Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Podivný hurikán na Saturnu

Podivný hurikán na Saturnu

Saturn_Stormy_a.jpg
Kosmická sonda Cassini pozorovala na Saturnu podivnou bouři o velikosti dvě třetiny průměru Země. Něco, co dosud na žádné planetě nebylo pozorováno.

Bouře o průměru asi 8.000 km má dobře vyvinuté oko, stejně jako pozemské hurikány. Ale od nich se zcela liší. Tento obrovský "hurikán" na Saturnu vyfotografovala kosmická sonda Cassini. Vítr rotuje okolo jižního pólu rychlostí 560 km/h ve směru pohybu hodinových ručiček (opačně než na jižním pólu Země). Dosud nejvyšší změřená rychlost v pozemském hurikánu je 305 km/h. Mraky v bouřkovém prstenci se nachází o 30 až 75 km výše než centrální oko bouře, tj. 2 - 5krát výše než u hurikánů na Zemi.

"Vypadá to jako hurikán, ale nechová se to jako hurikán," řekl Andrew Ingersoll, člen týmu, který zpracovává snímky ze sondy Cassini (California Institute of Technology, Pasadena). "Ať je to cokoliv, zaměříme se na výzkum oka této bouře a zjistíme, proč tam je."

Bouřkové oko i vír mraků se podobá pozemskému hurikánu. Vědci ale zatím neví, zda "pohonem" Saturnovy bouře jsou proudy vlhkého vzduchu jako u normální vichřice. Ale tmavé bouřkové oko u pólu, hradba a spirální ramena mraků naznačují, že se jedná o "stejné" hurikány.

Bouře na Saturnu se nachází u pólu a nepohybuje se nad povrchem planety jako je tomu u pozemských hurikánů. Ale teprve další výzkum nám prozradí, zda je bouřkové oko a systém oblačnosti pevně "uzamčen" na jednom místě. Dosud pozorovaná Rudá skvrna na Jupiteru i další menší bouře na Jupiteru a Saturnu nemají bouřkové oko.

"Vypadá to, že jasná obloha nad okem sahá hluboko, přibližně 2krát hlouběji než je obvyklá úroveň oblačnosti pozorované na Saturnu," řekl Kevin Baines, člen týmu Cassini (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena), který zpracovává vizuální a infračervené snímky ze spektrometru. "To nám umožňuje dosud nejhlubší pohled do Saturna v širokém pásmu vlnových délek a odhalí tajemství tmavých mraků ve spodní části oka."

"Vítr slábne s výškou a atmosféra se jako ve výlevce stlačuje a ohřívá nad jižním pólem," řekl Richard Achterberg, člen týmu Cassini (Goddard Spaceflight Center, Greenbelt, Maryland), který zpracovává snímky z infračerveného spektrometru.

Objev této bouře nabízí "okno" do Saturna. Již předchozí pozorování dalekohledem Keck I (Mauna Kea, Havaj) prokázalo zvýšení teploty na jižním pólu Saturnu o 2,2°C (4°F). Na jižní polokouli Saturnu je v současné době léto.

Saturn_Stormy.gif
Obrázek byl vytvořen ze 14 snímků, které byly pořízeny sondou Cassini 11. října 2006 v průběhu 3 hodin. Vzdálenost Casiini od povrchu Saturna byla asi 340.000 km. Rozlišovací schopnost snímků, pořízených širokoúhlou infračervenou kamerou (752 nanometrů), je 17 km na pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute

Saturn_Stormy_b.jpg
Čtyři jednobarevné snímky byly získány kamerou ISS (Imaging Science Subsystem) a barevné ve spodní řadě (modrý a červený snímek) pak vizuálním a infračerveným spektrometrem VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer). Snímky jsou uspořádati podle rostoucí vlnové délky v nanometrech: (horní řada) 460 nm, 752 nm, 728 nm; (spodní řada) 890 nm, 2800 nm a 5000 nm. Credit: NASA/JPL/SSI/University of Arizona

Saturn_Stormy_c.jpg
Infračervený snímek Saturnova jižního pólu je složený z dat ze stejného pozorovacího období. Snímky byly pořízeny infračerveným spektrometrem CIRS (Infrared Spectrometer) a kamerou ISS (Imaging Science Subsystem). Barvy odpovídají teplotám v Kelvinech - nevelké horké místo nad pólem má podobnou velikosti jako "oko" hurikánu. Dále jsou na snímku znázorněny planetární souřadnice (šířka a délka). Credit: NASA/JPL/Space Science Institute/GSFC

Další obrázky a videa:
www.nasa.gov/cassini
saturn.jpl.nasa.gov
ciclops.org

Zdroj: ww.space.com a www.nasa.gov (Cassini)
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »