Potvrzena existence nejvzdálenějšího objektu Sluneční soustavy
Autor: NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva
Planetka s přezdívkou „Farfarout“ a s oficiálním předběžným označením 2018 AG37 má potvrzenou velmi protáhlou oběžnou dráhu, na které se dostává do vzdálenosti 175 AU (astronomických jednotek) v době, kdy je nejdále od Slunce. Na druhé straně se dostává dovnitř dráhy planety Neptun, a to na vzdálenost 27 AU, když je Slunci nejblíže. Jeho průměrná vzdálenost od Slunce je 132 AU; pro porovnání: Pluto obíhá kolem Slunce v průměrné vzdálenosti 39 AU. Těleso označené 2018 AG37 obdrží oficiální pojmenování – podobně jako Sedna a další podobné objekty – později, až budou v průběhu příštích několika roků jejich dráhy lépe určeny.
Planetka 2018 AG37 byla astronomy poprvé zaregistrována v roce 2018 pomocí dalekohledu Subaru s objektivem o průměru 8,3 metru, který je umístěn na vrcholu Mauna Kea na Havaji. Jedná se o doposud nejvzdálenější transneptunický objekt, který byl objeven v rámci pátrání po hypotetické deváté planetě.
Jeden oběh planetky kolem Slunce trvá přibližně 1 000 roků, přičemž pokaždé křižuje dráhu planety Neptun. To znamená, že pravděpodobně zakusila mnohokrát silné gravitační interakce s Neptunem v průběhu existence Sluneční soustavy, a to je důvod, proč má tak značně protáhlou eliptickou oběžnou dráhu.
Autor: Roberto Molar Candanosa/Scott S. Sheppard, Carnegie Institution for Science/Brooks Bays, University
Planetka 2018 AG37 je velmi slabá. Na základě její jasnosti a vzdálenosti od Slunce David Tholen se svými spolupracovníky odhadnul její průměr zhruba na 400 kilometrů, čímž se zařadila daleko od spodního limitu trpasličích planet za předpokladu, že se jedná o objekty bohaté na led.
„Objev planetky Farfarout ukazuje naše zvyšující se schopnosti mapovat vnější oblasti Sluneční soustavy a pozorovat stále vzdálenější tělesa u okraje našeho planetárního systému,“ říká Scott S. Sheppard, astronom na Carnegie Institution for Science. „Pouze pokroky v uplynulých několika letech týkající se velkých digitálních kamer na velkých dalekohledech umožnily objevovat velmi vzdálená tělesa, jako je Farfarout.“
I když některé z těchto vzdálených objektů jsou docela velké a dosahují velikosti trpasličích planet, jen docela slabě září, protože se nacházejí ve velmi velkých vzdálenostech od Slunce. Farfarout může být pouze pověstnou špičkou ledovce mezi objekty ve Sluneční soustavě, které jsou extrémně daleko od naší denní hvězdy.
Autor: Wikipedia
„Orbitální dynamika planetky Farfarout nám může pomoci lépe porozumět vzniku Neptunu a jeho vývoji, třebaže byla pravděpodobně vyvržena do vnějších oblastí Sluneční soustavy v důsledku příliš těsného přiblížení k Neptunu v dávné minulosti,“ říká Chad Trujillo, astronom na Department of Astronomy and Planetary Science at Northern Arizona University. „Farfarout bude pravděpodobně znovu silně interagovat s Neptunem, protože jejich dráhy se budou i nadále křižovat.“
Nová pozorování planetky Farfarout s označením 2018 AG37 jsou publikována v Minor Planet Electronic Circular.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci-news.com
[2] space.com
[3] en.wikipedia.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
