První objevená mezihvězdná planetka se nepodobá žádnému známému tělesu

Dalekohled ESO/VLT pomohl odhalit temně červený a silně protáhlý objekt

Přehlídkový dalekohled Pan-STARRS 1 (USA, Havaj) objevil 19. října 2017 slabý objekt pohybující se oblohou. Na první pohled vypadal jako typická planetka, dokud se z většího množství pozic nepodařilo spočítat jeho dráhu. Ta mimo vší pochybnost ukázala, že tento objekt, na rozdíl od dosud známých planetek a komet, nepochází ze Sluneční soustavy, ale že přilétl z mezihvězdného prostoru. Těleso bylo původně klasifikováno jako kometa, pozorování provedená řadou zařízení včetně přístrojů ESO však neodhalila žádné známky kometární aktivity, i když objekt prošel přísluním (nejbližším bodem dráhy ke Slunci) již před objevem v září 2017. Těleso bylo následně reklasifikováno na mezihvězdnou planetku (což je zcela nová dosud nepoužívaná kategorie těles). Dostal označení 1I/2017 U1 a jméno `Oumuamua [1].

„Museli jsme jednat velmi rychle,“ vysvětluje člen týmu Olivier Hainaut (ESO, Garching, Německo). „Planetka `Oumuamua již prošla přísluním a mířila zpět do mezihvězdného prostoru.“

Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) se proto ihned pustili do práce a začali měřit pozice, jasnost i barvu tělesa s větší přesností, než umožnily menší přístroje. Rychlost reakce byla důležitá především proto, že mezihvězdná planetka `Oumuamua znatelně slábla díky vzdalování od Slunce i od Země. A pro vědce si připravila další překvapení.

S pomocí záběrů pořízených přes čtveřici různých fotometrických filtrů přístrojem FORS na dalekohledu VLT a v kombinaci se snímky z jiných velkých dalekohledů se týmu pod vedením Karen Meech (Institute for Astronomy, Havaj, USA) podařilo zjistit, že `Oumuamua během otáčení mění s periodou 7,3 hodiny jasnost v poměru 1:10.

Karen Meech vysvětluje význam těchto pozorování: „Takto neobvykle velká variace jasnosti znamená, že těleso musí být značně protáhlé: objekt je asi desetkrát delší než široký a musí tedy mít velice komplikovaný tvar. Rovněž jsme objevili, že má tmavě červenou barvu, která se trochu podobá vzdáleným objektům Sluneční soustavy. Podařilo se také potvrdit, že je naprosto neaktivní – v jeho okolí jsme nenašli sebemenší stopy prachu.“

Provedená měření naznačují, že `Oumuamua je nejspíš husté, pravděpodobně kamenné nebo dokonce kovové těleso, bez vodního nebo jiného ledu v blízkosti povrchu. Povrch je v současnosti velmi tmavý a zčervenalý v důsledku dlouhodobého vystavení účinkům kosmického záření v mezihvězdném prostoru. Vědci odhadují, že těleso je asi 400 m dlouhé.

Předběžné výpočty dráhy naznačují, že objekt přilétl přibližně ve směru od hvězdy Vega, která leží v severním souhvězdí Lyra. I přes ohromující cestovní rychlost asi 90 tisíc kilometrů za hodinu by však planetce cesta mezihvězdným prostorem – od místa, kde je dnes Vega, až do Sluneční soustavy – trvala asi 300 tisíc let. Před tak dlouhou dobou se však hvězda Vega nenacházela ani poblíž pozice, odkud planetka přilétla. `Oumuamua tak pravděpodobně cestovala Galaxií po stovky milionů let, aniž by byla spojena s jakýmkoliv hvězdným systémem, než se čistě náhodou dostala do nitra Sluneční soustavy.

Astronomové odhadují, že podobné mezihvězdné těleso prochází vnitřní částí Sluneční soustavy asi jednou za rok. Jedná se však o velmi slabé objekty, které se jen obtížně vyhledávají, proto dosud unikaly naší pozornosti. Teprve současné přehlídkové systémy, jako je například Pan-STARRS, jsou dostatečně výkonné, aby měly reálnou šanci taková tělesa objevit.

„V pozorování tohoto unikátního objektu pokračujeme,“ dodává Olivier Hainaut, „a doufáme, že se nám podaří přesněji zjistit, odkud pochází a kam se dále vydá na své cestě Galaxií. Teď, když se nám podařilo objevit prvního mezihvězdného poutníka, připravujeme se na ty další!“

Poznámky

[1] Návrh týmu Pas-STARRS na pojmenování tohoto mezihvězdného objektu akceptovala mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union, IAU), která je zodpovědná za oficiální přidělování jmen tělesům ve Sluneční soustavě i mimo ni. Jméno je havajského původu a další detaily o jeho významu je možné nalézt zde. Zároveň IAU vytvořila pro mezihvězdné planetky novou kategorii a tento objekt dostal jako první označení podle těchto nových pravidel. Správné formy označení tohoto tělesa jsou: 1I, 1I/2017 U1, 1I/`Oumuamua a 1I/2017 U1 (`Oumuamua). Znak před O ve jméně `Oumuamua je takzvaná okina a jméno by mělo být vyslovováno: H O u  mu a mu a. Ještě před zavedením těchto nových pravidel dostal objekt provizorní označení A/2017 U1 (respektive C/2017 U1). Všechna tato označení jsou nyní nahrazena výše uvedenou nově adoptovanou formou.

Další informace

Výzkum byl představen v článku “A brief visit from a red and extremely elongated interstellar asteroid” autorů K. Meech a kol., který byl publikován v prestižním vědeckém časopise Nature.

Složení týmu: Karen J. Meech (Institute for Astronomy, Honolulu, Havaj, USA [IfA]) Robert Weryk (IfA), Marco Micheli (ESA SSA-NEO Coordination Centre, Frascati, Itálie; INAF–Osservatorio Astronomico di Roma, Monte Porzio Catone, Itálie), Jan T. Kleyna (IfA) Olivier Hainaut (ESO, Garching, Německo), Robert Jedicke (IfA) Richard J. Wainscoat (IfA) Kenneth C. Chambers (IfA) Jacqueline V. Keane (IfA), Andreea Petric (IfA), Larry Denneau (IfA), Eugene Magnier (IfA), Mark E. Huber (IfA), Heather Flewelling (IfA), Chris Waters (IfA), Eva Schunova-Lilly (IfA) a Serge Chastel (IfA).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

• vědecký článek - Nature
• snímky dalekohledu VLT

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Olivier Hainaut; ESO; Garching, Germany; Tel.: +49 89 3200 6752; Email: ohainaut@eso.org

Karen Meech; Institute for Astronomy; Honolulu, Hawai`i, USA; Mobil: +1-720-231-7048; Email: meech@IfA.Hawaii.Edu

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1737