Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Astronomové nabízejí vysvětlení pro neobvyklou akceleraci mezihvězdného objektu 'Oumuamua

Astronomové nabízejí vysvětlení pro neobvyklou akceleraci mezihvězdného objektu 'Oumuamua

Alternativní umělecká představa objektu 1I/'Oumuamua
Autor: NASA, ESA, Joseph Olmsted (STScI), Frank Summers (STScI). Licence: public domain

Dříve neobjasněné zrychlení 1I/'Oumuamua, podivného objektu extrasolárního původu objeveného 19. října 2017 teleskopem Pan-STARRS 1, bylo podle nového výzkumu způsobeno produkcí plynného vodíku ze zásob ledu.

V roce 2017 vzbudil představivost vědců i veřejnosti záhadný objekt nazvaný 'Oumuamua. Jednalo se o prvního známého návštěvníka z oblastí mimo naši Sluneční soustavu. Neměl jasnou komu ani prachový ohon jako většina komet, měl zvláštní tvar – něco mezi doutníkem a plackou – a jeho malé rozměry se hodily spíše k asteroidu než ke kometě.

Skutečnost, že se od Slunce vzdaloval způsobem, který astronomové nedokázali vysvětlit, však vědce zmátla a vedla některé z nich dokonce k domněnce, že se jedná o mimozemskou loď. V novém modelu, který vypracovali astrochemička Jennifer Bergnerová z Kalifornské univerzity v Berkeley a astronom Darryl Seligman z Cornellovy univerzity ve státě New York, se zrychlení 'Oumuamua připisuje uvolňování uvězněného molekulárního vodíku z povrchové vrstvy objektu.

Tento vodík vznikl působením sluneční energie na zmrzlé těleso bohaté na vodu při jeho průletu v blízkosti Slunce. Vodík se následně z objektu uvolňoval, čímž mírně změnil jeho dráhu naší Sluneční soustavou. Takové reakce byly prokázány v dosavadních experimentálních pracích, které ukazují, že molekulární vodík za takových podmínek vzniká a následně se uvolňuje.

Trajektorie mezihvězdného objektu 'Oumuamua Autor: ESO/K. Meech et al., Licence: cc-by-sa
Trajektorie mezihvězdného objektu 'Oumuamua
Autor: ESO/K. Meech et al., Licence: cc-by-sa
Důležité je, že tento model pomáhá astronomům pochopit neobvyklé vlastnosti 'Oumuamua bez hledání dalších „berliček".

„U komety o průměru několika kilometrů by plyny vycházely z velmi tenké slupky v porovnání objemem tělesa, takže jak z hlediska složení, tak i zrychlení bychom neočekávali, že tento efekt půjde detekovat,“ řekla dr. Bergnerová. „Protože však byl 'Oumuamua tak malý, domníváme se, že vytvořil dostatečnou sílu potřebnou pro zrychlení objektu.“

Tato zjištění podporují dřívější teorie, že 'Oumuamua mohl vzniknout jako ledová planetesimála podobně jako komety Sluneční soustavy.

„Hlavním poznatkem je, že 'Oumuamua odpovídá standardní mezihvězdné kometě, která při cestě Sluneční soustavou prošla podstatnými změnami,“ řekla dr. Bergnerová. „Modely, které jsme k simulaci použili, odpovídají tomu, co vidíme ve Sluneční soustavě u komet a planetek.“

„Tato myšlenka také vysvětluje absenci prachové komy,“ dodal dr. Seligman. „I kdyby byl v ledové matrici prach, nedochází v ní k sublimaci ledu, ale pouze k jeho přeskupení a následnému uvolnění vodíku. Takže prach se ani nedostane ven.“

Ne všichni jsou však o této teorii přesvědčeni. Např. Roman Rafikov z Univerzity v Cambridgi (Velká Británie) uvedl, že již dříve prokázal, že pokud by za zrychlením 'Oumuamua stál zachycený plyn, musela by se „dramaticky“ změnit rychlost rotace, což se však nestalo. Rafikov dodal, že je k takovým teoriím velmi podezřívavý, a přesto dává přednost „vysvětlení, které nezahrnuje mimozemšťany nebo božské síly“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sci.news
[2] phys.org



O autorovi

Pavel Hrdlička

Pavel Hrdlička

Vystudoval chemii na pražské VŠCHT, ale už během studia zjistil, že ho víc baví počítače než atomy. Před 30 lety se proto začal věnovat aplikačnímu softwaru. Začátkem 21. století působil jako redaktor, pak se vrátil k softwarové podpoře pro německý T-Systems a nakonec modeloval znečištění ovzduší v Českém hydrometeorologickém ústavu. Přispívá také do Wikipedie, kde se snaží přidávat fotky, vylepšovat články o biatlonu, hlodavcích a… o astronomii.

Štítky: Průlety planetek, Mezihvězdný objekt, `Oumuamua


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »