Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pojmenované krátery na povrchu měsíce Phoebe

Pojmenované krátery na povrchu měsíce Phoebe

sonda Cassini
sonda Cassini
Mezinárodní astronomickou unií (IAU) bylo pojmenováno 24 největší kráterů na Phoebe, malém, vnějším, retrográdně obíhajícím Saturnově měsíci.

Byly zveřejněny 2 fotomontáže měsíce Phoebe se jmény a umístěním všech 24 kráterů, které byly uznány týmem Cassini za dostatečně výrazné, aby dostaly vlastní pojmenování. Snímky pořídila sonda Cassini v červnu 2004.

IAU při přidělování názvů na povrchu planet používá pro každé těleso určitou kategorii jmen. Tento způsob umožňuje, při zaslechnutí nebo shlédnutí jména, okamžité spojení s určitým planetárním tělesem. Často se využívají jména spojená s legendami.

V řecké mytologii je Phoebe Titánka, dcera bohyně - matky Země Gáie a boha nebe Úrana a babička Apollóna. Ale její legenda je krátká a není v ní dost jmen pro všechny pozorované útvary.

"Vybrali jsme si pro Phoebe legendu o argonautech, aby to mělo nějakou souvislost s výzkumem Saturnovy soustavy sondou Cassini-Huygens " řekl Toby Owen z Havajské univerzity v Manoa. Je předsedou skupiny IAU pro vnější sluneční soustavu a mezioborový vědec mise Cassini-Huygens.

"Nemůžeme říci, že by sem naši vědci zahrnuli hrdiny jako Herkules a Atalanta, ale vybrali representanty širokého, mezinárodního spektra význačných lidí, kteří riskovali výpravy do vzdálených království v naději, že se vrátí s velkou slávou", řekl Owen.

"Vzhledem k délce a složitosti mise Cassini, je vhodné použít jména odvážných cestovatelů z jednoho z našich oblíbených mýtů," řekl Petr Thomas, člen týmu Cassini z Cornellovy univerzity (Ithaca New York) a jeden z vědců, kteří identifikovali později pojmenovávané krátery a vytvořili fotomontáž.

Phoebe je ledový, prastarý zbytek malých těles, které vznikly před 4 miliardami let ve vnějších oblastech sluneční soustavy. Muselo být zachyceno obřím Saturnem v nejrannější době formování planety.

Snímky, pořízené během nízkého přeletu sondy Cassini nad povrchem Phoebe, přinesly přesvědčivý důkaz, že tento malinký objekt může obsahovat materiál bohatý na led, pokrytý tenkými vrstvami tmavého materiálu o tloušťce snad 300 až 500 m. Povrch Phoebe je také pokryt velkými a malými krátery. Snímky odhalují jasné "pruhy" na stěnách největších kráterů, jasné paprsky, který začínají v menších kráterech a nepřerušované rýhy na většině povrchu. Krátery na měsíci Phoebe jsou považovány za výsledek srážek s menšími objekty.

"Od prvopočátku zkoumání světa si lidé dělali mapy dokumentující, kde byli a jak se tam dostali," řekl Torrence Johnson, člen týmu Cassini v NASA JPL v Pasadeně (Kalifornie), který spolupracoval s IAU při pojmenování kráterů. "Přidělení jmen místům na mapě je základní částí tohoto postupu. Se jmény kráterů na povrchu, se nyní Phoebe připojí ke zmapovaným světům."

sonda Cassini
sonda Cassini

Zdroj: www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »