Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda New Horizons a rendezvous s Jupiterem

Sonda New Horizons a rendezvous s Jupiterem

Jupiter ze vzdálenosti 29 miliónů km. Autor: New Horizons
Jupiter ze vzdálenosti 29 miliónů km.
Autor: New Horizons
Americká kosmická sonda New Horizons (start 19. 1. 2006), jejímž hlavním úkolem je výzkum trpasličí planety Pluto a prostředí Kuiperova pásu, v těchto dnech prolétá v blízkosti planety Jupiter. Cílem je gravitační urychlení sondy, tj. zvýšení její rychlosti a změna dráhy tak, aby 14. 7. 2015 prolétla kolem dvojice těles Pluto-Charon. Samozřejmě budou přístroje sondy v rámci prověrky využity k podrobnému výzkumu Jupitera, jeho měsíců a prstence, magnetosféry planety apod.

Fotografie Jupitera pořizuje sonda již několik týdnů. S přibližováním se k planetě vzrůstá počet detailů, které lze na snímcích rozlišit. Dnes, tj. ve středu 28. února 2007 sonda prolétla kolem největší planety Sluneční soustavy – Jupitera – ve vzdálenosti 2,3 miliónu km nad jeho povrchem rychlostí 21 km/s vzhledem k Jupiteru. K největšímu přiblížení k planetě došlo v 05:43:40 UT.

Fotografie v úvodu článku byla pořízena pomocí kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) dne 10. února 2007 ze vzdálenosti 29 miliónů km. Na originálním snímku lze rozlišit detaily o velikosti 290 km. Na fotografii si můžete všimnout dvou zajímavých útvarů, kterými jsou Velká rudá skvrna (Great Red Spot), na snímku vlevo, a Malá rudá skvrna (Little Red Spot), viditelná zcela na pravém okraji snímku.

Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny na Jupiteru.
Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny na Jupiteru.

V posledních dnech se sonda zaměřila na pořizování detailních snímků planety Jupiter, ale i některých měsíců, jako je Io, Europa a Ganymed. Detailní snímek okolí Malé rudé skvrny pořídila kamera LORRI 26. 2. 2007 ze vzdálenosti 3,5 miliónu km. Rozlišení snímku je 17 km/pixel. Oblast, zachycená na fotografii, měří od horního ke spodnímu okraji 33 000 km.

Jupiterův měsíc Io na záběrech sondy New Horizons.
Jupiterův měsíc Io na záběrech sondy New Horizons.

Následující dva snímky představují Jupiterův měsíc Io. Fotografie byly pořízeny opět kamerou LORRI 26. 2. 2007 ze vzdálenosti 4 milióny km. V důsledku gravitačního působení Jupitera a ostatních měsíců je Io mimořádně vulkanicky aktivní měsíc. To je známo již z dřívějších výzkumů. Důkaz současné sopečné aktivity podala i sonda New Horizons. Na pravém snímku je vidět mimořádně velký prachový chochol, vysoký kolem 240 km, který byl vyvržen z vulkánu Tvashtar. Tato sopečná erupce v podobě velkého deštníku je zřetelně vidět na snímku v poloze číslice 11 na hodinovém ciferníku. Aby se zobrazily případné sopečné exploze, byl snímek záměrně přeexponován. Na levém snímku, pořízeném při krátké expozici, je vidět vlastní povrch měsíce Io.

Jupiterův měsíc Ganymed na snímku ze sondy New Horizons.
Jupiterův měsíc Ganymed na snímku ze sondy New Horizons.

Dne 27. 2. 2007 vyfotografovala sonda New Horizons také největší Jupiterův měsíc (a největší měsíc ve Sluneční soustavě) Ganymed, jehož průměr je 5 268 km. Vzdálenost mezi měsícem a sondou byla 3,5 miliónu km. Rozlišení snímku je 17 km/pixel. Tmavé plochy představují nejstarší povrch měsíce, světlé skvrny jsou mladé části povrchu měsíce – pravděpodobně se jedná o obnažený led při dopadech meteoritů. Další fotografie budou předávány na Zemi v průběhu března a dubna.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »