Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Polární záře na Saturnu v novém světle

Polární záře na Saturnu v novém světle

Polární záře na planetě Saturn
Polární záře na planetě Saturn
Nové fotografie včetně videozáznamu ukazují mihotající se polární záři na Saturnu. Informace pomohou astronomům lépe pochopit, co je zdrojem jedné z nepůsobivějších světelných show ve Sluneční soustavě.

Videozáznamy a fotografie jsou součástí nového výzkumu, kdy byly vůbec poprvé shromážděny informace o polární záři z kompletního katalogu snímků planety Saturn, pořízených prostřednictvím vizuálního a infračerveného spektrometru VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy NASA s názvem Cassini. Tyto fotografie společně s předběžnými výsledky prezentoval 24. 9. 2010 Tom Stallard, vedoucí vědecký pracovník podílející se na zpracování výsledků z přístroje VIMS, a to na Evropské planetární vědecké konferenci v Římě.

Na videozáznamu je vidět, jak se polární záře na Saturnu zřetelně mění během místního dne, který trvá přibližně 10 hodin 47 minut. Na polední a půlnoční straně můžeme spatřit výrazné zjasnění polární záře pozorovatelné v období několika hodin, což naznačuje, že zjasnění má určitou souvislost s polohou Slunce. Ostatní charakteristické útvary rotují společně s planetou, takže se ve stejném čase objevují na stejném místě i při následujících otočkách. Z toho vyplývá, že jsou přímo ovládány orientací magnetického pole planety Saturn.

"Polární záře na Saturnu jsou velmi komplikované a my jsme teprve na začátku pochopení všech faktorů, které to způsobují," říká Tom Stallard. "Tato studie poskytne širší pohled na obrovskou rozmanitost polárních září na Saturnu a ukáže nám, jak lépe porozumět změnám jejich vzhledu."

Polární záře na planetě Saturn
Polární záře na planetě Saturn
Polární záře v atmosféře Saturnu nastávají za podobných podmínek jako na Zemi (severní a jižní polární záře). Částice slunečního větru jsou usměrňovány magnetickým polem Saturnu směrem k planetárním pólům, kde reagují s elektricky nabitými částicemi plynu (plazmy) v horních vrstvách atmosféry a emitují světelné záření. Avšak na Saturnu mohou být vlastnosti polárních září rovněž ovlivňovány elektromagnetickými vlnami, generovanými při pohybu měsíců planety skrz plazmu, která zaplňuje rozsáhlou magnetosféru planety.

Již dřívější data ze sondy Cassini poskytla velký počet detailních momentek polárních září. Avšak porozumění jejich celkové povaze vyžaduje obrovské množství pozorování, která mohou být obtížná, protože pozorovací čas sondy Cassini v blízkosti planety je velmi žádaný a její přístroje jsou směrovány na mnoho dalších cílů.

Nicméně pozorování četných dalších vědeckých cílů na planetě Saturn pomocí přístroje VIMS rovněž většinou zahrnuje informace o polárních zářích. Někdy mohou být dobře viditelné, ale někdy jsou k dispozici pouze komplexní obrázky. Tento široký záběr pozorování umožňuje vědcům porozumět polárním zářím všeobecně, spíše než ojedinělé byť nádherné případy pozorování polárních září.

Tom Stallard se svými spolupracovníky již prozkoumal přibližně 1 000 snímků z celkového počtu 7 000, které sonda Cassini pořídila pomocí přístroje VIMS. Všechny zachycují oblasti v místech výskytu polárních září na planetě Saturn.

Nové snímky v tzv. falešných barvách ukazují svítící polární záře na Saturnu (zelená barva) v okolí jižního pólu. "Detailní výzkumy jako je studium polárních září na Saturnu pomáhají porozumět tomu, jak jsou podobné jevy generovány na Zemi a jaká je podstata interakcí mezi magnetosférou a nejvyššími vrstvami atmosféry Saturnu," říká Linda Spilker(ová), Jet Propulsion Laboratory, NASA.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »