Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto: atmosféra, led a malé měsíce

Pluto: atmosféra, led a malé měsíce

Modrá atmosféra Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni. 

V minulých hodinách se veřejnost seznámila s prvními barevnými snímky atmosféry, nebo spíše přesněji mlženého oparu nad Plutem. Fotky ze sondy New Horizons ukazují, že tento plynný obal má poměrně intenzivní namodralou barvu. „Kdo by býval čekal, že v Kuiperově pásu uvidíme modrou oblohu? Je to úžasné!“ nešetřil chválou Alan Stern.

Snímek byl pořízen v době, kdy se z pohledu sondy schovalo Slunce za kotouč Pluta. Jak je ale možné, že má zdejší atmosféra modrou barvu? Fyzikální principy jsou úplně stejné, jako na naší planetě. Sluneční záření se totiž rozkládá na drobných částečkách, které jsou rozptýlené v atmosféře. V případě Země jde o mimořádně drobné dvouatomové molekuly dusíku. Snímky, které jsme dostali ze sondy new Horizons ale ukazují, že pro tento konkrétní odstín musí být světlo rozptylováno na větších částicích, které jsou však stále velmi drobné. Dosavadní analýzy ukazují, že by mohlo jít o skupinu látek, které se říká tholiny. Velikost jejich částic by zhruba odpovídala zhruba sazím.

Odborníci spekulují, že by tholinové částice mohly vznikat v nejvyšších vrstvách atmosféry trpasličí planety, kde jsou molekuly metanu a dusíku trhány a ionizovány dopadajícím ultrafialovým světlem. Tyto ionty jsou velmi reaktivní a napadají okolní molekuly. Postupně tak vznikají stále komplexnější sloučeniny a pozitivně nabité ionty. Poté, co spojování pokračuje, vzniknou velmi komplexní makromolekuly. Tento proces není pro vědce nový – díky sondě Cassini už něco podobného pozorovali u saturnova měsíce Titan.

Komplexnější makromolekuly na sebe navazují stále další atomy, až se z nich stanou malé částice. Plyny odpařené z povrchu Pluta na jejich povrchu kondenzují a tvoří tenkou vrstvičku, která připomíná námrazu. Tím, jak roste hmotnost částic, tak rychleji klesají k povrchu. Tady vytváří vrstvu, která povrchu dodává jeho načervenalé zbarvení. Samotná barva částic totiž nemá vliv na to, jakým způsobem lámou světlo.

Na tomto místě je vhodné poznamenat, že bychom při pobytu na povrchu Pluta zřejmě neviděli takto modrou oblohu – sytý modrý odstín jsme spatřili až v době, když byla vrstva atmosféry hodně silná – sledovali jsme ji v podstatě ze strany. Naopak při pohledu z povrchu by vrstva plynů nad naší hlavou byla mnohem slabší a barvu bychom spatřili možná při horizontu.

Výskyt ledu na povrchu Pluta

Druhým velkým objevem, kterého jsme se tento týden dočkali je objevení velkého počtu malých oblastí, kde se objevuje vodní led. Nejde tedy o žádnou jednolitou oblast, ale o malé, izolované lokality. Tyto informace jsme nasbírali díky přístroji Ralph, který má na starosti měření složení látek na povrchu. Jak se ukazuje – na rozsáhlých oblastech není vidět žádný odkrytý vodní led. Jak říká Jason Cook ze Southwest Research Institute v Boulderu (stát Colorado), může to souviset s tím, že vodní led zůstává ukrytý pod povrchem: „Možná jsou na něm uloženy vrstvy jiných, snáze vypařitelných „ledů“, tedy pevných skupenství látek.“ Důkladné pochopení, proč se led objevuje pouze na některých místech ještě bude potřebovat mnoho informací.

Výskyt ledu na povrchu Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Výskyt ledu na povrchu Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Jak ukazuje přiložený obrázek, vodní led bychom našli převážně v oblastech impaktních kráterů – jako kdyby byla ledová vrstva odhalena nárazem cizího tělesa, které odhodilo nadložní vrstvy. Zajímavé je i to, že oblasti, kde jsme nyní objevili vodní led, mají poměrně výrazné červené zbarvení – viz náš starší článek. Vědci zatím nedokázali pochopit, proč jsou ložiska ledu červená, případně jaké procesy fungují mezi ledem a tholinovými barvivy na povrchu zmrzlé trpasličí planety.

Malé měsíce Pluta

Měsíc Nix na snímcích New Horizons Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Měsíc Nix na snímcích New Horizons
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Sonda proto zaměřila svou hlavní pozornost na Pluto a Charon. Zde se však podíváme na doposud nejlepší snímky tří malých měsíců, které jsou momentálně k dispozici (vlevo je navíc odděleně měsíc Nix). Je možné, že se časem dočkáme ještě lepších snímků s více detaily, ale nemělo by jít o nic přelomového. Možná si říkáte, kam se poděl Kerberos. Tento měsíček sonda fotila ze všech nejméně a zatím jsme se nedočkali jeho fotek.

Již před příletem k Plutu se předpokládalo, že měsíce budou mít protáhlý tvar, protože to bylo patrné z jejich světelných křivek. Zdá se, že to zatím potvrdil i čerstvě uveřejněný snímek malého měsíčku Styx.

Malé měsíce Pluta, Nix, Hydra a Styx z New Horizons (říjen 2015) Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Malé měsíce Pluta, Nix, Hydra a Styx z New Horizons (říjen 2015)
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Dráhy měsíců Pluta. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Dráhy měsíců Pluta.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Na Plutu je led a „modré nebe“
[2] Tři malé měsíce Pluta
[3] Pluto’s Small Moons Nix and Hydra
[4] New Horizons Finds Blue Skies and Water Ice on Pluto

Převzato: Kosmonautix.cz



O autorovi

Dušan Majer

Dušan Majer

Narodil se roku 1987 v Jihlavě, kde bydlí po celý život. Po maturitě na všeobecném soukromém gymnáziu AD FONTES vstoupil do regionální televize, kde několik let pracoval jako redaktor. Ve volném čase se věnoval kosmonautice. Postupně zjistil, že jej baví o tomto tématu nejen číst, ale že mnohem zajímavější je předávat tyto informace dál. Na podzim roku 2009 udělal dva velké kroky – jednak na internetu zveřejnil své první video o kosmonautice a navíc založil diskusní fórum o tomto oboru. Postupem času fórum rozrostlo o další služby a vznikl specializovaný zpravodajský portál kosmonautix.cz, který informuje o dění v kosmonautice. Rozběhla se i jeho tvorba videí na portálu Stream.cz. Pořad Dobývání vesmíru má sledovanost v desítkách tisíc a nasbíral již několik cen od Akademie věd za popularizaci vědy.

Štítky: Pluto, NASA, New horizons, Nix, Hydra, Styx


13. vesmírný týden 2026

13. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 23. 3. do 29. 3. 2026. Měsíc bude v první čtvrti, projde kolem Jupiteru a na konci týdně zakryje hvězdu Regulus. Večer je už dobře vidět Venuše, Jupiter a Uran. Ráno je extrémně nízko Merkur. Aktivita Slunce byla lehce zvýšená, ale polární záři zatím zakryly mraky. Večer sledujeme zajímavou kometu MAPS, ráno rychle zjasňující R3 PanSTARRS. NASA nechala vyvézt raketu SLS a proběhnou přípravy na pokus o start mise Artemis II 1. dubna. Testuje se nová verze nosiče Super Heavy. K ISS vyrazil nákladní Progress MS-33 z opravené rampy na Bajkonuru. V noci na neděli se posouvá čas o hodinu napřed na letní (SELČ). Před dvaceti lety se začala psát historie nejúspěšnější kosmické firmy SpaceX.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Bodeho galaxie

Messier 81 (M81, Bodeho galaxia) je výrazná špirálová galaxia v súhvezdí Veľká medvedica, vzdialená približne 12 miliónov svetelných rokov. Patrí medzi najväčšie galaxie skupiny M81 a je obľúbeným cieľom profesionálnych aj amatérskych astronómov. V jej jadre sa nachádza aktívna oblasť so supermasívnou čiernou dierou. M81 objavil Johann Elert Bode v roku 1774, neskôr ju do svojho katalógu zaradil aj Charles Messier. Galaxia je dobre pozorovateľná menšími ďalekohľadmi a najvhodnejšie obdobie na jej pozorovanie pripadá na jar. Jej špirálne ramená obsahujú medzihviezdny prach a oblasti tvorby nových hviezd. M81 gravitačne ovplyvňuje susedné galaxie M82 a NGC 3077, pričom ich vzájomné interakcie deformovali rozloženie plynu v celej skupine. Messier 82 (M82, Cigarová galaxia) je nepravidelná až silne narušená galaxia v tom istom súhvezdí, taktiež vzdialená asi 12 miliónov svetelných rokov. Je známa mimoriadne intenzívnou tvorbou hviezd, preto patrí medzi typické hviezdotvorné galaxie. Jej vysoká aktivita je dôsledkom gravitačného pôsobenia susednej galaxie M81, ktoré v minulosti vyvolalo mohutné hviezdotvorné epizódy. M82 je približne päťkrát žiarivejšia než naša Galaxia a jej centrálna oblasť svieti mimoriadne intenzívne. Objavená bola rovnako v roku 1774 Johannom Elertom Bodem. Neskôr sa ukázalo, že napriek svojmu pretiahnutému vzhľadu obsahuje aj špirálnu štruktúru, ktorú bolo možné odhaliť najmä v infračervenom žiarení. M82 je jednou z najzaujímavejších galaxií severnej oblohy a spolu s M81 tvorí veľmi známy a fotogenický pár. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 186x180sec. R, 164x180sec. G, 177x180sec. B, 508x120sec. L, 140x600sec Halpha, 140x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 2.1. až 16.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »