Pluto: atmosféra, led a malé měsíce
Dávka novinek z konce minulého týdne byla věnována objevu vodního ledu na trpasličí planetě a také barevnému tónu atmosféry. Když se řekne New Horizons, každému se vybaví Pluto, někteří doplní, že tahle sonda snímkovala i největší měsíc Charon. Ale co zbylé měsíce? I na ně sonda pohlédla svými kamerami, ale jelikož jde o malá tělesa, která navíc obíhají relativně daleko od Pluta, bylo už předem jasné, že není možné pořídit mimořádně detailní fotky. Opět si neodpustím poznámku, že ještě před pár měsíci jsme Pluto znali pouze jako tečku o několika málo bodech. Plným právem proto můžeme o aktuálním období mluvit jako o vědecké sklizni.
V minulých hodinách se veřejnost seznámila s prvními barevnými snímky atmosféry, nebo spíše přesněji mlženého oparu nad Plutem. Fotky ze sondy New Horizons ukazují, že tento plynný obal má poměrně intenzivní namodralou barvu. „Kdo by býval čekal, že v Kuiperově pásu uvidíme modrou oblohu? Je to úžasné!“ nešetřil chválou Alan Stern.
Snímek byl pořízen v době, kdy se z pohledu sondy schovalo Slunce za kotouč Pluta. Jak je ale možné, že má zdejší atmosféra modrou barvu? Fyzikální principy jsou úplně stejné, jako na naší planetě. Sluneční záření se totiž rozkládá na drobných částečkách, které jsou rozptýlené v atmosféře. V případě Země jde o mimořádně drobné dvouatomové molekuly dusíku. Snímky, které jsme dostali ze sondy new Horizons ale ukazují, že pro tento konkrétní odstín musí být světlo rozptylováno na větších částicích, které jsou však stále velmi drobné. Dosavadní analýzy ukazují, že by mohlo jít o skupinu látek, které se říká tholiny. Velikost jejich částic by zhruba odpovídala zhruba sazím.
Odborníci spekulují, že by tholinové částice mohly vznikat v nejvyšších vrstvách atmosféry trpasličí planety, kde jsou molekuly metanu a dusíku trhány a ionizovány dopadajícím ultrafialovým světlem. Tyto ionty jsou velmi reaktivní a napadají okolní molekuly. Postupně tak vznikají stále komplexnější sloučeniny a pozitivně nabité ionty. Poté, co spojování pokračuje, vzniknou velmi komplexní makromolekuly. Tento proces není pro vědce nový – díky sondě Cassini už něco podobného pozorovali u saturnova měsíce Titan.
Komplexnější makromolekuly na sebe navazují stále další atomy, až se z nich stanou malé částice. Plyny odpařené z povrchu Pluta na jejich povrchu kondenzují a tvoří tenkou vrstvičku, která připomíná námrazu. Tím, jak roste hmotnost částic, tak rychleji klesají k povrchu. Tady vytváří vrstvu, která povrchu dodává jeho načervenalé zbarvení. Samotná barva částic totiž nemá vliv na to, jakým způsobem lámou světlo.
Na tomto místě je vhodné poznamenat, že bychom při pobytu na povrchu Pluta zřejmě neviděli takto modrou oblohu – sytý modrý odstín jsme spatřili až v době, když byla vrstva atmosféry hodně silná – sledovali jsme ji v podstatě ze strany. Naopak při pohledu z povrchu by vrstva plynů nad naší hlavou byla mnohem slabší a barvu bychom spatřili možná při horizontu.
Výskyt ledu na povrchu Pluta
Druhým velkým objevem, kterého jsme se tento týden dočkali je objevení velkého počtu malých oblastí, kde se objevuje vodní led. Nejde tedy o žádnou jednolitou oblast, ale o malé, izolované lokality. Tyto informace jsme nasbírali díky přístroji Ralph, který má na starosti měření složení látek na povrchu. Jak se ukazuje – na rozsáhlých oblastech není vidět žádný odkrytý vodní led. Jak říká Jason Cook ze Southwest Research Institute v Boulderu (stát Colorado), může to souviset s tím, že vodní led zůstává ukrytý pod povrchem: „Možná jsou na něm uloženy vrstvy jiných, snáze vypařitelných „ledů“, tedy pevných skupenství látek.“ Důkladné pochopení, proč se led objevuje pouze na některých místech ještě bude potřebovat mnoho informací.
Jak ukazuje přiložený obrázek, vodní led bychom našli převážně v oblastech impaktních kráterů – jako kdyby byla ledová vrstva odhalena nárazem cizího tělesa, které odhodilo nadložní vrstvy. Zajímavé je i to, že oblasti, kde jsme nyní objevili vodní led, mají poměrně výrazné červené zbarvení – viz náš starší článek. Vědci zatím nedokázali pochopit, proč jsou ložiska ledu červená, případně jaké procesy fungují mezi ledem a tholinovými barvivy na povrchu zmrzlé trpasličí planety.
Malé měsíce Pluta
Sonda proto zaměřila svou hlavní pozornost na Pluto a Charon. Zde se však podíváme na doposud nejlepší snímky tří malých měsíců, které jsou momentálně k dispozici (vlevo je navíc odděleně měsíc Nix). Je možné, že se časem dočkáme ještě lepších snímků s více detaily, ale nemělo by jít o nic přelomového. Možná si říkáte, kam se poděl Kerberos. Tento měsíček sonda fotila ze všech nejméně a zatím jsme se nedočkali jeho fotek.
Již před příletem k Plutu se předpokládalo, že měsíce budou mít protáhlý tvar, protože to bylo patrné z jejich světelných křivek. Zdá se, že to zatím potvrdil i čerstvě uveřejněný snímek malého měsíčku Styx.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Na Plutu je led a „modré nebe“
[2] Tři malé měsíce Pluta
[3] Pluto’s Small Moons Nix and Hydra
[4] New Horizons Finds Blue Skies and Water Ice on Pluto
Převzato: Kosmonautix.cz