Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podivný hurikán na Saturnu

Podivný hurikán na Saturnu

Saturn_Stormy_a.jpg
Kosmická sonda Cassini pozorovala na Saturnu podivnou bouři o velikosti dvě třetiny průměru Země. Něco, co dosud na žádné planetě nebylo pozorováno.

Bouře o průměru asi 8.000 km má dobře vyvinuté oko, stejně jako pozemské hurikány. Ale od nich se zcela liší. Tento obrovský "hurikán" na Saturnu vyfotografovala kosmická sonda Cassini. Vítr rotuje okolo jižního pólu rychlostí 560 km/h ve směru pohybu hodinových ručiček (opačně než na jižním pólu Země). Dosud nejvyšší změřená rychlost v pozemském hurikánu je 305 km/h. Mraky v bouřkovém prstenci se nachází o 30 až 75 km výše než centrální oko bouře, tj. 2 - 5krát výše než u hurikánů na Zemi.

"Vypadá to jako hurikán, ale nechová se to jako hurikán," řekl Andrew Ingersoll, člen týmu, který zpracovává snímky ze sondy Cassini (California Institute of Technology, Pasadena). "Ať je to cokoliv, zaměříme se na výzkum oka této bouře a zjistíme, proč tam je."

Bouřkové oko i vír mraků se podobá pozemskému hurikánu. Vědci ale zatím neví, zda "pohonem" Saturnovy bouře jsou proudy vlhkého vzduchu jako u normální vichřice. Ale tmavé bouřkové oko u pólu, hradba a spirální ramena mraků naznačují, že se jedná o "stejné" hurikány.

Bouře na Saturnu se nachází u pólu a nepohybuje se nad povrchem planety jako je tomu u pozemských hurikánů. Ale teprve další výzkum nám prozradí, zda je bouřkové oko a systém oblačnosti pevně "uzamčen" na jednom místě. Dosud pozorovaná Rudá skvrna na Jupiteru i další menší bouře na Jupiteru a Saturnu nemají bouřkové oko.

"Vypadá to, že jasná obloha nad okem sahá hluboko, přibližně 2krát hlouběji než je obvyklá úroveň oblačnosti pozorované na Saturnu," řekl Kevin Baines, člen týmu Cassini (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena), který zpracovává vizuální a infračervené snímky ze spektrometru. "To nám umožňuje dosud nejhlubší pohled do Saturna v širokém pásmu vlnových délek a odhalí tajemství tmavých mraků ve spodní části oka."

"Vítr slábne s výškou a atmosféra se jako ve výlevce stlačuje a ohřívá nad jižním pólem," řekl Richard Achterberg, člen týmu Cassini (Goddard Spaceflight Center, Greenbelt, Maryland), který zpracovává snímky z infračerveného spektrometru.

Objev této bouře nabízí "okno" do Saturna. Již předchozí pozorování dalekohledem Keck I (Mauna Kea, Havaj) prokázalo zvýšení teploty na jižním pólu Saturnu o 2,2°C (4°F). Na jižní polokouli Saturnu je v současné době léto.

Saturn_Stormy.gif
Obrázek byl vytvořen ze 14 snímků, které byly pořízeny sondou Cassini 11. října 2006 v průběhu 3 hodin. Vzdálenost Casiini od povrchu Saturna byla asi 340.000 km. Rozlišovací schopnost snímků, pořízených širokoúhlou infračervenou kamerou (752 nanometrů), je 17 km na pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute

Saturn_Stormy_b.jpg
Čtyři jednobarevné snímky byly získány kamerou ISS (Imaging Science Subsystem) a barevné ve spodní řadě (modrý a červený snímek) pak vizuálním a infračerveným spektrometrem VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer). Snímky jsou uspořádati podle rostoucí vlnové délky v nanometrech: (horní řada) 460 nm, 752 nm, 728 nm; (spodní řada) 890 nm, 2800 nm a 5000 nm. Credit: NASA/JPL/SSI/University of Arizona

Saturn_Stormy_c.jpg
Infračervený snímek Saturnova jižního pólu je složený z dat ze stejného pozorovacího období. Snímky byly pořízeny infračerveným spektrometrem CIRS (Infrared Spectrometer) a kamerou ISS (Imaging Science Subsystem). Barvy odpovídají teplotám v Kelvinech - nevelké horké místo nad pólem má podobnou velikosti jako "oko" hurikánu. Dále jsou na snímku znázorněny planetární souřadnice (šířka a délka). Credit: NASA/JPL/Space Science Institute/GSFC

Další obrázky a videa:
www.nasa.gov/cassini
saturn.jpl.nasa.gov
ciclops.org

Zdroj: ww.space.com a www.nasa.gov (Cassini)
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »