Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Premiéra sci-fi filmu Sunshine

Premiéra sci-fi filmu Sunshine

sun00060716.jpg
Ve čtvrtek 19. dubna 2007 má českou premiéru britský sci-fi film Sunshine. Děj se odehrává v roce 2057, kdy je ke Slunci vyslána záchranná výprava, která v něm má znovu zažehnout jaderné reakce. Jinak totiž hrozí zánik života na Zemi, protože planeta pomalu zamrzá.

Co se týká věrohodnosti, některé informace jsou velmi zavádějící, přestože film měl své odborné poradce: Prof. Robin Marshall (University of Manchester) a Dr. Brian Cox (CERN).

Největší slabinou je vyhasínání Slunce již za 50 let, přestože vědci ví, že ještě alespoň 1 miliardu let bude Slunce schopno život na Zemi podporovat. Coxe to vyřešil pomocí teoretických částic Q-balls, které by ve Slunci rozložily protony a neutrony na kvarky a Slunce by vybuchlo. Z odborného hlediska jsou myšlenky Coxe čistě spekulativní, ale pro filmové tvůrce vyhovující. Zejména, když mohou ke Slunci vyslat záchrannou misi s posádkou, která veze bombu na znovuoživení sluneční aktivity.

Za všechny prohřešky jen několik:

- temnou látku, kterou je bomba naplněna, nedokážeme vyrobit
- bomba o rozměrech Manhattanu by vážila milióny tun a současnými prostředky je prakticky nemožné dopravit ji do vesmíru
- stejně tak je nemožné v nějaké krátké době vytěžit všechen uran ze Země
- štíty chránící kosmickou loď by musely mít dokonalou odrazivost, aby se nezahřívaly
- neexistuje žádná pevná látka, která by vydržela sluneční teplotu
- při letu tzv. koronární dírou k jižnímu pólu Slunce žádná výhoda neplyne, protože hustota částic je v díře i mimo ni velmi podobná
- pokud by se kosmonaut ve vakuu ocitl bez skafandru určitě by neměl jen omrzliny
- záchranná loď Ikarus 2 se gravitačně urychluje průlety kolem Merkuru, ve skutečnosti by se naopak zpomalila
- pak se zastavuje u lodi Ikarus 1, čímž se musí úplně zastavit, proto je další cesta nemožná, ale ve filmu pokračuje bez vysvětlení dál, navíc se stáčí k jižnímu pólu Slunce.

Přes všechny nedostatky je zde Slunce – naše nejbližší hvězda znázorněna pravdivě, nejen jako dárce života na Zemi, ale i jako nebezpečí, které nás ohrožuje a před kterým se musíme chránit. Záběry Slunce navíc doprovází podmanivá hudba.

Nezkrácená "astronomická" recenze filmu Sunshine: Český rozhlas Leonardo (autor Petr Sobotka)

Rozhovor o filmu s Dr. Michalem Sobotkou (sluneční odd. Astronomického ústavu AVČR, Ondřejov) uvede 21. dubna 2007 pořad ČRo Leonardo: Nebeský cestopis

Zdroj: ČRo Leonardo
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »