Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pluto detailně a ve zvýrazněných barvách

Pluto detailně a ve zvýrazněných barvách

Krátery a rýhy, červené tholiny a led
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Udivující geologie Pluta v jediném záběru. I to je aktuálně publikovaný snímek Pluta ve velmi vysokém rozlišení, který se objevil ve čtvrtek 24. 9. 2015 na webu NASA. Snímek pořízený barevnou kamerou je publikován ve zvýrazněných barvách, které dobře odlišují oblasti s různým složením povrchu. Podívejme se na vybrané části i celkový záběr.

Začněme celým snímkem, který je dostupný v úchvatném rozlišení 8000 × 8000 pixelů. Podle informací byl pořízen 14. července 2015 pomocí kamery Ralph/MVIC (Multispectral Visual Imaging Camera) přes modrý, červený a infračervený filtr. Rozlišení nejmenších detailů na snímku je 1,3 kilometru. Níže je pouze zmenšená verze originálu NASA.

Pluto detailně ve zvýrazněných barvách. Kombinace snímků přes modrý, červený a infračervený filtr kamery RALPH/MVIC. Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Pluto detailně ve zvýrazněných barvách. Kombinace snímků přes modrý, červený a infračervený filtr kamery RALPH/MVIC.
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Určitě si s chutí budete prohlížet snímek pěkně kousek po kousku v originálu. My se tedy jen můžeme zaměřit na pár zajímavých míst, která stálo za to vidět.

Na webu NASA byl uveden výřez vlnitého terénu poblíž terminátoru. Jde o jeden hřeben vedle druhého. V angličtině ho nazývají 'Snakeskin' terrain, což doslova znamená povrch jako hadí kůže. Nu, něco na tom bude.

Vlnitý terén. Jeden hřeben vedle druhého u terminátoru Pluta Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Vlnitý terén. Jeden hřeben vedle druhého u terminátoru Pluta
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Další obrázek ukazuje dva odlišné typy terénu. Jeden je pokrytý ledem a druhý červeným materiálem, pravděpodobně organického původu (vědecky se mu říká tholiny).

Dvě různé oblasti na rozhraní světla a temnoty na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Dvě různé oblasti na rozhraní světla a temnoty na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Fascinující jsou detaily rýh. Vypadá to, že se díváme na jejich více a méně nasvícené svahy, proto nám na snímku nabízí pohled na variety odstínů uvnitř těchto rýh. Když se k tomu místy přidává led, je to pastva pro oči.

Rýhy na povrchu Pluta ve zvýrazněných barvách Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Rýhy na povrchu Pluta ve zvýrazněných barvách
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Pokud se zaměříte na oblast severně od velkého světlého srdce (tzv. Tombaugh Regio), najdete zde zajímavě zabarvené krátery. Poprvé vidíme, že i tyto planiny nebudou zdaleka tak fádním místem, jak se mohlo zdát na méně detailních snímcích.

Zajímavé krátery severně od oblasti tvaru srdce na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Zajímavé krátery severně od oblasti tvaru srdce na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
 

Jeden snímek a přitom tolik nádherných pohledů. Tolik vědy v pozadí, pohled do historie utváření povrchu Pluta a jeho počasí... 

Je fascinující, když si uvědomíme, jak excelentní data jsou na palubě sondy a jaká zábava nás tedy ještě čeká v dalších týdnech a měsících.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Vědecké snímky NASA / New Horizons
[2] Pluto nepřestává překvapovat
[3] Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu
[4] Aktuálně: Sonda New Horizons uspěla u Pluta



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Pluto, NASA, New horizons


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »