Novinky o mezihvězdné kometě 3I/ATLAS

aktuálně z tiskové konference NASA

Dlouho očekávaný snímek z nejlepšího přístroje na oběžné dráze Marsu byl konečně uveřejněn. Stalo se tak na tiskové konferenci NASA 19. 11. 2025 krátce po 21. hodině našeho času. Snímek nebyl zveřejněn dříve, protože provoz institucí v USA byl omezen tím, že nebyl schválen rozpočet. 

Marsovské sondy byly k této mimořádné kometě nejblíže ze všech lidmi vyrobených těles. Na začátku října se totiž kometa dostala na vzdálenost asi 30 milionů km od Rudé planety a sonda Mars Reconnaisance Orbiter (MRO), která má na palubě poměrně velký 30cm dalekohled (kameru HiRISE), mohla pořídit nejdetailnější záběr komety z doby, kdy nebyla pozorovatelná ze Země, protože se nacházela jakoby za Sluncem. 

Další snímky z různých částí sluneční soustavy, z různých sond, které letí za jiným účelem, například výzkumem planetek, zobrazily kometu z jiného úhlu pohledu.

Důležitou součástí mozaiky dat jsou snímky z různých přístrojů, například spektrální charakteristiky z dalekohledu JWST, HST nebo marsovské sondy MAVEN.

Všechny snímky sond NASA a také observatoře SOHO v kooperaci s Evropskou kosmickou agenturou můžete vidět v originálním podání zde: https://go.nasa.gov/3I-ATLAS.

Objev a dráha komety

Kometa 3I/ATLAS byla objevena 1. července 2025 přehlídkou ATLAS, což je soustava dalekohledů na Havaji, v jižní Africe, Chile a na Kanárských ostrovech. Elektronický cirkulář MPC z 2. 7. 2025 oznámil, že objekt z NEOCP s předběžným označením A11pl3Z je kometa C/2025 N1 (ATLAS), ale vzhledem k velice výstředné orbitě (excentricita přibližně 6) bylo rovnou uvedeno i označení pro interstelární objekty, tedy 3I/ATLAS, protože šlo o třetí dosud objevené mezihvězdné těleso na hyperbolické dráze. V tomto případě ovšem na dráze s opravdu velkou výstředností a rychlostí s jakou přilétá. 

Tento objekt je teprve třetí lidstvem pozorované těleso ve Sluneční soustavě, které přiletělo z mezihvězdného prostoru. Předchozí případy mezihvězdných poutníků křižujících vnitřní Sluneční soustavu byly 1I/'Oumuamua v roce 2017 a kometa 2I/Borisov v roce 2019. K rychlému výpočtu dráhy přispěla předobjevová pozorování a že jde o kometu potvrdili pozorovatelé, když hlásili malinkatou komu i kratinký ohon délky 3". Již necelý den po objevu ji pozoroval Martin Mašek pomocí robotického dalekohledu FRAM v Argentině a také astronomové z Ondřejova v noci z 2. na 3. 7. 2025.

Přiblížení k Marsu

Výpočet dráhy ukázal, že kometa projde přísluním 29. října 2025 ve vzdálenosti 1,356 au od Slunce. V nejbližším bodě k Zemi má být 19. 12. ve vzdálenosti 1,797 au (tedy asi 1,8× dál, než je Země od Slunce). Sklon dráhy komety je asi 175°, což znamená, že vlastně letí téměř v rovině, v níž obíhá Země kolem Slunce, ale v protisměru oběhu planet. Ukázalo se také, že kometa se poměrně hodně přiblíží Marsu (3. října 2025 na vzdálenost 29 mil. km) a Jupiteru (16. 3. 2026 na vzdálenost 53,6 mil. km). Nejsou to nějak extrémně blízké průlety, ale v porovnání s propastnými 269 mil. km v případě vzdálenosti od Země to je opravdu blízký průlet. Vzhledem k přítomnosti robotů na povrchu i na oběžné dráze bylo jasné, že se na ni podívají všemi dostupnými přístroji.

7. října například prezentovala snímky ze své sondy Trace Gas Orbiter evropská vesmírná agentura ESA. Na snímcích je objekt kometárního vzhledu. Snímky mohly být použity k pořízení přesné astrometrie a upřesnění dráhy komety. Potvrdilo se tak, že kometa se chovala i koncem října podle předpokladů a pohybuje se na dráze, která odpovídá výpočtům. 

Kometu viděla i kamera MastCam-Z vozítka Perseverance, ale ukázala jen slabou šmouhu. Největší očekávání byla vkládána do sondy Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), jeho kamera HiRISE je schopna pozorovat na povrchu Marsu detaily s rozměry kolem 30 cm. Vzhledem k tomu, že jde vlastně o dalekohled o průměru 30 cm, mohlo by být zajímavé vidět kometu očima tohoto přístroje. Probém je, že kamery jsou dělány za účelem snímání jasného povrchu planety a ne astronomickým pozorováním. Nicméně pokud se NASA podařilo snímky pořídit a my věříme, že ano, více jsme se už nedozvěděli, protože v USA nastal shutdown.

Vládní agentura NASA musela výrazně omezit provoz a nemohla ani uveřejnit pořízené snímky. Dobrá zpráva přišla v uplynulém týdnu, kdy byl odblokován rozpočet v USA a tím i provoz institucí. Nyní bylo oznámeno, že snímky z marsovských sond, především ty z HiRISE, by měly být prezentovány na tiskové konferenci, která se uskuteční 19. 11. v 21 hodin SEČ. Vraťte se tedy sem, pokusíme se přinést živě nové informace a snímky.

Kometa na naší obloze

Kometa byla v době objevu na začátku července pozorovatelná i z našeho území. Jednalo se však o slabý objekt vhodný pro přístroje o průměru nad 20 cm, a to ještě v případě, že jsme se pokoušeli ji vyfotografovat. Vizuálně byla bez šance i v půlmetrovém dalekohledu. Nevýhodou byla nízká výška nad obzorem a husté pole hvězd Mléčné dráhy, kam se promítala. Později v létě se úhlově přiblížila ke Slunci a přestala být pozorovatelná úplně. V době přiblížení k Marsu byla téměř na opačné straně za Sluncem.

Nyní v listopadu se konečně začíná úhlově vzdalovat od Slunce a na ranní obloze je již dobře viditelná v souhvězdí Panny. Zpočátku vadil svým světlem Měsíc po úplňku, ale to je již minulostí, protože 20. 11. nastává novoluní. Dobrou zprávou pro pozorovatele je, že jádro komety se již při průchodu přísluním dostatečně prohřálo a je aktivnější, takže i když se kometa nyní bude mírně vzdalovat od Slunce, její aktivita bude vyšší než při příletu do přísluní. Také vzdálenost mezi Zemí a kometou se bude mírně zmenšovat, což nám hraje do not. Kometa má aktuálně jasnost asi 10 magnitud a měla by tak být viditlená i velkými binokuláry nebo menšími dalekohledy.

V týdnu od 17. 11. ji najdeme poblíž hvězdy gama Virginis, zvané Porrima, která je jednou z nejvýraznějších hvězd souhvězdí Panny. Za týden se přiblíží éta Vir, Zanijah a na začátku prosince, než začne vadit Měsíc v úplňku, ji najdeme poblíž bety Vir, Zavijah. Kdo se příliš neorientuje, může použít aplikace jako je Stellarium, nebo náš skvělý domácí web pro pozorovatele CzSkY.cz. Mapu k vyhledání komety si zde snadno zobrazíte kliknutím v seznamu právě viditelných komet i s aktuálními údaji o přibližné jasnosti podle hlášení pozorovatelů.

Kometa je natolik jasná, že by měla být fotografovatelná i teleobjektivem na malé montáži, star trackeru. Lepší je ale klasické vybavení na fotografování objektů hlubokého vesmíru, tedy dalekohled s možností přesného pointování za hvězdami. Pořizovat můžeme jednotlivé asi jedno až tříminutové expozice a ty následně skládat na hvězdy, nebo ještě lépe na jádro mírně se pohybující komety. Při skládání na hvězdy asi nehrozí během řádově minut nějaký zásadní posun a rozmazání středu komety na snímku, ale pokud bychom složili data v průběhu třeba půlhodiny snímání, už to může hrát roli. Je třeba to vyzkoušet. Uvidíme, co dovolí počasí. Čas máme minimálně do 2. 12., pak se opět o slovo přihlásí Měsíc a kometu přesvítí.

O vzhledu komety

Fotografie z 16. listopadu (úvodní snímek), kterou pomocí vzdáleně ovládaného dalekohledu v Novém Mexiku pořídil Satoru Murata je dosud jedním z nejlepších ukázek, že 3I/ATLAS je klasická kometa. Tedy alespoň na první pohled. Vidíme typickou zelenou komu (hlavu komety), modrý iontový ohon modelovaný slunečním větrem (je krátký, neboť z našeho úhlu pohledu se promítá trochu za kometu) a dále vidíme krátký protichvost, tedy prach v rovině dráhy komety. Těžší prachové částice, které jsou vidět, protože je kometa za sebou zanechává a my se nyní pohybujeme se Zemí téměř v rovině dráhy komety a v takové chvíli je protichvost často dobře viditelný. 

Kometa se zcela jistě nechová zcela standardně, ale to asi žádná. Komety si trochu dělají co chtějí a záleží na jejich složení, době pobytu daleko od Slunce či na tom, zda se ke Slunci dostává poprvé, nebo opakovaně. V případě 3I/ATLAS máme určitě co do činění s unikátním objektem, jehož chování by mělo být odlišné už z povahy toho, že bylo dlouho vystaveno mezihvězdnému prostředí. Zmrzlá kůra jejího jádra proto dlouho zabraňovala většímu těkání ledu, především toho vodního. Jak kometa proletěla přísluním, nastartoval se ale také klasický proces uvolňování vodního ledu, což se projevilo zvýšením výskytu OH molekul v měřeních a také vzniku slabého vodíkového obalu komety, který začíná být zřejmě patrný v datech přístroje SWAN na sondě SOHO. Ze všech indicií je patrné, že objekt se chová jako klasická kometa, vypadá jako kometa a pohybuje se přesně po předpovězené dráze i se započtením klasických negravitačních efektů daných uvolňováním částic a plynu z jejího povrchu. Spekulace o jejím nepřirozeném původu tedy z pohledu astronomů nejsou na místě.

Další komety na obloze

Podzim je mimořádně bohatý na snadno viditelné komety. Po kometárním říjnu s dvěma velmi jasnými kometami C/2025 A6 (Lemmon) a C/2025 R2 (SWAN) tu pokračuje nadílka i v listopadu, kdy druhou jmenovanou doplnily C/2025 T1 (ATLAS) a především zajímavá kometa C/2025 K1 (ATLAS), která se aktuálně rozpadla na víc částí a nejméně tři její jadérka by snad měla být stále viditelná.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] 3I/ATLAS na webu NASA
[2] 3I/ATLAS vyfotografována v Ondřejově
[3] MPC cirkulář oznamující pojmenování komety 3I/ATLAS