Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sopky na Titanu mohou vyvrhovat metan

Sopky na Titanu mohou vyvrhovat metan

Titan_krater.jpg
Skupina amerických a evropských vědců oznámila, že na měsíci Titan mohou existovat sopky, které vyvrhují do jeho atmosféry metan. Vyplývá to z pozorování, která provedla americká sonda Cassini a evropský průzkumný modul Huygens, který počátkem roku přistál na povrchu Titanu.

Tento objev může vést astronomy k revizi dřívějších představ, podle nichž byla přítomnost metanu v atmosféře měsíce Titan očekávána především vzhledem k předpokládané existenci na metan bohatého uhlovodíkového oceánu.

Fotografie v oboru infračerveného záření, které pořídila aparatura VIMS (Visual and Infrared Mapping Spectrometer) na palubě sondy Cassini, ukazují jasný útvar o průměru 30 km, který má kruhovou strukturu. Tato struktura, vyfotografovaná 26. 10. 2004 během prvního průletu sondy kolem Titanu ve vzdálenosti 1200 km, může být interpretována jako vulkanický kužel svažující se k povrchu měsíce, vytvořený postupnými "výlevy" ledového materiálu. Když led, obohacený o uhlovodíky, taje v důsledku působení slapových sil, uvolňuje se do atmosféry Titanu plynný metan.

Takovéto erupce ledových sopek (tzv. kryovulkanismus) jsou způsobeny teplem, vznikajícím slapovými silami v důsledku pohybu hmoty v nitru měsíce Titan. Vnitřní pohyby hmoty vznikají v důsledku proměnné vzdálenosti Titanu od planety Saturn během oběhu po eliptické dráze.

Snímky studované oblasti také naznačují, že se zde nenachází povrch pokrytý kapalinou. Tento závěr je podpořen srovnáním vzhledu povrchu na fotografiích z aparatury VIMS s podobnými snímky, které pořídil evropský modul Huygens během sestupu a po přistání na povrchu měsíce Titan.

"Před údaji ze sondy Cassini-Huygens bylo nejrozšířenější přijímané vysvětlení přítomnosti metanu v atmosféře Titanu existencí na metan bohatého uhlovodíkového oceánu," říká Christophe Sotin (University of Nantes, Francie) a hlavní autor nového vysvětlení. "Souprava přístrojů na palubě sondy Cassini a pozorování v místě přistání modulu Huygens odhalují, že globální oceán zde není přítomen. Interpretace vzhledu povrchu jako působení kryovulkanismu poskytuje alternativní vysvětlení pro přítomnost metanu v atmosféře Titanu," dodává Sotin.

Přístroj jako je VIMS, pracující v infračerveném oboru, je schopen proniknout přes hustý mlžný závoj v atmosféře Titanu a poskytnout tak informace o chemickém složení a topografii povrchu.Fotografie s vysokým rozlišením zachycuje oblast o rozloze 150 kilometrů čtverečních, na níž se nachází i kruhová struktura o průměru 30 km, se dvěma prodlouženými "křídly" mířícími západním směrem. Tento útvar se ve skutečnosti podobá vulkanickým strukturám na Zemi či Venuši, tvořeným překrývajícími se vrstvami materiálu ze série výlevů, i když "stavební" materiál je různý.

Uprostřed této kruhové struktury vědci zcela zřetelně spatřili tmavou oblast, která může být interpretována jako deprese (proláklina). Je snadné si domyslet, že se jedná o vulkanický kráter ve tvaru mísy, vzniklý ztuhnutím původně roztaveného materiálu.

ESA's Huygens Probe Gets First Close-Up Look at Titan
ESA's Huygens Probe Gets First Close-Up Look at Titan

Jestliže je hypotéza existence kryovulkanismu správná, pak černé kanály, vyfotografované sondou Huygens během přistávacího manévru, mohly vzniknout působením velkých dešťů, které následovaly po erupci sopky.

Astronomové však zvažují i jiná alternativní vysvětlení pro kruhovou strukturu o průměru 30 km. Například by se mohlo jednat o oblak. Avšak fotografie, pořízené v jiných časových okamžicích potvrzují, že uvedená struktura nemění svůj tvar. Další interpretace předpokládá, že se může jednat o nahromadění pevných částic, přemístěných zde prouděním plynů či kapalin, podobně jako vznikají písečné duny na Zemi. Avšak kruhový tvar nedává mnoho naděje k vytvoření takovéto struktury působením větru, a ani nesouhlasí s očekávanými směry větru na Titanu.

Radarová pozorování této oblasti uskuteční sonda Cassini při dalších přiblíženích k Titanu a jistě potvrdí tento objev. Sonda uskuteční 45 průletů kolem měsíce Titan během plánovaného čtyřletého trvání mise. Následující blízký průlet se uskuteční 22. 8. 2005.

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »