Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda New Horizons a rendezvous s Jupiterem

Sonda New Horizons a rendezvous s Jupiterem

Jupiter ze vzdálenosti 29 miliónů km. Autor: New Horizons
Jupiter ze vzdálenosti 29 miliónů km.
Autor: New Horizons
Americká kosmická sonda New Horizons (start 19. 1. 2006), jejímž hlavním úkolem je výzkum trpasličí planety Pluto a prostředí Kuiperova pásu, v těchto dnech prolétá v blízkosti planety Jupiter. Cílem je gravitační urychlení sondy, tj. zvýšení její rychlosti a změna dráhy tak, aby 14. 7. 2015 prolétla kolem dvojice těles Pluto-Charon. Samozřejmě budou přístroje sondy v rámci prověrky využity k podrobnému výzkumu Jupitera, jeho měsíců a prstence, magnetosféry planety apod.

Fotografie Jupitera pořizuje sonda již několik týdnů. S přibližováním se k planetě vzrůstá počet detailů, které lze na snímcích rozlišit. Dnes, tj. ve středu 28. února 2007 sonda prolétla kolem největší planety Sluneční soustavy – Jupitera – ve vzdálenosti 2,3 miliónu km nad jeho povrchem rychlostí 21 km/s vzhledem k Jupiteru. K největšímu přiblížení k planetě došlo v 05:43:40 UT.

Fotografie v úvodu článku byla pořízena pomocí kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) dne 10. února 2007 ze vzdálenosti 29 miliónů km. Na originálním snímku lze rozlišit detaily o velikosti 290 km. Na fotografii si můžete všimnout dvou zajímavých útvarů, kterými jsou Velká rudá skvrna (Great Red Spot), na snímku vlevo, a Malá rudá skvrna (Little Red Spot), viditelná zcela na pravém okraji snímku.

Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny na Jupiteru.
Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny na Jupiteru.

V posledních dnech se sonda zaměřila na pořizování detailních snímků planety Jupiter, ale i některých měsíců, jako je Io, Europa a Ganymed. Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny pořídila kamera LORRI 26. 2. 2007 ze vzdálenosti 3,5 miliónu km. Rozlišení snímku je 17 km/pixel. Oblast, zachycená na fotografii, měří od horního ke spodnímu okraji 33 000 km.

Jupiterův měsíc Io na záběrech sondy New Horizons.
Jupiterův měsíc Io na záběrech sondy New Horizons.

Následující dva snímky představují Jupiterův měsíc Io. Fotografie byly pořízeny opět kamerou LORRI 26. 2. 2007 ze vzdálenosti 4 milióny km. V důsledku gravitačního působení Jupitera a ostatních měsíců je Io mimořádně vulkanicky aktivní měsíc. To je známo již z dřívějších výzkumů. Důkaz současné sopečné aktivity podala i sonda New Horizons. Na pravém snímku je vidět mimořádně velký prachový chochol, vysoký kolem 240 km, který byl vyvržen z vulkánu Tvashtar. Tato sopečná erupce v podobě velkého deštníku je zřetelně vidět na snímku v poloze číslice 11 na hodinovém ciferníku. Aby se zobrazily případné sopečné exploze, byl snímek záměrně přeexponován. Na levém snímku, pořízeném při krátké expozici, je vidět vlastní povrch měsíce Io.

Jupiterův měsíc Ganymed na snímku ze sondy New Horizons.
Jupiterův měsíc Ganymed na snímku ze sondy New Horizons.

Dne 27. 2. 2007 vyfotografovala sonda New Horizons také největší Jupiterův měsíc (a největší měsíc ve Sluneční soustavě) Ganymed, jehož průměr je 5 268 km. Vzdálenost mezi měsícem a sondou byla 3,5 miliónu km. Rozlišení snímku je 17 km/pixel. Tmavé plochy představují nejstarší povrch měsíce, světlé skvrny jsou mladé části povrchu měsíce – pravděpodobně se jedná o obnažený led při dopadech meteoritů. Další fotografie budou předávány na Zemi v průběhu března a dubna.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »