Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Srážka Neptunu s kometou

Srážka Neptunu s kometou

neptun_1.jpg
Astronomové objevili nové důkazy potvrzující fakt, že v nedávné minulosti se planeta Neptun srazila s kometou. Své závěry přednesli na 216. konferenci Americké astronomické společnosti, která se konala v Miami (Florida, USA). Článek popisující objev byl přijat k publikování v časopise Astronomy and Astrophysics.

Autoři práce analyzovali údaje o atmosféře planety, které na Zemi předal evropský vesmírný dalekohled Herschel. Astronomové zjistili, že atmosféra planety Neptun obsahuje mimořádně velké množství oxidu uhelnatého - CO. Tato skutečnost může mít několik možných vysvětlení, z nichž nejvíce pravděpodobné jsou dvě možnosti. Jedna z variant předpokládá, že oxid uhelnatý se dostává do atmosféry z nějakého stálého a hloubkového zdroje, odkud pomalu prostupuje do vyšších oblastí atmosféry. Podle druhé varianty dopravila oxid uhelnatý do atmosféry planety kometa, která se před nějakou dobou s Neptunem střetla.

Nové údaje o rozložení oxidu uhelnatého v atmosféře potvrzují spíše druhou hypotézu: jeho koncentrace ve stratosféře je podstatně vyšší než v troposféře - tj. ve vrstvě atmosféry, nacházející se pod stratosférou. V souladu s výpočty odborníků došlo k předpokládané srážce asi před 200 roky. Kometa měla odhadovaný průměr přibližně 2 km.

Již dříve objevil Emmanuel Lellouch (Paris Observatory) dvakrát větší množství oxidu uhelnatého ve stratosféře v porovnání s troposférou Neptunu. "Jsem přesvědčen, že musí existovat vnější zdroj oxidu uhelnatého," říká Leigh Fletcher (University of Oxford, United Kingdom), který se nepodílel na zmiňovaném výzkumu. Počátkem tohoto roku Leigh Fletcher publikoval článek, v němž popisoval mnohem vyšší obsah oxidu uhelnatého v atmosféře Neptunu, který byl zjištěn v infračerveném oboru na základě měření japonské družice Akari 2.

Emmanuel Lellouch přišel poprvé s tímto vysvětlením před 5 roky na základě mnohem méně přesných měření pomocí radioteleskopu IRAM (Institute for Radio Astronomy in the Millimeter Range) o průměru 30 m, který se nachází v oblasti Sierra Nevada, poblíž Pico Veleta (Španělsko). Údaje získané kosmickou observatoří Herschel jsou však mnohem spolehlivější.

Leigh Fletcher tvrdí, že je velmi pravděpodobný i druhý vnější zdroj oxidu uhelnatého: dlouhodobý déšť prachu a mikrometeoritů. Když tyto částice podléhají v atmosféře planety Neptun erozi, je pravděpodobné její doplňování vodou, kterou obsahují, společně s malým množstvím oxidu uhelnatého. Nicméně Lellouch zjistil, že stratosféra Neptunu obsahuje mnohem více oxidu uhelnatého než vody.

Přestože Fletcher říká, že chemické procesy při těchto interakcích jsou stále ještě málo známé, Lellouch připomíná kometu Shoemaker-Levy 9, jejíž úlomky v roce 1994 dopadly na planetu Jupiter, čímž v její atmosféře došlo ke zvýšení obsahu oxidu uhelnatého, na rozdíl od vody.

Lellouch říká, že měření z družice Herschel jsou v souladu s původními výpočty, na jejichž základě navrhoval, že se kometa o průměru 2 km srazila před 200 roky s Neptunem - tato velikost komety a uvedené časové období by umožnilo oxidu uhelnatému difundovat do oblasti stratosféry, jak je to v současné době pozorováno.

Protože Neptun je menší než Jupiter, jeho přitažlivost je rovněž menší, nicméně blízkost Kuiperova pásu znamená, že velká ledová tělesa se mohou s větší pravděpodobností přiblížit právě k Neptunu. Předpokládá to planetolog Luke Dones (Southwest Research Institute in Boulder, Colorado). Domnívá se, že kometa o průměru 2 km se může srazit s Neptunem přibližně jednou za 2 000 roků.

Zdroj: scientificamerican
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »