Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sonda Ulysses potřetí nad póly Slunce

Sonda Ulysses potřetí nad póly Slunce

Ulysses_orbit.jpg
Sonda Ulysses se 17. listopadu 2006 potřetí vrátila nad jižní pól Slunce a zahájila výzkum polárních oblastí Slunce v období minima sluneční činnosti.

Sklon heliocentrické dráhy Ulysses vůči ekliptice (79°) umožňuje sondě přelétat každých 6 let nad póly Slunce. První polární přelet sondy v roce 1994 (jižní pól) a 1995 (severní pól) se uskutečnil v období slunečního minima, zatímco druhý pak na vrcholu sluneční aktivity v letech 2000 a 2001.

"Během prvního polárního průletu pozorovala sonda Ulysses dobře uspořádanou heliosféru, se zřetelnými rozdíly mezi slunečním větrem na pólech a na rovníku", říká Richarda Marsden, vedoucí mise Ulysses. "V době slunečního maxima bylo všechno komplikovanější, bylo obtížné rozlišovat jakékoliv detaily."

Při třetím polárním obletu Ulysses nastane opět minimum. "Oběžná dráha Ulysses kolem Slunce jsou 6,2 roků, což umožňuje perfektně studovat 11-letý cyklus sluneční aktivity", říká Marsden. I když Slunce bude blízko svého minima stejně jako v letech 1994 a 1995, je v tom jeden základní rozdíl: magnetické pole Slunce bude mít opačnou polaritu. Kromě 11-letého cyklu sluneční aktivity má Slunce ještě 22-letý magnetický cyklus (Haleův cyklus). Sedmnáct let na oběžné dráze kolem Slunce (start pomocí raketoplánu Discovery 6. 10. 1990) dává vědcům šanci stejnými přístroji poznat heliosféru během celého Haleova cyklu.

Co od Ulysses vědecký tým očekává? "Jestli jsou naše předpoklady správné, změna v polaritě magnetického pole Slunce bude mít účinek na dráhu částic kosmické záření, které se pohybují ve vnitřní heliosféře", říká Marsden. "Během posledního slunečného minima, kladně nabité částice měly nepatrně snadnější cestu do polárních oblastí; tentokrát by měly mít výhodu záporně nabité částice."

Ale tam by mohlo čekat vědce překvapení. V 1994 byl pozorován očekávaný rozdíl v počtu částic mezi pólem a rovníkem, ale byl o hodně menší. Na základě pozorování Ulysses se bude také testovat správnost nových modelů o pohybu nabitých částic ze Slunce do meziplanetárního prostoru.

Dalším překvapením prvního polárního přeletu byla skutečnost, že heliosféra není tak symetrická, jak vědci předpokládali. Magnetické pole Slunce bylo shledáno nepatrně silnější na jihu než na severu. Podle Marsden si vědci budou dáme dobrý pozor, jestli tuto odchylku zjistí Ulysses i v roce 2007.

Vedle sondy Ulysses zkoumá Slunce také SOHO, ACE a od konce října "dvojčata" STEREO. "Jsme plni očekávání, co nám přinese společné pozorování se sondami STEREO, ACE a SOHO během průletu Ulysses nad póly v roce 2007", řekl Marsden.

Zdroj: www.spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »