Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární „hot spot“ („horká skvrna“) na Saturnu

Polární „hot spot“ („horká skvrna“) na Saturnu

hexagon.jpg
Sonda Cassini pořídila první detailní snímky neočekávaného horkého cyklonální víru na severním pólu Saturnu, kde už více než 10 let trvá polární zima. Proto je zdroj tepla, který generuje „horkou skvrnu“ („hot spot“), záhadou.

Severní horké místo se nápadně podobné jižnímu pólu, ale tam panuje Sluncem prozářené léto. Zatímco vědci o horkém místě na Saturnově jižním pólu věděli již z předchozích pozorování na observatoři W. M. Keck Observatory (Havaj), vír na severním pólu byl překvapením. Astronomové zveřejnili tento objev 4. ledna v Science.

„Předpokládali jsme, že horké místo na jižním pólu je spojeno s intenzitou slunečního záření,“ řekl Glenn Orton (JPL, Pasadena a CIRS/Cassini).

Infračervená data ukázala, že víření atmosférické oblačnosti kolem temného severního pólu má téměř stejnou strukturu i teplotu jako na Sluncem ozářeném jižním pólu. Oba polární víry se zdají být dlouhodobé a pravděpodobně jsou součástí samotného Saturnu a nesouvisí se sezónními změnami.

Ačkoliv jsou si oba polární regiony podobné, v jednom se liší. U severního pólu, nově objevený vír je zřetelně orámován starým a dosud nevysvětleným polárním hexagonem (šestiúhelníkem). Tento záhadný vzhled, zahrnující celý severní pól, byl poprvé spatřen už v 80. letech sondami Voyagerem 1 a 2. Infračervené kamery sondy Cassini také objevily hexagon hluboko v atmosférických mracích počátkem roku 2007. „Hnací sílu globálního pohybu Saturnovy atmosféry ještě potřebujeme lépe pochopit,“ řekl planetolog Leigh Fletcher (University of Oxford).

Zima trvá na Saturnu asi 15 let. Vědci předpovídají, že v nadcházejících letech při změně „ročního“ období se změní i Saturnův severní pól a nastane zde polární den. Astronomové budou schopni si ve slunečním světle prohlížet rychle kroužící mraky tak, jak jsou nyní viditelné na jižním pólu. „Ale Saturn nás může znovu překvapit,“ říká Fletcher.

„Skutečnost, že podobné horké místo má Neptun u jižního pólu, povzbuzuje naši chuť studovat překvapující dynamiku polárních oblastí dalších plynných obrů,“ říká Fletcher.

Více informací o Jupiterových pólech by měla přinést mise JUNO (NASA), jejíž start je naplánován na rok 2011 a přílet k Jupiteru na rok 2016.

Zdroj: http://saturn.jpl.nasa.gov




O autorovi



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »