Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Solarografie III – experimenty a barvy

Solarografie III – experimenty a barvy

Solarografie z traktoru
Autor: Dawid Rycąbel

O solarografii v českém jazyce najdete ledacos, většinou jsou to však standardně provedené fotky a návody, jak takovou fotografii vytvořit. Určitě za tím však musí být něco víc než jen dráha Slunce. Musí za tím být něco, co nakonec zláká takovou fotografii vyzkoušet. To NĚCO je možnost otázek a experimentů. Co když použiji různý fotografický papír; co vytváří barvy; co udělá vlhkost vzduchu; jak se projeví na dlouhé expozici počasí; co když nepoužiji plechovku, ale jiný tvar?  Dnes se Vám pokusíme ukázat experimenty „solarografistů“. Máte další nápady? Zaexperimentujte si také :).

Fotografie je:  

„proces, kterým se přírodní objekty mohou načrtnout samy, bez pomoci umělcovy tužky“

Henry Fox Talbot, 1839

Hned z počátku je třeba říci, že klasická analogová fotografie by považovala solarografii za klasický, extrémně přeexponovaný papír (došlo na ní k fotolýze halogenidů stříbra). Vytvořil se negativní obraz. Takový papír už není vhodný na žádné vyvolávání – ponořením do vývojky dojde k  okamžitému zčernání papíru. Solarografii tedy do ničeho nenamáčejte.

Tvar dírkové komory – Solarografické kamery

Kolekce různých kamerek Autor: Dawid Rycąbel
Kolekce různých kamerek
Autor: Dawid Rycąbel

Solarografická fotografie vzniká na principu dírkové komory a do ní vloženého fotografického papíru. Obvykle se používá jako nádoba/kamera plechovka, která je nejrychlejším a nejjednodušším způsobem vytvoření kamery. Můžeme ale samozřejmě zvolit i jinou nádobu, případně si k tomu něco sami vytvořit. Jak moc se změní obraz, když nepoužijeme plechovku? Pan Oliver Nagy se pustil do experimentů s různými nádobami. Jeden z jeho výsledků vyhrál APOD (Astronomický snímek dne).

Solarografický snímek na netradiční kameře Autor: Oliver Nagy
Solarografický snímek na netradiční kameře
Autor: Oliver Nagy

Solarografický snímek z kamery o podobě mnohostěnu Autor: Oliver Nagy
Solarografický snímek z kamery o podobě mnohostěnu
Autor: Oliver Nagy

Tvar kamery může být i půlválcový, tím se potlačí distorze u okraje obrazu. Návod na něj najdete např. zde: solarigrafia.pl

Kamera samotná může být válcového tvaru s dírkou umístěnou v podstavci. Takové kameře se říká anamorfická. Zorné pole zaujme 360°. Interpretace snímku je pak značně náročnější: solarigrafia.pl

Solarografie z anamorfické kamery Autor: Maciej Zapiór
Solarografie z anamorfické kamery
Autor: Maciej Zapiór

Fotografický papír

Dalším aspektem je druh použitého fotopapíru. Obvykle se používá černobílý. Experimenty s barevnými fotopapíry byly provedeny, nicméně jejich výsledky zatím nejsou úplně uspokojivé. Všechny dosavadní pokusy dále ukazují na to, že není důležitá uvedená expirace na materiálu. Z mnoha různých pokusů vyplývá, že vliv na výsledný snímek nemá ani tak expirační doba, ale jiná specifikace/druh fotopapíru.

Různé druhy papíru přináší různé barvy, to je způsobené rozdílnou citlivostí. Protože se nejedná o klasickou fotografii a papír se nevyvolává ve vývojce, výrobcem uvedená citlivost (ASA/ISO/DIN) nemá v solarografii žádný význam. Zčernání papíru pod vlivem extrémně dlouhé expozice je jakýmsi vedlejším efektem/vlastností papíru. Před vynálezem solarografie byl papír vyndaný z ochranné obálky na vyhození, protože by ve vývojce úplně zčernal. Příchod a zlevnění digitálních skenerů umožnilo ustálení solarografického snímku do digitální podoby.

Několik testů bylo provedeno různými autory. Jejich výsledky jsou dostupné v následujících odkazech:

Experiment s více druhy fotografického papíru Autor: Olivér Nagy
Experiment s více druhy fotografického papíru
Autor: Olivér Nagy

I když používáme černobílý papír, objeví se na výsledném obrázku barvy. Vysvětlení tohoto jevu je zatím nad rámec našeho článku. Můžeme aspoň nastínit, že vzniká v důsledku existence několika vrstev emulzí, které mají různý index lomu, a také kvůli zvětšení elektrické konduktivity ve vlhkém papíru. Tento efekt (zvýšení fotocitlivosti) lze využit k pozorovaní/zaznamenaní změn vlhkosti vzduchu během expozice. Cesty Slunce budou mít jinou barvu během vlhkých a suchých dnů.

Barvy se liší i na základě různého počasí. Autor: Maciej Zapiór
Barvy se liší i na základě různého počasí.
Autor: Maciej Zapiór

Pohyby s kamerou

Během dlouhé expozice se počítá s tím, že kamera je nehybná – na pevno připevněná k nějakému sloupu/zábradlí. Občas se nezadaří a kamera se pohne. Další možností je samozřejmě připevnit cíleně kameru na něco pohyblivého.

Solarografický snímek z kamery umístěné na slunečnici Autor: Diego López Calvín
Solarografický snímek z kamery umístěné na slunečnici
Autor: Diego López Calvín

Solarografický snímek z kamery umístěné na kole Autor: Diego López Calvín
Solarografický snímek z kamery umístěné na kole
Autor: Diego López Calvín

Solarografický snímek z kamery umístěné na autě Autor: Ksawery Wróbel
Solarografický snímek z kamery umístěné na autě
Autor: Ksawery Wróbel

Solarografický snímek z kamery umístěné na letadlu Autor: Krystian Kleszcz
Solarografický snímek z kamery umístěné na letadlu
Autor: Krystian Kleszcz

Spoluautor článku: Maciej Zapiór




O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Solarografie


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »