluneční světlo jemně „šťouchne“ do planetky na denní straně, kde povrch světlo pohlcuje a ohřívá se a po otočení na noční stranu se teplo zase vyzáří. I když je to téměř neměřitelně slabá síla, účinky trvající milióny let už tak zanedbatelné nejsou. Protože planetky mají většinou nepravidelný tvar, tak se neotáčí, ale vykazují jakýsi „kroutivý“ pohyb. Výsledkem může být velmi rychlá rotace, rychlejší než u jakékoliv známé planetky ve sluneční soustavě nebo dokonce může vést až k rozbiti planetky.

Astronomové jsou přesvědčeni, že efekt YORP (Yarkovsky-O"Keefe-Radzievskii-Paddack effect) může mít na svědomí tak velké zvýšení rychlosti rotace některých planetek, že se rozpadnou a vytvoří binární planetky (tj. soustava dvou planetek, které obíhají kolem společného těžiště). U jiných zase dojde k takovému zpomalení rotace, že jedna otočka u nich může trvat i mnoho dnů. YORP efekt také hraje důležitou roli v proměnlivosti oběžných drah planetek mezi Marsem a Jupiterem, včetně těch blízkozemních. Navzdory svému významu účinky YORP efektu nebyly až do dneška u těles sluneční soustavy nikdy přímo pozorovány.

Přímo v „akci“ byl YORP efekt přistižen až u malé blízkozemní planetky (54509) 2000 PH5 a to rozsáhlou sítí pozemských optických i radarový dalekohledů.

Už krátce po svém objevu v roce 2000 bylo reálné, že planetka 2000 PH5 by mohla být ideálním kandidátem na odhalení YORP efektu. S rozměrem pouhých 114 metry je relativně malá, ale o to více citlivá k účinkům slunečního záření. Rovněž se otáčí velmi rychle – jeden „planetkový den“ trvá jen asi 12 pozemských minut, to naznačuje, že YORP efekt působí na planetku již nějakou dobu. S těmito výchozími informacemi zahájil tým astronomů dlouhodobou monitorovací kampaň planetky s cílem odhalit jakékoliv i nepatrné změny v rychlosti její rotace.

Během 4 let Stephen Lowry, Alan Fitzsimmons a další zkoumali snímky planetky z řady dalekohledů včetně 8,2m Very Large Telescope (VLT, ESO, Chile), 3,5m New Technology Telescope (NTT, ESO, Chile), 3,5m Calar Alto (Španělsko), ale i dalších dalekohledů z České republiky, Kanárských ostrovů, Havaje Španělska a Chile. S těmito přístroji astronomové změřili nepatrné variace jasnosti způsobené rotací planetky.

Ve stejnou dobu radarový tým pod vedením Patrika Taylora a Jean-Luca Margota (Cornell University) využil jedinečných schopností radioteleskopů Arecibo (Portoriko) a Goldstone (Kalifornie) a pozorovali „záchvěvy“ planetky a analyzovali radarové odezvy v okolí planetky.

„S touto technikou jsme mohli sestavit 3-D model tvaru planetky, který nám poskytl potřebné detaily pro srovnání pozorování a teorie,“ řekl Taylor.

Po pečlivé analýze optických i radarových dat, získaných během 4 let, se potvrdilo, že rychlost rotace planetky neustále roste a to rychlostí, která odpovídá teorii YORP. Naměření hodnoty odpovídají vytvořenému 3-D modelu planetky.

Pro zjištění budoucnosti planetky provedli astronomové detailní počítačové simulace s použitím změřené síly YORP efektu a vytvořeného modelu. Zjistili, že oběžná dráha okolo Slunce by mohla zůstat stálá během následujících 35 miliónů let, ale 2000 PH5 by se stala nejrychleji rotující známou planetkou ve sluneční soustavě. Lowry předpokládá, že její rotace bude za asi 14 miliónů let pouhých 20 sekund.

„Tato výjimečně rychlá rotace by mohla způsobit přetvoření samotné planetky nebo dokonce rozdělení, vedoucí k narození nového binárního systému,“ řekl Lowry. Výsledky měření jsou důležité pro porozumění binárním planetkám nebo planetkám s měsíčkem. Dosud se předpokládalo, že vznikají pouze při srážkách nebo při gravitačním zachycení. Ale díky efektu YORP se planetky mohou rozpadat samy.

Druhý tým matematika Mikko Kaasalainena (University of Helsinki, Finsko) použil archivní pozorování z let 1980 až 2005 planetky 1862 Apollo. Jedná se o tzv. „křížiče“, tj. planetku, která kříží dráhu Země kolem Slunce a mnohdy se k Zemi přiblíží i na velmi malou vzdálenost. Planetka 1862 Apollo je mnohem větší (1,4 km) než PH5 a její doba rotace (3 hodiny) se zkracuje asi o 4 milisekundy za rok, což je opět ve shodě s předpověďmi.

Pro současníky je účinek malinký - vyžadovalo by to 2,6 miliónů let, aby efekt YORP rychlost otáčení planetky 1862 Apollo zdvojnásobil. Ale protože YORP nemění pouze rychlost, ale i dráhu planetky kolem Slunce, jsou podle Kaasalainena tato měření důležitá pro zpřesnění trajektorií planetek, zvláště těch, které ohrožují Zemi srážkou. „Tyto malinké změny v oběžné dráze se mohou významně projevit už za 30 let.“

Obrázek:
Planetka 2000 PH5 vyfotografovaná 27. srpna 2003 3,5m NTT v Chile (rozmezí expozic 77 minut). Credit: ESO

Zdroj: www.sciencedaily.com a space.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »