Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární záře na Saturnu v novém světle

Polární záře na Saturnu v novém světle

Polární záře na planetě Saturn
Polární záře na planetě Saturn
Nové fotografie včetně videozáznamu ukazují mihotající se polární záři na Saturnu. Informace pomohou astronomům lépe pochopit, co je zdrojem jedné z nepůsobivějších světelných show ve Sluneční soustavě.

Videozáznamy a fotografie jsou součástí nového výzkumu, kdy byly vůbec poprvé shromážděny informace o polární záři z kompletního katalogu snímků planety Saturn, pořízených prostřednictvím vizuálního a infračerveného spektrometru VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy NASA s názvem Cassini. Tyto fotografie společně s předběžnými výsledky prezentoval 24. 9. 2010 Tom Stallard, vedoucí vědecký pracovník podílející se na zpracování výsledků z přístroje VIMS, a to na Evropské planetární vědecké konferenci v Římě.

Na videozáznamu je vidět, jak se polární záře na Saturnu zřetelně mění během místního dne, který trvá přibližně 10 hodin 47 minut. Na polední a půlnoční straně můžeme spatřit výrazné zjasnění polární záře pozorovatelné v období několika hodin, což naznačuje, že zjasnění má určitou souvislost s polohou Slunce. Ostatní charakteristické útvary rotují společně s planetou, takže se ve stejném čase objevují na stejném místě i při následujících otočkách. Z toho vyplývá, že jsou přímo ovládány orientací magnetického pole planety Saturn.

"Polární záře na Saturnu jsou velmi komplikované a my jsme teprve na začátku pochopení všech faktorů, které to způsobují," říká Tom Stallard. "Tato studie poskytne širší pohled na obrovskou rozmanitost polárních září na Saturnu a ukáže nám, jak lépe porozumět změnám jejich vzhledu."

Polární záře na planetě Saturn
Polární záře na planetě Saturn
Polární záře v atmosféře Saturnu nastávají za podobných podmínek jako na Zemi (severní a jižní polární záře). Částice slunečního větru jsou usměrňovány magnetickým polem Saturnu směrem k planetárním pólům, kde reagují s elektricky nabitými částicemi plynu (plazmy) v horních vrstvách atmosféry a emitují světelné záření. Avšak na Saturnu mohou být vlastnosti polárních září rovněž ovlivňovány elektromagnetickými vlnami, generovanými při pohybu měsíců planety skrz plazmu, která zaplňuje rozsáhlou magnetosféru planety.

Již dřívější data ze sondy Cassini poskytla velký počet detailních momentek polárních září. Avšak porozumění jejich celkové povaze vyžaduje obrovské množství pozorování, která mohou být obtížná, protože pozorovací čas sondy Cassini v blízkosti planety je velmi žádaný a její přístroje jsou směrovány na mnoho dalších cílů.

Nicméně pozorování četných dalších vědeckých cílů na planetě Saturn pomocí přístroje VIMS rovněž většinou zahrnuje informace o polárních zářích. Někdy mohou být dobře viditelné, ale někdy jsou k dispozici pouze komplexní obrázky. Tento široký záběr pozorování umožňuje vědcům porozumět polárním zářím všeobecně, spíše než ojedinělé byť nádherné případy pozorování polárních září.

Tom Stallard se svými spolupracovníky již prozkoumal přibližně 1 000 snímků z celkového počtu 7 000, které sonda Cassini pořídila pomocí přístroje VIMS. Všechny zachycují oblasti v místech výskytu polárních září na planetě Saturn.

Nové snímky v tzv. falešných barvách ukazují svítící polární záře na Saturnu (zelená barva) v okolí jižního pólu. "Detailní výzkumy jako je studium polárních září na Saturnu pomáhají porozumět tomu, jak jsou podobné jevy generovány na Zemi a jaká je podstata interakcí mezi magnetosférou a nejvyššími vrstvami atmosféry Saturnu," říká Linda Spilker(ová), Jet Propulsion Laboratory, NASA.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »