Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda New Horizons a rendezvous s Jupiterem

Sonda New Horizons a rendezvous s Jupiterem

Jupiter ze vzdálenosti 29 miliónů km. Autor: New Horizons
Jupiter ze vzdálenosti 29 miliónů km.
Autor: New Horizons
Americká kosmická sonda New Horizons (start 19. 1. 2006), jejímž hlavním úkolem je výzkum trpasličí planety Pluto a prostředí Kuiperova pásu, v těchto dnech prolétá v blízkosti planety Jupiter. Cílem je gravitační urychlení sondy, tj. zvýšení její rychlosti a změna dráhy tak, aby 14. 7. 2015 prolétla kolem dvojice těles Pluto-Charon. Samozřejmě budou přístroje sondy v rámci prověrky využity k podrobnému výzkumu Jupitera, jeho měsíců a prstence, magnetosféry planety apod.

Fotografie Jupitera pořizuje sonda již několik týdnů. S přibližováním se k planetě vzrůstá počet detailů, které lze na snímcích rozlišit. Dnes, tj. ve středu 28. února 2007 sonda prolétla kolem největší planety Sluneční soustavy – Jupitera – ve vzdálenosti 2,3 miliónu km nad jeho povrchem rychlostí 21 km/s vzhledem k Jupiteru. K největšímu přiblížení k planetě došlo v 05:43:40 UT.

Fotografie v úvodu článku byla pořízena pomocí kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) dne 10. února 2007 ze vzdálenosti 29 miliónů km. Na originálním snímku lze rozlišit detaily o velikosti 290 km. Na fotografii si můžete všimnout dvou zajímavých útvarů, kterými jsou Velká rudá skvrna (Great Red Spot), na snímku vlevo, a Malá rudá skvrna (Little Red Spot), viditelná zcela na pravém okraji snímku.

Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny na Jupiteru.
Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny na Jupiteru.

V posledních dnech se sonda zaměřila na pořizování detailních snímků planety Jupiter, ale i některých měsíců, jako je Io, Europa a Ganymed. Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny pořídila kamera LORRI 26. 2. 2007 ze vzdálenosti 3,5 miliónu km. Rozlišení snímku je 17 km/pixel. Oblast, zachycená na fotografii, měří od horního ke spodnímu okraji 33 000 km.

Jupiterův měsíc Io na záběrech sondy New Horizons.
Jupiterův měsíc Io na záběrech sondy New Horizons.

Následující dva snímky představují Jupiterův měsíc Io. Fotografie byly pořízeny opět kamerou LORRI 26. 2. 2007 ze vzdálenosti 4 milióny km. V důsledku gravitačního působení Jupitera a ostatních měsíců je Io mimořádně vulkanicky aktivní měsíc. To je známo již z dřívějších výzkumů. Důkaz současné sopečné aktivity podala i sonda New Horizons. Na pravém snímku je vidět mimořádně velký prachový chochol, vysoký kolem 240 km, který byl vyvržen z vulkánu Tvashtar. Tato sopečná erupce v podobě velkého deštníku je zřetelně vidět na snímku v poloze číslice 11 na hodinovém ciferníku. Aby se zobrazily případné sopečné exploze, byl snímek záměrně přeexponován. Na levém snímku, pořízeném při krátké expozici, je vidět vlastní povrch měsíce Io.

Jupiterův měsíc Ganymed na snímku ze sondy New Horizons.
Jupiterův měsíc Ganymed na snímku ze sondy New Horizons.

Dne 27. 2. 2007 vyfotografovala sonda New Horizons také největší Jupiterův měsíc (a největší měsíc ve Sluneční soustavě) Ganymed, jehož průměr je 5 268 km. Vzdálenost mezi měsícem a sondou byla 3,5 miliónu km. Rozlišení snímku je 17 km/pixel. Tmavé plochy představují nejstarší povrch měsíce, světlé skvrny jsou mladé části povrchu měsíce – pravděpodobně se jedná o obnažený led při dopadech meteoritů. Další fotografie budou předávány na Zemi v průběhu března a dubna.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »