Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární čepička Marsu vypovídá o změnách klimatu

Polární čepička Marsu vypovídá o změnách klimatu

Výškový profil severní polární čepičky Marsu
Výškový profil severní polární čepičky Marsu
Nové trojrozměrné snímky severní polární čepičky potvrzují, že jednotlivé vrstvy ledu jsou utvořeny v souladu s teoretickými modely změn dlouhodobého klimatu Marsu v průběhu uplynulých několika miliónů roků. Snímky byly pořízeny na základě dat z radaru, který je nainstalován na palubě americké sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter).

Uspořádání vrstev je v souladu s výsledky modelování cyklů klimatických změn, které poskytují představu o tom, jak se jednotlivé vrstvy vytvářely. Tyto na led velmi bohaté vrstvy depozitů pokrývají oblast o jednu třetinu větší, než je rozloha Texasu a postupně se nahromadily do výšky přes 2 km.

"Rozdílné vlastnosti jednotlivých vrstev umožňují jejich rozlišení pomocí radaru," říká Nathaniel Putzig (Southwest Research Institute, Boulder, Colorado), člen vědeckého týmu pro Shallow Radar na palubě sondy MRO. "Charakter odrazivosti nám podává informace o odlišných vlastnostech materiálu v jednotlivých vrstvách."

Již dřívější radarová pozorování vypovídala o tom, že jednotlivé usazené vrstvy severní polární čepičky Marsu jsou vytvořeny převážně z vodního ledu. Odlišení jednotlivých vrstev ledu na radarovém snímku je vysvětlováno rozdíly v koncentraci horniny, tvořené směsí ledu a prachu. Pro porovnání, tyto usazeniny na Marsu obsahují více než jednu třetinu zásob ledu Grónského ledovce.

Nathaniel Putzig a 9 spoluautorů vyhotovili zprávu, která shrnuje výsledky zpracování 358 radarových snímků. Zpráva byla přijata k publikování v časopise Icarus.

Radarový průřez vrstvami severní polární čepičky Marsu
Radarový průřez vrstvami severní polární čepičky Marsu
Radarová pozorování poskytla průřezový pohled jednotlivými vrstvami usazenin severní polární čepičky a ukazují, že oblasti s vysokou odrazivostí se střídají s velmi homogenními vrstvami s nižší odrazivostí. Zákonitosti, jak se tyto dva typy odlišných vrstev střídají, jsou v souladu s modely změn sklonu rotační osy Marsu, což vytvářelo změny v klimatu planety během uplynulých 4 miliónů roků. Více než posledních 300 000 let marťanské historie existovaly periody méně dramatických výkyvů ve sklonu rotační osy planety než v období předcházejících 600 000 roků.

Vědci rovněž navrhli mechanismus, jak mohly tyto rozdílné vrstvy vzniknout. Pozorované struktury nejsou zcela v souladu s dřívějšími interpretacemi, že prachové vrstvy v těchto zónách vznikly v průběhu period s vysokým sklonem rotační osy, kdy sluneční záření dopadající do polární oblasti vedlo k sublimaci horních vrstev ledu, čímž se zvýšila koncentrace prachu. Spíše se hodí alternativní interpretace, že vrstvy prachu se prostě ukládaly během období, kdy atmosféra byla více zaprášená.

Nové radarové mapování rozsahu a hloubky uložených vrstev v oblasti severního pólu odhalilo, že geografický střed ledových depozitů se pravděpodobně posunul o více než 400 km minimálně jednou během posledních několika málo miliónů roků.

"Radar sondy poskytnul senzační výsledky," říká Jeffrey Plaut (NASA's Jet Propulsion Laboratory, Pasadena, Kalifornie), spoluautor publikované zprávy. "Zmapovali jsme souvisle podpovrchové vrstvy a získali trojrozměrnou podobu rozsáhlé oblasti."

Řízení radaru s označením Shallow Radar zajišťovala Italská kosmická agentura ISA, která jej dodala jako součást vybavení americké sondy MRO (Mars Reconnaissance Orbiter). Sonda zahájila výzkum Marsu pomocí šesti vědeckých přístrojů v roce 2006. Na Zemi vyslala mnohem více dat, než ostatní dřívější i současné sondy dohromady.

Zdroj: mpfwww.jpl.nasa
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »