Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Přechod Merkuru přes Slunce – pohled z Marsu

Přechod Merkuru přes Slunce – pohled z Marsu

Pojízdná laboratoř NASA s názvem Curiosity Autor: NASA
Pojízdná laboratoř NASA s názvem Curiosity
Autor: NASA
Pojízdná laboratoř Curiosity, kterou organizace NASA vyslala v roce 2012 na Mars, vyfotografovala planetu Merkur přecházející před kotoučem Slunce. Při pohledu z Marsu byla planeta viditelná jako slabá skvrna pohybující se napříč pozorovatelnou polokoulí Slunce.

Jedná se o první tranzit planety přes Slunce, který byl pozorován z jiného tělesa než ze Země, a také vůbec první zobrazení Merkuru při pohledu z povrchu Marsu. Merkur zaplnil pouze jednu šestinu obrazového bodu (pixelu), protože byl pozorován z tak velké vzdálenosti, že tmavá skvrna neměla jasně zřetelný tvar. Její pozice na Slunci však odpovídala předpokládané dráze na základě provedených výpočtů.

Úkaz zaznamenaný kamerami na palubě pojízdné laboratoře Curiosity si můžete prohlédnout na následujícím odkazu.

„Toto je další potvrzení významu planetárních tranzitů pro historii pozemské astronomie,“ říká Mark Lemmon, Texas A&M University, College Station, člen vědeckého týmu laboratoře Curiosity. „Pozorování přechodů Venuše přes sluneční disk byla využita k určení velikosti Sluneční soustavy, přechody planety Merkur použili astronomové k určení průměru Slunce.“

Přechod Merkuru přes Slunce při pohledu z Marsu Autor: NASA
Přechod Merkuru přes Slunce při pohledu z Marsu
Autor: NASA
Přechod Merkuru zaznamenala dne 3. června 2014 vědecká laboratoř Curiosity, která se nachází uvnitř kráteru Gale na povrchu planety Mars. Kromě „rozmazané skvrny“ představující planetu Merkur vidíme na povrchu Slunce také dvě sluneční skvrny přibližně odpovídající velikosti Země. Tyto skvrny se pohybují pouze v důsledku rotace Slunce – jejich pohyb je tudíž pomalejší než byl pohyb Merkuru.

Mnoho pozorovatelů na Zemi sledovalo přechod planety Venuše přes sluneční kotouč v červnu 2012, což byl poslední přechod Venuše v tomto století. Příští přechod Merkuru přes Slunce pozorovatelný ze Země nastane 9. května 2016. Přechody Merkuru a Venuše jsou z povrchu rudé planety pozorovatelné mnohem častěji než ze Země. Planeta Mars rovněž poskytuje výhodnou pozici pro pozorování přechodů Země přes Slunce. Pokud by se na Marsu nacházeli kosmonauti, měli by v tomto století možnost pozorovat přechod Merkuru přes Slunce (duben 2015), přechod Venuše (srpen 2030) a tranzit Země (listopad 2084).

Jedním z hlavních cílů pojízdně vědecké laboratoře NASA s názvem Curiosity je zhodnotit dávné podmínky na Marsu z hlediska obyvatelnosti a studovat významné změny podmínek marťanského prostředí či možnosti realizování pilotovaných expedic na rudou planetu.

Zdroj: www.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »