Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu

Nové snímky Pluta jako předehra k tomu nejlepšímu

Pluto – mozaika v rozlišení ~850 m/px. Data LORRI ze vzdálenosti 200 000 km obarvena daty MVIC
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Daniel Macháček

Přesně jak NASA slíbila, počínaje 5. zářím začalo stahování zbylých 95 procent dat, která se ještě nachází na palubě sondy New Horizons. Pro nás je důležité, že budou postupně stahovány také snímky bez použití komprese a proto se máme na co těšit. Už první várka dat ukazuje nádherně tajemná zákoutí povrchu Pluta. Aktualizováno 12. 9. o fotografii celého Pluta, atmosféry bez komprese a měsíčku NIx.

Aktualizace 12. 9.: nové pohledy na celé Pluto, atmosféru bez kompresních artefaktů a měsíček Nix.

V galerii neupravených snímků ze sondy New Horizons se nyní nachází dvě mozaiky snímků ze vzdálenosti 400 a 200 tisíc km. Druhá jmenovaná má rozlišení asi 850 metrů na obrazový bod. Černobílá data z kamery LORRI obarvil Daniel Macháček barevnými daty uveřejněnými dříve z kamery MVIC. Obrázek je v úvodu článku. Doporučujeme jej přes pravé tlačítko myši zobrazit  v plné velikosti v novém panelu prohlížeče.

Dále NASA ve čtvrtek prezentovala dva pohledy na atmosféru Pluta, ovšem prezentovaný obrázek trpěl kompresí ve stinných částech, ačkoli v galerii surových dat žádná komprese vidět není. Kombinací surového obrázku vlevo a upraveného vpravo vznikl následující obrázek, na němž i v nezvýrazněném originálu můžeme pozorovat vrstvy v atmosféře Pluta.

Atmosféra Pluta. Vlevo snímek ze sondy, vpravo zvýrazněny vrstvy Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Atmosféra Pluta. Vlevo snímek ze sondy, vpravo zvýrazněny vrstvy
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Daniel Macháče obarvil také další, dosud nepublikovaný pohled na měsíček Nix. Nejde ještě o záběr z nejmenší vzdálenosti. Tyto snímky budou mít rozlišení 330 metrů na pixel, ale i zde už vidíme jeden výrazný kráter a také si lze povšimnout, že měsíc má vysokou odrazivost povrchu (je nápadně světlý).

Měsíc Pluta Nix pohledem kamery LORRI. Data obarvena z kamery MVIC Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Daniel Macháček
Měsíc Pluta Nix pohledem kamery LORRI. Data obarvena z kamery MVIC
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI/Daniel Macháček

Níže následují snímky z komentářem z pátku 11. 9. 2015.

Pravděpodobně jeden z nejpůsobivějších záběrů vůbec kdy publikovaných máme možnost vidět na níže uvedeném obrázku.

Krásná mozaika Pluta ze vzdálenosti 80 000 km Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Krásná mozaika Pluta ze vzdálenosti 80 000 km
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Je v něm zobrazena část povrchu, které dominuje světlá oblast přezdívaná Tombaugh Regio. Lidově je to ono známé „srdce“. Tentokrát ale jistě zaujme také množství kráterů ve spodní části snímku, navíc některé jsou zčásti zaplněny ledem. Levá dolní část snímku zobrazuje dosud v největším detailu rýhy táhnoucí se skrze pláně a vpravo dole zase poznáváme nám známé pohoří Norgay Montes, které bylo ukázáno jako vůbec první detailní snímek Pluta. Nahoře vidíme, jak polygonálně tvarovaná ledová pláň, přezdívaná Sputnik Planum, přechází do hrubě tvarovaných částí povrchu v jejím okolí. Tytéž útvary zobrazuje také mozaika uveřejněná níže. Rozlišení detailů na povrchu je 800 metrů na obrazový bod a snímek vznikl ze vzdálenosti 80 000 km.

Ukázka odlišných oblastí na Plutu ve velkém detailu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Ukázka odlišných oblastí na Plutu ve velkém detailu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Na dalším obrázku vidíme měsíc Charon. Tento snímek je nám už důvěrně známý, ovšem tentokrát není „poškozen“ kompresí. Vznikl ze vzdálenosti 470 000 km. Vidíme velkou rozdílnost povrchu měsíce Pluta, na kterém se střídají tektonické trhliny s relativně hladkým terénem, obklopeným níže položenými oblastmi vpravo. Dále tu je krátery hodně pokrytý povrch uprostřed a vlevo. Zajímavá je i různorodá odrazivost různých částí měsíce. Nechybí tmavé i světlé paprsky kolem kráterů a pozoruhodná tmavá polární oblast nahoře. Nejmenší detaily na snímku mají 4,6 km. 

Charon - snímek bez komprese ze 470 000 km Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Charon - snímek bez komprese ze 470 000 km
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Na závěr si můžeme prohlédnout svítání na Plutu. Vypadá to, že kamera New Horizons má ideální dynamický rozsah a že se můžeme těšit i na snímky s velmi slabým osvětlením, Takto byly například snímány při odletu některé části Pluta, které byly osvětleny světlem odraženým od Charona. Třeba se podaří pozorovat větší detaily, než ještě před příletem, kdy byly tyto oblasti nasvětleny Sluncem. Každopádně samotný fakt, že na Plutu vidíme krajinu za svítání ukazuje, že jeho řídká atmosféra dokáže do zastíněných oblastí dostat nějaké světelné paprsky.

Svítání na Plutu Autor: NASA/JHUAPL/SWRI
Svítání na Plutu
Autor: NASA/JHUAPL/SWRI

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA/New Horizons/poslední vědecké snímky
[2] Při další cestě do Kuiperova pásu ušetří New Horizons palivo
[3] Fotky Pluta pro Vás, pane Vítku!
[4] Aktuálně: Sonda New Horizons uspěla u Pluta



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: New horizons, Charon, NASA, Pluto


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »