Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Pozorování velké sluneční skvrny NOAA 12192 z hvězdárny Valašské Meziříčí

Pozorování velké sluneční skvrny NOAA 12192 z hvězdárny Valašské Meziříčí

Skvrna v AR 12192 Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Skvrna v AR 12192
Autor: Hvězdárna Valašské Meziříčí
Pozorování Slunce mělo a má na Hvězdárně Valašské Meziříčí významné místo, a tak když se v druhé polovině října na Slunci objevila velká skvrna s označením NOAA 12192, nemohli jsme si ani my její pozorování nechat ujít. A to i přesto, že pozorovací podmínky nám příliš nepřály, a to zejména kvůli vysoké oblačnosti a špatným seeingem.

     Při pozorování Slunce na hvězdárně Valašské Meziříčí se zaměřujeme převážně na snímkování aktivních oblastí, monitorování erupční aktivity, ale i na protuberance či filamenty. Tyto projevy sluneční aktivity snímáme jak ve vrstvě fotosféry, tak i v chromosféře, a to ve spektrální čáře vodíku (H-alfy) a vápníku (CaII K). Toto snímkování slouží především pro následné studium chování aktivních oblastí a projevy jejich aktivity. 

       O co to vlastně v případě sluneční skvrny pozorujeme? Jedná se o místa, která mají nižší teplotu než okolní fotosféra. Důvodem lokálního ochlazení je přítomnost silných lokálních magnetických polí, které zbrzdí konvekci a tím se sníží přísun energie z podpovrchových vrstev na povrch. Aktivní oblast 12 192 zaujala astronomickou obec svou velikostí, jednalo se největší skupinu skvrn tohoto slunečního cyklu.

    Skvrnu jsme poprvé na hvězdárně Valašské Meziříčí pozorovali 19. října 2014, kdy se nacházela na východním okraji Slunce. Dále byla s ohledem na počasí snímána ve dnech 21., 26., 27., 28. a naposledy 29. října 2014. Následující den se již skryla za západní okraj Slunce. 

    S výskytem velké skvrny na Slunci samozřejmě souvisela i zvýšená erupční aktivita v této aktivní oblasti. Během doby, po kterou byla skvrna viditelná, se zde odehrálo velké množství erupcí, z nichž 8 máme odpozorováno, ať už jejich celý průběh nebo alespoň jejich část.  Dvě největší erupce v této oblasti o mohutnosti X, které proběhly 26. a 27.10 z důvodu špatných pozorovacích podmínek zachycené bohužel nemáme. 

Erupce v aktivní oblasti NOAA 12192 zachycené na Hvězdárně Valašské Meziříčí: 

·    21.10.2014 s maximem 12:28 UT erupce C4.4 
·    21.10.2014 s maximem 13:38 UT erupce M1.2
·    26.10.2014 s maximem 13:09 UT erupce C9.2
·    27.10.2014 s maximem 10.09 UT erupce M6.7
·    28.10.2014 s maximem 08:24 UT erupce C6.5
·    28.10.2014 s maximem 11:06 UT erupce C5.3
·    29.10.2014 s maximem 08.20 UT erupce M1.0
·    29.10.2014 s maximem 10:01 UT erupce M1.2

    Sluneční erupce jsou klasifikovány jako A, B, C, M a nejsilnější X. Tato klasifikace je založena na měření toku záření na měkkých rentgenových délkách a to ve wattech na metr čtvereční (W/m2). Každá třída má vrcholný tok vždy desetkrát vyšší než předchozí. Nejvyšší třída X znamená tok záření větší než 10-4 W/m2 . Silnějším M a X třídám erupcí je často přisuzována řada účinků na Zemi. Americké družice GOES mají na palubě spektrometry, který tok slunečního záření neustále měří a zaznamenávají tak probíhající erupce. Toto můžete sledovat na internetových stránkách http://www.swpc.noaa.gov/rt_plots/xray_1m.html

   Překvapením bylo, že žádná z erupcí nevyprodukovala CME, tedy výron koronální hmoty. Přitom pokud se erupce odehraje blízko středu disku a zároveň na západní polokouli Slunce, je v důsledku stočení magnetického pole vysoká pravděpodobnost, že takový plazmový oblak narazí na zemskou magnetosféru. Bohužel v tomto případě se tak nestalo, a to ani v případě erupcí třídy X , které tuto aktivní oblast doprovázeli. Příznivci polárních září tak měli i tentokrát smůlu. 

 

UKÁZKY POZOROVÁNÍ 

FOTOSFÉRA 

Sluneční skvrna 12192 zachycená 21.10.2014 v 11:03:30 UT ve fotosféře. Na snímku je vidět granulace a také jemná struktura v penumbře. Penumbra (polostín) je ta část aktivní oblasti, která obklopuje tmavší část nazvanou umbra (stín).

 

Oblast 12192 zachycená o pár dní později, 29.10.2014 v 10:57:05 UT, již u západního okraje Slunce. Vidíme jak se skvrna jako celek postupně vyvíjela. Nejvíce je to vidět na největší skvrně z aktivní oblasti.

 

CHROMOSFÉRA 

Na tomto snímku si skupinu skvrn a její okolí můžete prohlédnout v nižší chromosféře tedy přes filtr, který propouští pouze spektrální čáru Ca II K. Snímek byl pořízený 21.10.2014 v 11:21:08 UT.

Snímek byl pořízený 28.10.2014 ve 08:35:33 UT spektrální čáře vápníku (CaII K). Opět zde vidíme vývoj skvrny v průběhu několika dní.

Zde je aktivní oblast 12192 zachycena přes filtr H-alfa, který nám umožňuje vidět část sluneční atmosféry zvanou chromosféra. Snímek je pořízen dne 27.10.2014 v 09:34:30 UT.

Skvrna v oblasti H-alfy o den později, tedy 28.10.2014 v 09:32:26 UT.

ERUPCE 

Začínající erupce na snímku skvrny pořízeního dne 21.10.2014 v 12:30:00 UT ve spektrální čáře vápníku. Jednalo se o erupci o mohutnosti C4.4, jejíž snímání narušila přecházející oblačnost.

Vývoj erupce o mohutnosti C6.5 ve spektrální čáře vápníku. Snímky byly pořízeny 28.10 v rozmezí od 08:21:28 UT do 08:27:56 UT. 

Vývoj erupce o mohutnosti C5.3, která proběhla v aktivní oblasti 12192. Snímky jsou pořízeny 28.10 v rozmezí v 11:05:10 UT až 11:21:12 UT . Snímky jsou ovlivněny špatnými pozorovacími podmínkami.

Vývoj protuberance v aktivní oblasti 12192. Snímky jsou pořízeny 29.10. 2014 v rozmezí 09:47:33 UT až 10:09:16 UT.

     Hvězdárna Valašské Meziříčí má velké množství napozorovaných dat této skvrny. Snímky postupně zpracováváme. Nyní se skvrna nachází opět na východním okraji Slunce (pod číslem NOAA 12209). Jak vidíme, zmenšila se, a tím i její erupční aktivita. 

 

Skvrna NOAA 12209 vyfocená 13.11.2014 přes H-alfa filtr na východním okraji Slunce. Snímek je focen v 11:56:39 UT. Pozorování opět rušila vysoká oblačnost.




O autorovi

Sylvie Gorková

Sylvie Gorková

O astronomii se zajímá od svých 15 let. Pochází z Kroměříže. Zde se také na místní hvězdárně zapojila do aktivního pozorování meteorů. Je členkou Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH).V současné době pracuje jako odborný pracovník Hvězdárny Valašské Meziříčí. Od roku 2012 publikuje články na stránkách SMPH, od roku 2014 pak také na astro.cz a na stránkách hvězdárny Valašské Meziříčí.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »