Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přechod Merkuru přes Slunce – pohled z Marsu

Přechod Merkuru přes Slunce – pohled z Marsu

Pojízdná laboratoř NASA s názvem Curiosity Autor: NASA
Pojízdná laboratoř NASA s názvem Curiosity
Autor: NASA
Pojízdná laboratoř Curiosity, kterou organizace NASA vyslala v roce 2012 na Mars, vyfotografovala planetu Merkur přecházející před kotoučem Slunce. Při pohledu z Marsu byla planeta viditelná jako slabá skvrna pohybující se napříč pozorovatelnou polokoulí Slunce.

Jedná se o první tranzit planety přes Slunce, který byl pozorován z jiného tělesa než ze Země, a také vůbec první zobrazení Merkuru při pohledu z povrchu Marsu. Merkur zaplnil pouze jednu šestinu obrazového bodu (pixelu), protože byl pozorován z tak velké vzdálenosti, že tmavá skvrna neměla jasně zřetelný tvar. Její pozice na Slunci však odpovídala předpokládané dráze na základě provedených výpočtů.

Úkaz zaznamenaný kamerami na palubě pojízdné laboratoře Curiosity si můžete prohlédnout na následujícím odkazu.

„Toto je další potvrzení významu planetárních tranzitů pro historii pozemské astronomie,“ říká Mark Lemmon, Texas A&M University, College Station, člen vědeckého týmu laboratoře Curiosity. „Pozorování přechodů Venuše přes sluneční disk byla využita k určení velikosti Sluneční soustavy, přechody planety Merkur použili astronomové k určení průměru Slunce.“

Přechod Merkuru přes Slunce při pohledu z Marsu Autor: NASA
Přechod Merkuru přes Slunce při pohledu z Marsu
Autor: NASA
Přechod Merkuru zaznamenala dne 3. června 2014 vědecká laboratoř Curiosity, která se nachází uvnitř kráteru Gale na povrchu planety Mars. Kromě „rozmazané skvrny“ představující planetu Merkur vidíme na povrchu Slunce také dvě sluneční skvrny přibližně odpovídající velikosti Země. Tyto skvrny se pohybují pouze v důsledku rotace Slunce – jejich pohyb je tudíž pomalejší než byl pohyb Merkuru.

Mnoho pozorovatelů na Zemi sledovalo přechod planety Venuše přes sluneční kotouč v červnu 2012, což byl poslední přechod Venuše v tomto století. Příští přechod Merkuru přes Slunce pozorovatelný ze Země nastane 9. května 2016. Přechody Merkuru a Venuše jsou z povrchu rudé planety pozorovatelné mnohem častěji než ze Země. Planeta Mars rovněž poskytuje výhodnou pozici pro pozorování přechodů Země přes Slunce. Pokud by se na Marsu nacházeli kosmonauti, měli by v tomto století možnost pozorovat přechod Merkuru přes Slunce (duben 2015), přechod Venuše (srpen 2030) a tranzit Země (listopad 2084).

Jedním z hlavních cílů pojízdně vědecké laboratoře NASA s názvem Curiosity je zhodnotit dávné podmínky na Marsu z hlediska obyvatelnosti a studovat významné změny podmínek marťanského prostředí či možnosti realizování pilotovaných expedic na rudou planetu.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »