Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární záře na Saturnu v novém světle

Polární záře na Saturnu v novém světle

Polární záře na planetě Saturn
Polární záře na planetě Saturn
Nové fotografie včetně videozáznamu ukazují mihotající se polární záři na Saturnu. Informace pomohou astronomům lépe pochopit, co je zdrojem jedné z nepůsobivějších světelných show ve Sluneční soustavě.

Videozáznamy a fotografie jsou součástí nového výzkumu, kdy byly vůbec poprvé shromážděny informace o polární záři z kompletního katalogu snímků planety Saturn, pořízených prostřednictvím vizuálního a infračerveného spektrometru VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy NASA s názvem Cassini. Tyto fotografie společně s předběžnými výsledky prezentoval 24. 9. 2010 Tom Stallard, vedoucí vědecký pracovník podílející se na zpracování výsledků z přístroje VIMS, a to na Evropské planetární vědecké konferenci v Římě.

Na videozáznamu je vidět, jak se polární záře na Saturnu zřetelně mění během místního dne, který trvá přibližně 10 hodin 47 minut. Na polední a půlnoční straně můžeme spatřit výrazné zjasnění polární záře pozorovatelné v období několika hodin, což naznačuje, že zjasnění má určitou souvislost s polohou Slunce. Ostatní charakteristické útvary rotují společně s planetou, takže se ve stejném čase objevují na stejném místě i při následujících otočkách. Z toho vyplývá, že jsou přímo ovládány orientací magnetického pole planety Saturn.

"Polární záře na Saturnu jsou velmi komplikované a my jsme teprve na začátku pochopení všech faktorů, které to způsobují," říká Tom Stallard. "Tato studie poskytne širší pohled na obrovskou rozmanitost polárních září na Saturnu a ukáže nám, jak lépe porozumět změnám jejich vzhledu."

Polární záře na planetě Saturn
Polární záře na planetě Saturn
Polární záře v atmosféře Saturnu nastávají za podobných podmínek jako na Zemi (severní a jižní polární záře). Částice slunečního větru jsou usměrňovány magnetickým polem Saturnu směrem k planetárním pólům, kde reagují s elektricky nabitými částicemi plynu (plazmy) v horních vrstvách atmosféry a emitují světelné záření. Avšak na Saturnu mohou být vlastnosti polárních září rovněž ovlivňovány elektromagnetickými vlnami, generovanými při pohybu měsíců planety skrz plazmu, která zaplňuje rozsáhlou magnetosféru planety.

Již dřívější data ze sondy Cassini poskytla velký počet detailních momentek polárních září. Avšak porozumění jejich celkové povaze vyžaduje obrovské množství pozorování, která mohou být obtížná, protože pozorovací čas sondy Cassini v blízkosti planety je velmi žádaný a její přístroje jsou směrovány na mnoho dalších cílů.

Nicméně pozorování četných dalších vědeckých cílů na planetě Saturn pomocí přístroje VIMS rovněž většinou zahrnuje informace o polárních zářích. Někdy mohou být dobře viditelné, ale někdy jsou k dispozici pouze komplexní obrázky. Tento široký záběr pozorování umožňuje vědcům porozumět polárním zářím všeobecně, spíše než ojedinělé byť nádherné případy pozorování polárních září.

Tom Stallard se svými spolupracovníky již prozkoumal přibližně 1 000 snímků z celkového počtu 7 000, které sonda Cassini pořídila pomocí přístroje VIMS. Všechny zachycují oblasti v místech výskytu polárních září na planetě Saturn.

Nové snímky v tzv. falešných barvách ukazují svítící polární záře na Saturnu (zelená barva) v okolí jižního pólu. "Detailní výzkumy jako je studium polárních září na Saturnu pomáhají porozumět tomu, jak jsou podobné jevy generovány na Zemi a jaká je podstata interakcí mezi magnetosférou a nejvyššími vrstvami atmosféry Saturnu," říká Linda Spilker(ová), Jet Propulsion Laboratory, NASA.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »