Proč je magnetické pole Merkura slabé?

Stejně jako Země má i většina planet magnetické pole, i když rozdílné intenzity a struktury. Vlastnosti mnohých planetárních magnetických polí lze dobře popsat teorií dynama: rotuje tekuté jádro, které je elektricky vodivé a „vyrábí“ magnetické pole. Pouze u Merkura naměřené hodnoty odporují teorii: magnetické pole Merkura má asi 30krát nižší intenzitu. Ulrich Christensen z Max-Planckova institutu pro výzkum sluneční soustavy (Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung, Katlenburg-Lindau, Německo) k vysvětlení tohoto problému vytvořil nový model Merkura a jeho jádra.

Christensen předpokládá, že vnější vrstvy Merkurova tekutého železného jádra magnetické pole tlumí a tak lze vysvětlit jeho nízkou intenzitu, která je u Merkura pozorována. Model je založen na dřívější domněnce, že do vnějších vrstev tekutého železného jádra je přimícháno několik procent lehčích chemický prvků. U Merkura asi síra – a rozdílná hustota obou vrstev způsobuje, že přístroje změří slabší magnetické pole.

V tomto novém modelu se uvažuje jenom o spodních vrstvách Merkurova tekutého jádra, kdy pouze tyto oblasti jádra pracují jako „dynamo“. „Na rozdíl od tekutého jádra Země, které rotuje pravděpodobně úplně celé,“ říká Christensen. „Proto je magnetické pole Země o tolik intenzivnější.“

Merkur rotuje velmi pomalu (59 dnů), proto bude jeho magnetické pole o něco slabší, ale ne tolik, aby jeho intenzita byla pouhé 1% zemského magnetického pole. Pomalejší je pouze Venuše (243 dnů), jejíž pohyb je navíc retrográdní.

Poslední výzkum Merkurova magnetického pole se uskutečnil již před 30 lety - sonda Mariner 10 (rok 1974 a 1975). Tehdy se dokonce objevily teorie, že Merkur nemá žádné tekuté jádro (nebo jen zbytky) a naměřené hodnoty způsobily zmagnetované nerosty v kůře planety.

Správnost teorií mohou ověřit až nové mise k Merkuru. Nyní k planetě letí sonda Messenger (NASA). Startovala 3. srpna 2004 (13:00 SEČ) a na oběžnou dráhu kolem Merkura se dostane v roce 2008. Na rok 2013 se plánuje start evropsko-japonské sondy BepiColombo (ESA, JAXA). Při obou misích bude měřeno magnetické pole Merkura.

„Měly by se potvrdit naše prognózy, odstranit poslední pochybnosti o tom, že teorie dynama pro planetární magnetické pole je obecně platná“, říká Ulrich Christensen.

Obrázek:
Srovnání železného jádra Země a Merkura (pevná část je světle modrá, tekutá bělavá a křemičitanový plášť hnědý). Velikost pevného vnitřního jádra u Merkura není přesně známá. Magnet (bílo-červený) představuje magnetické pole měřené vně planety. Na snímku je znázorněn poměr intenzity magnetického pole a velikosti planety. Credit: Max-Planck-Institut für Sonnensystemforschung

Zdroj: www.mpg.de
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí