Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Skvrnité a bouřlivé Slunce

Skvrnité a bouřlivé Slunce

Sluneční skvrny, AR1875 a AR1877. Autor: Antonín Hušek
Sluneční skvrny, AR1875 a AR1877.
Autor: Antonín Hušek
Ačkoli Slunce je nepochybně v okolí maxima své aktivity, až do října byla letošní aktivita až neobvykle nízká. Dokonce jsme zažili dny, kdy se skvrny daly hledat pod lupou. Nyní je situace zcela odlišná. Na povrchu Slunce se objevily dokonce dvě velké oblasti se skvrnami a také zde dochází k silným erupcím. Podobná situace tu naposledy byla snad jen v září 2011. Bude to mít následky na dění na Zemi?

Aktualizace 25. 10. v 18:50

Aktuálně doplňujeme, že na okraji Slunce se již v době psaní tohoto článku vynořila další oblast se skvrnami, AR 11 882. To jsme ještě netušili, že právě ta upoutá naši pozornost o den později. V pátek 25. října zde totiž došlo hned k dvěma po sobě následujícím silným erupcím třídy X. Oblaka plasmy (CME), která se vzápětí na okraji Slunce objevila, ale zřejmě ještě k Zemi nepoletí. V dalších dnech se ale může situace změnit. Budeme to nadále sledovat.

Jak bylo řečeno v úvodu, Slunce je nepochybně v maximu aktivity, takže současný výskyt velkých skvrn a erupcí by nebyl překvapivý, kdyby tomu dlouhé měsíce nazpět nebylo zcela jinak. Původně se asi neočekávalo, že nynější maximum sluneční aktivity bude až tak nízké, ale to už je zkrátka realita. V roce 2011 na podzim aktivita pomalu rostla a zdálo se, že se s blížícím maximem dočkáme i zajímavých erupcí, vedoucích k viditelnosti polárních září i z našeho území. Místo toho jsme mohli pozorovat polární záři pouze jedinou a od té doby aktivita spíše klesla.


Polární záře u Jablonce nad Nisou 26. září 2011.

Erupce třídy M9 dne 24. října 2013 Autor: SDO, Solarham
Erupce třídy M9 dne 24. října 2013
Autor: SDO, Solarham
Objevily se však zprávy, že zatímco na severní polokouli již byly skvrny viděny blízko rovníku, na jižní měly jakoby zpoždění a tak se zdálo, že by maximum mohlo být dvojité. Pokud by se to potvrdilo, potom by právě letos byl na takové další zvýšení aktivity nejvyšší čas. A skutečně, také poslední velké skvrny vidíme především na jižní polokouli.

Jaká je tedy aktuální situace? V podstatě během týdne došlo na přivrácené polokouli Slunci k velkému vzrůstu aktivity a zpočátku rychle (nyní již pomaleji) narůstají skrvny v dvou aktivních oblastech označených AR 11875 a AR 11877. Nezůstalo jen u krásy, kterou vizuálnímu pozorovateli tyto skvrny přinášejí. Je možno je vidět i pouhým okem, pokud samozřejmě chráníme zrak vhodným filtrem. Navíc zde začalo docházet ke stále silnějším erupcím, což vyvrcholilo ve čtvrtek erupcí téměř té nejvyšší třídy X.

Aktivní oblasti na Slunci 24.10.2013, magnetogramy ukazují promíchané jižní a severní polarity magnetických polí Autor: SDO, solen.info
Aktivní oblasti na Slunci 24.10.2013, magnetogramy ukazují promíchané jižní a severní polarity magnetických polí
Autor: SDO, solen.info
V době, kdy článek vychází, jsou obě oblasti stále velmi magneticky komplikované a nepochybně můžeme očekávat další erupce kategorie M. Pravděpodobnost nejsilnější erupce třídy X však také není zrovna malá. Především v oblasti 1875 je situace hodně komplikovaná, paradoxně k nejsilnější erupci zatím došlo v oblasti druhé č. 1877 s onou jednou velkou skvrnou více vlevo na slunečním disku.

Jestliže bychom měli štěstí na pěkně silnou a dlouhotrvající erupci té nejvyšší kategorie, lze očekávat, že případný plazmoid (CME) by mohl opustit Slunce přímo směrem k Zemi. V tom případě by šance na případné polární záře viditelné i od nás nebyly malé, ale to je ještě hudba budoucnosti a teprve příští dny naznačí, zda budeme i nadále čekat, nebo opravdu dostaneme příležitost.

Aktuální informace:

Spaceweather.com - informace o skvrnách, erupcích i polárních zářích (anglicky)
Monitor polárních září na Astro.cz
Graf erupcí na Slunci (družice GOES)
SOLARHAM - aktuální informace o dění na Slunci




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »