Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Spatřili jste v pátek v noci jasné bolidy? Přinášíme podrobnosti

Spatřili jste v pátek v noci jasné bolidy? Přinášíme podrobnosti

Celooblohový snímek bolidu z 22. června 2018 ve 23h 14m 22s SELČ pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou české bolidové sítě na stanici v Kunžaku v jižních Čechách. Světlé pozadí oblohy je způsobeno jasem Měsíce, který je na obrázku schován za mrakem.
Autor: AsÚ AV ČR.

V pátek 22. června pozdě večer byl vidět z celého našeho území, kde bylo tou dobou jasno, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost velkého počtu náhodných svědků. I když v tu dobu na obloze dominoval svým svitem Měsíc, tak tento bolid, který se pro většinu pozorovatelů pohyboval právě na jižní části oblohy, tedy v blízkosti Měsíce, na malou chvíli jeho jasnost pro blízké pozorovatele dokonce o trochu překonal. O hodinu a jedenáct minut později oblohu rozzářil další jasný bolid. Není tedy překvapením, že nám přišel velký počet pozorování, za která tímto děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento vzácný přírodní úkaz způsobilo.

Další úspěch Evropské bolidové sítě

Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán našimi přístroji, které jsou pro tento účel určené a jsou umístěné na 17 stanicích Evropské bolidové sítě, které leží především na území České republiky (14), ale také na Slovensku (2) a v Rakousku (1). Po přechodu studené fronty bylo na velké části území střední Evropy relativně hodně oblačnosti, která se navíc velmi rychle měnila. Přesto však velká část našich stanic měla aspoň částečně jasno a tak přístroje naší bolidové sítě tento bolid velmi dobře zachytily. Celkem máme fotografické záznamy z 10 stanic a důležité je, že ho zaznamenaly všechny stanice, které leží blízko dráhy, po které letěl. Ze všech těchto záznamů jsme tedy velmi podrobně a přesně určili jak atmosférickou dráhu bolidu, tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě a dokonce i složení a strukturu původního tělesa (meteoroidu).

Polooblačno pozorování nezkazilo

Dva vybrané detailní záběry bolidu z 22. června 2018 ve 23h 14m 22s SELČ pořízené rychlonaváděcím systémem FIPS v Kunžaku ukazující, jak vypadal na začátku a v maximální jasnosti jeho dráhy. Autor: AsÚ AV ČR.
Dva vybrané detailní záběry bolidu z 22. června 2018 ve 23h 14m 22s SELČ pořízené rychlonaváděcím systémem FIPS v Kunžaku ukazující, jak vypadal na začátku a v maximální jasnosti jeho dráhy.
Autor: AsÚ AV ČR.
Neboť bylo nad celým územím spíše nemálo oblačnosti, považujeme úspěšné pozorování za o to větší úspěch. Tento bolid byl velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami především na stanicích v jižní a západní části naší sítě. Nejdůležitější záznamy máme z kamer z Kunžaku, Churáňova, rakouského Martinsbergu a Kuchařovic, ale také z Kocelovic, Přimdy, Ondřejova, Svratouchu, Frýdlantu a Červené hory. Všechny tyto stanice jsou součástí Evropské bolidové sítě, která pokrývá území střední Evropy a jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Na přiloženém obrázku (obrázek v úvodu) je pohled na celou světelnou dráhu bolidu, jak ho zaznamenala fotografická celooblohová kamera na stanici v Kunžaku. Bolid letěl vysoko nad jihozápadním obzorem na světlé obloze ozářené Měsícem. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu a její změnu (brždění) po celé jeho světelné dráze v atmosféře.

Kromě fotografických záznamů v přímém světle se nám podařilo zaznamenat také spektrum bolidu digitálními spektrálními kamerami na Churáňově a v Kunžaku, což nám poskytuje základní informace o složení původního meteoroidu. Z fotografických záznamů z nejvhodněji položených pěti stanic jsme určili všechny parametry jeho průletu atmosférou s vysokou přesností a spolehlivostí. Navíc přesný průběh svícení bolidu byl zaznamenán velmi rychlými fotometry (jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu), které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích. Detailní záběry bolidu, ze kterých je možné určit mimo jiné i průběh fragmentace bolidu, byly pořízeny rychlonaváděcím systémem FIPS z Kunžaku a Ondřejova (viz druhý obrázek).

Co se tedy přesně 22. června 2018 odehrálo?

Přesně ve 23 hodin 14 minut a 23 sekund středoevropského letního času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti necelého jednoho kilogramu a začal svítit ve výšce 92 km jižně od rakouského města Melk (viz následující obrázek). Těleso se na začátku pohybovalo relativně velkou rychlostí rovných 30 km/s  a světelnou dráhu dlouhou 171 km a skloněnou k zemskému povrchu jen 17 stupňů uletělo za 6,4 sekundy. Během letu bolid dosáhl jasnosti srovnatelné s jasností Měsíce, který v tu dobu svítil relativně nízko nad JZ obzorem. Bolid pohasl nedaleko na jihovýchod od Strakonic ve výšce 43 km nad zemí. Ke konci letu se rozpadal a velmi rychle pohasl. Veškerá jeho hmota se během průletu spotřebovala a tak v tomto případě nedošlo k žádnému pádu meteoritů.

Před srážkou se Zemí tento relativně kompaktní úlomek meziplanetární hmoty (meteoroid) o málo větší než tenisový míček obíhal Slunce po dosti výstředné dráze skloněné jen 4 stupně k ekliptice (rovina dráhy Země). V přísluní se blížil k dráze planety Merkuru a nejdále od Slunce se dostal do centrální části hlavního pásu asteroidů. Jednalo se tedy původem o malou část asteroidu pocházejícího velmi pravděpodobně z centrální části hlavního pásu planetek.

Průmět atmosférické dráhy bolidu z 22. června 2018 ve 23h 14m 22s SELČ na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečná délka vyfotografované atmosférické dráhy je 171 km a bolid jí uletěl přibližně za 6,4 s. Autor: Google/AsÚ AV ČR.
Průmět atmosférické dráhy bolidu z 22. června 2018 ve 23h 14m 22s SELČ na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečná délka vyfotografované atmosférické dráhy je 171 km a bolid jí uletěl přibližně za 6,4 s.
Autor: Google/AsÚ AV ČR.

Druhá planetka vzápětí

Jak nadpis napovídá, tuto noc to nebyl jediný bolid, který naše přístroje zaznamenaly. O hodinu a jedenáct minut později, přesně 25 minut a 28 sekund po půlnoci středoevropského letního času, naše kamery zaznamenaly další bolid srovnatelné jasnosti a délky trvání. Byl však od nás podstatně dál, letěl z jihu na sever převážně nad východním Slovenskem a dolétl až do jižního Polska (viz obrázek níže). Bohužel nad celým územím Slovenska a přilehlých oblastí bylo v tu dobu zcela zataženo, a tak již nebyl tak dobře viditelný jak pro náhodné pozorovatele, tak i pro naše kamery.

Nejbližší stanice na Slovensku měly kompletně zataženo a tak ho zachytily velmi nízko nad východním obzorem jen kamery z Červené hory, Kuchařovic a rakouského Martinsbergu. Navíc na prvních dvou místech byla zaznamenána kvůli oblačnosti jen první půlka světelné dráhy bolidu a ani v Martinsbergu nemáme úplný konec jeho dráhy, protože tato stanice byla téměř 500 km od něho daleko. Přesto se nám ho podařilo popsat a určit základní parametry jeho průletu atmosférou. Tato data sice nemají takovou přesnost a spolehlivost jako v případě prvního bolidu, ale i tak je možné o něm aspoň říct, kudy letěl a odkud přiletěl. 

Průmět jeho dráhy na zemský povrch je na obrázku 5 a opět se jednalo o málo skloněnou dráhu k zemskému povrchu, tentokrát to bylo 20 stupňů. Tento malý meteoroid o hmotnosti kolem 5 kilogramů vlétl do atmosféry rychlostí 22 km/s. Jeho dráha ve Sluneční soustavě ležela prakticky v rovině ekliptiky a nejblíže ke Slunci se dostala ke dráze planety Venuše a nejdále se dostala podobně jako u předchozího bolidu do centrální části hlavního pásu asteroidů. Jednalo se tedy původem o malou část planetky pocházející také velmi pravděpodobně z centrální části hlavního pásu planetek. Z ostatních parametrů ale nevyplývá, že by tyto dva bolidy měly společný původ.

Průmět atmosférické dráhy bolidu z 23. června 2018 v 0h 25m 28s SELČ na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečný konec dráhy, který již naše kamery kvůli velké vzdálenosti a také oblačnosti nevyfotily, ležel ještě několik kilometrů dál ve vnitrozemí Polska. Celkové trvání bolidu bylo 6 sekund. Autor: AsÚ AV ČR.
Průmět atmosférické dráhy bolidu z 23. června 2018 v 0h 25m 28s SELČ na zemský povrch (žlutá šipka). Skutečný konec dráhy, který již naše kamery kvůli velké vzdálenosti a také oblačnosti nevyfotily, ležel ještě několik kilometrů dál ve vnitrozemí Polska. Celkové trvání bolidu bylo 6 sekund.
Autor: AsÚ AV ČR.

V Ondřejově 26. 6. 2018

Kontakty a další informace:

Dr. Pavel Spurný
Astronomický ústav AV ČR,
vedoucí Evropské bolidové sítě

Email: pavel.spurny@asu.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Významné bolidy zachycené Evropskou bolidovou sítí
[2] Formuláře na hlášení jasných bolidů Astronomického ústavu AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Štítky: Astronomický ústav AV ČR, Evropská bolidová síť, Bolid 22. června 2018


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »